Petr Franta architekt. Význam souvislostí: architektura paměti

Národní památkový ústav, Metodické centrum moderní architektury v Brně, společně s PETR FRANTA ARCHITEKTI & ASOC., s.r.o., připravili v přednáškové a výstavní budově MCMA v Brně na období od února do dubna 2024 výstavu věnovanou souvislostem architektury a paměti. Prezentuje práce kanadsko-českého architekta Petra Franty a je zaměřena na intervence do kulturních památek a historického prostředí.
Asi se najde jen málokdo, kdo by neznal některou z nepřehlédnutelných realizací architekta Petra Franty, ať už jde o nový Terminál 1 letiště Václava Havla v Praze (1994–2002, s Michalem Brixem) nebo rektorát ČVUT a Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (2012–2017 se Štěpánem Sekerou, Petrem Sobotkou, Jakubem Volkou, Lucií Laštovičkovou). Autor, který dokáže citlivě reagovat na vliv prostředí i památkářské souvislosti, proslul svými vstupy do historického prostředí. K nim patří například galerie Císařská konírna (2005–2006) či expozice svatovítského pokladu v Kapli svatého Kříže (2011, s Lucií Laštovičkovou) na Pražském hradě, na pražském Starém Městě nový návštěvnický okruh s instalací výstavy „Cesty bez návratu“ v Pinkasově uličce a obnova nádvoří Pinkasovy synagogy (2018, s Lucií Laštovičkovou, Petrem Sobotkou a Štěpánem Sekerou), Španělská synagoga s novou expozicí (2018, s Lucií Laštovičkovou, Petrem Sobotkou a Štěpánem Sekerou), či synagoga v Polné (1997–2001), Horní nádraží Karlovy Vary s terminálem, záchrana historického přístřešku nástupiště (2010-2019, s Jakubem Volkou, Štěpánem Sekerou, Petrem Sobotkou) a mnohé další.
Ústředním prvkem výstavy je rozměrný model architektovy nejnovější realizace – přístavby zázemí a rozšíření turistické infrastruktury památníku Mohyla míru na prateckém návrší. Upomínku na padlé v bitvě u Slavkova na tomto místě inicioval před více než 100 lety páter Alois Slovák, který angažoval v té době proslulého architekta Josefa Fantu. Petr Franta k tomu dodává: „S Fantovým významným dílem – secesním Hlavním nádražím v Praze – jsem vyrůstal, bydleli jsme na Vinohradské třídě, pár kroků od nádraží. Dědeček mě vodil do Vrchlického sadů, které byly tehdy půvabným parkem s jezírkem, a vyprávěl mi o architektovi Fantovi a jeho tehdy Wilsonově nádraží, po našem ›vilzoňáku‹. I proto pro mne bylo velkou příležitostí moci studovat originální výkresy tohoto doyena české secesní architektury, rehabilitovat a částečně i dotvořit jeho dílo. V původním návrhu jsou ke slavnostní příležitosti stupňovitě řešené ›plošiny/rozhledny‹ na místa bitvy tří císařů, které byly po sto letech překryty zatravněnými vrstvami. Přišlo nám přirozené tento Fantův záměr obnovit a navázat i novým návštěvnickým okruhem opodál – rozhlednami obhlížejícími bojiště z osmimetrové výše, které přesahují koruny okolních vzrostlých stromů.“ Role kurátorů se ujali historička umění Irena Žantovská Murray a architekt a historik architektury Vladimír Šlapeta.