"Jeho dílo je jasnou silou svého ducha hybnou pákou nového vývoje stavitelství ve své vlasti, svěží pramen poznání a silná jistota uprostřed mnohostranného volného dění, neboť jeho umění není vrtoch, ale cesta." ¹
Pocta Ernstu Wiesnerovi
Ernst Wiesner patří k nejvýraznějším osobnostem generace zakladatelů brněnské moderní architektury. Společně s Bohuslavem Fuchsem je považován za nejvýznamnějšího brněnského architekta 20. století. Svých největších úspěchů dosáhl právě v meziválečném Brně. Pod jeho rukama vznikala první puristická díla na území Československa, usilující především o čistotu formy, oproštění stavby od dekoru s důrazem na samostatnou konstrukci, barvu a strukturu stavebního materiálu. Tím Wiesner připravoval půdu pro slavný brněnský funkcionalismus. Jeho stavby patřily ve své době k absolutní špičce a dodnes překvapují svou nadčasovostí, kterou si uvědomovali již jeho současníci.
Wiesnerovo dílo mělo v době svého vzniku značný vliv. Patřil k prvním architektům, kteří v brněnském prostředí realizovali stavby s moderním duchem, aniž by přitom zavrhovali tradici. K historickým podnětům přistupoval osobitým a citlivým způsobem, což je pro jeho tvorbu příznačné. Vynikal zejména v prostorovém a funkčním uspořádání vnitřních dispozic a v interiérech často kombinoval moderní prvky s historickým mobiliářem. Tuto skutečnost dokládají i slova jeho zaměstnance, architekta Endre Steinera: "On vždy věřil v kombinaci moderny a starého nábytku."
Vzhledem ke svému židovskému původu byl Wiesner nucen odejít do zahraničí. Odchod však odkládal až do poslední chvíle, rozhodující se staly události 15. března 1939. Republiku opustil narychlo, podle vlastních vzpomínek pouze s jedním kabátem, oblekem a párem bot. Za velmi obtížných podmínek se mu podařilo dostat do Velké Británie. Na cestě se musel čtrnáct dní ukrývat na půdě jednoho domu v Kolíně nad Rýnem. V Anglii získal díky svým mezinárodním architektonickým úspěchům a osobním kontaktům politický azyl a pracovní povolení Královského institutu britských architektů (RIBA). Přesto bylo téměř nemožné nalézt zaměstnání a jeho finanční situace v prvních letech exilu byla velmi kritická.
Později Wiesner navázal spolupráci s československou exilovou vládou v Londýně. Ve čtyřicátých letech se oženil s hamburskou herečkou Evou Marií, s níž v Anglii našel svůj druhý domov. Roku 1950 vyhrál konkurz na místo vyučujícího architektury na univerzitě v Liverpoolu a s manželkou se přestěhoval na severozápad Spojeného království. Na liverpoolské univerzitě působil až do roku 1955, kdy ve svých pětašedesáti letech odešel do penze. I poté zůstal členem univerzitní rady a zkušebních komisí. Jeho působení v Liverpoolu bylo zaměřeno především na pedagogickou činnost, přesto se zde dočkal i jedné významnější realizace – stavby střední školy sv. Mikuláše nedaleko liverpoolské katedrály. Univerzita jeho zásluhy ocenila nejvyšším akademickým vyznamenáním, titulem Master of Architecture.
Naopak v Brně se na Wiesnera postupně zapomínalo. V jedné z publikací byl dokonce jako autor brněnského krematoria mylně uveden Bohuslav Fuchs. K obnovení Wiesnerových kontaktů s Brnem došlo až v polovině 60. let 20. století, zejména zásluhou architekta Bedřicha Rozehnala. Právě on předal Wiesnerovu adresu mladému brněnskému architektovi Mojmíru Kyselkovi, který získal v roce 1965 mimořádnou příležitost vycestovat do Anglie. Během své studijní cesty Wiesnera v Liverpoolu navštívil a byl pravděpodobně po téměř dvaceti letech prvním Čechoslovákem, s nímž se Wiesner setkal. Podle Kyselkových slov reagoval na setkání s velkým dojetím a lámanou češtinou prohlásil, že se jedná o nejkrásnější okamžik jeho života, neboť si na něj město Brno, jemuž věnoval to nejlepší ze své práce, znovu vzpomnělo.
Bedřich Rozehnal se následně zasloužil o udělení stříbrné medaile Univerzity J. E. Purkyně v Brně Wiesnerovi v roce 1966 a o tři roky později také o udělení čestného doktorátu téže univerzity. Rozvíjející se vztahy mezi liverpoolskou a brněnskou univerzitou Wiesnera natolik nadchly, že plánoval každoročně věnovat Brnu částku tisíc liber na stipendia a svůj dům v Liverpoolu odkázat po své smrti pro ubytování českých studentů. Tyto velkorysé záměry však přerušila politická situace v Československu. Wiesner se několikrát chystal Brno navštívit, avšak kvůli nejistému politickému vývoji a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu musel cesty opakovaně odkládat. Na počátku roku 1971 se jeho zdravotní potíže, zejména těžká artritida, zhoršily natolik, že byl upoután na invalidní vozík a hospitalizován. Zemřel 21. ledna 1971.
Až do roku 2021 byla obecně rozšířena informace, že Wiesnerův náhrobek v Liverpoolu neexistuje a hrob byl zrušen. Shodou okolností se tuto domněnku podařilo vyvrátit kastelánce vily Stiassni, která jeho náhrobek identifikovala na allertonském hřbitově.
V návaznosti na identifikaci náhrobku Ernsta Wiesnera zorganizoval Jihomoravský kraj ve dnech 6.-8. dubna 2025 zahraniční pracovní cestu do britského Liverpoolu. Jejím cílem bylo náhrobek zdokumentovat a projednat možnosti jeho obnovy.
Náhrobek se nachází na hřbitově Allerton Cemetery v jihovýchodní části Liverpoolu, ve skupině č. 14, pod evidenčním číslem 483. S vysokou mírou pravděpodobnosti vznikl bezprostředně po Wiesnerově smrti v roce 1971, přičemž jeho zadavatelkou byla nejspíše Wiesnerova manželka. Toto tvrzení však zůstává na úrovni logické domněnky, neboť se nepodařilo dohledat relevantní archivní prameny v liverpoolských archivech.
Náhrobek je řešen jako masivní, nepravidelně opracovaný kamenný blok, jehož forma se vědomě vyhýbá tradiční funerální symbolice i ornamentálnosti. Dominantním rysem je syrovost materiálu a důsledná redukce výrazu. Povrch kamene nese stopy hrubého opracování, místy ponechaného v téměř přírodním stavu, což odkazuje k modernistickému důrazu na pravdivost materiálu a autenticitu hmoty. Tvar náhrobku je asymetrický a postrádá osovou kompozici; tím se vzdaluje historizujícím typům náhrobků 20. století a přiklání se k civilní, až architektonické logice formy.
Nápis je proveden strohou kapitálou, rytou přímo do kamene bez jakéhokoli rámování či dekorativních prvků. Typografie je věcná a funkční, plně podřízená celkovému konceptu: ,,ERNEST WIESNER; ARCHITECT; 21.1.1890 - 15.7.1971"
Celkové vyznění náhrobku je kontemplativní a introvertní. Namísto reprezentace či monumentalizace osobnosti nabízí klidný, uzavřený objekt, který působí spíše jako tichý architektonický artefakt zasazený do krajiny hřbitova. Náhrobek lze chápat jako osobní manifest moderního architekta – důsledný v redukci, pravdivý v materiálu a zdrženlivý ve výrazu.
V průběhu zahraniční cesty se podařilo dohodnout obnovu stávajícího náhrobku, jejíž realizací byla pověřena Ursula Sarsfield, majitelka firmy Sarsfield Memorials Liverpool, nejstarší rodinné kamenické firmy specializované na památníky ve městě Liverpool.
Obnova spočívala ve vyjmutí náhrobku, jeho novém usazení do betonové základové desky a následném odborném očištění a impregnaci kamene. Restaurátorské práce byly dokončeny v červnu 2025 a financovány z rozpočtu Jihomoravského kraje.
Souběžně s probíhající obnovou náhrobku byla oslovena brněnská architektonická kancelář RIVIERA architekti se zadáním vytvořit nový objekt, který by osobnost Ernsta Wiesnera připomínal a zároveň citlivě doplnil stávající náhrobek v prostoru liverpoolského hřbitova a zhmotnil myšlenku "přivést Wiesnerovi do Anglie kousek jeho milovaného Brna". Tomáš Růžička a Igor Serenčko dodali návrh, který v podobě přesného a opracovaného objektu kontrastuje s pouze částečně opracovaným Wiesnerovým náhrobkem. Objekt jsme v uctivé distanci zapustili do okolního terénu tak, aby nemohl konkurovat nebo přehlušit vizuální dojem z náhrobku. Objekt v sobě spojuje několik kompozičních principů, které Ernst Wiesner používal. Jedná se o rastr, křivku a základní geometrické tvary. Členění plných a prosklených ploch fasád do rastru s výraznými proporcemi je vidět na fasádě domu Kapitol. Křivky jsou odkazem na starší architekturu – Wiesner je používal na portálech České banky Union nebo Gutmannova domu. Snaha o zjednodušování do základních geometrických tvarů prochází celým architektovým dílem. Základní tvar nového pamětního objektu z broušeného, ušlechtilého betonu, rozměrově vychází z betonové základové desky přidané k původnímu náhrobku a je jejím prodloužením / uzavřením. Samotný kruh vystupující z podstavy je čistým tvarem, jehož povrch pokrývá zmíněný rastr složený z různých druhů Wiesnerem používaných barevných kamenů, např. onyx, travertin, mramor a pískovec. Tyto kamenné fragmenty se podařilo získat z několika Wiesnerem realizovaných brněnských staveb, např. z Paláce Morava, budovy Českého rozhlasu nebo vil Neumark a Stiassni. Při pohledu ze stran se uplatňuje zakřivený povrchu kruhu. Objekt nese nápis ERNSTU WIESNEROVI JEHO MĚSTO BRNO, LEDEN 2026 / TO ERNST WIESNER FROM HIS BELOWED CITY OF BRNO, JANUARY 2026. Ze zadní strany je umístěna identifikační tabulka se jménem donátorské instituce - Obnovil Jihomoravský kraj. Bezchybnou výrobu památníku ve vánočním čase zajistil Radim Skácel a Vladimír Vrána.
Vznik objektu měl možnost podpořit každý, kdo si Wiesnerova díla váží. Přes portál Donio byla vypsána veřejná sbírka, díky které se vybralo více než 75 tisíc prostřednictvím téměř čtyř desítek dárců, kterým tímto velmi děkujeme.
Při příležitosti 136. výročí narození Ernsta Wiesnera se ve dnech 19.-22. ledna 2026 uskutečnila v pořadí druhá zahraniční cesta Jihomoravského kraje do britského Liverpoolu, která navazovala na předchozí aktivity spojené s identifikací a obnovou Wiesnerova náhrobku. Cestu podpořili také český velvyslanec ve Velké Británii Václav Bartuška a generální konzul České republiky v Manchesteru David Frous.
Hlavním cílem cesty bylo oficiální odhalení obnoveného Wiesnerova náhrobku a nového pamětního objektu v Allerton Cemetery v Liverpoolu, přičemž samotný ceremoniál proběhl 21. ledna 2026.
Vzpomínková akce na hřbitově byla koncipována jako důstojné připomenutí Wiesnerova životního díla a jeho významu pro meziválečnou architekturu. Akce se zúčastnili zástupci města Liverpool, včele s Lord Mayor of Liverpool Barbarou Murray, paměťových institucí a členové Royal Institute of British Architects (RIBA).
Kateřina Konečná
Michal Doležel
Tomáš Růžička
1] Max Eisler (1881-1937), historik umění.
Wiesnerovo dílo mělo v době svého vzniku značný vliv. Patřil k prvním architektům, kteří v brněnském prostředí realizovali stavby s moderním duchem, aniž by přitom zavrhovali tradici. K historickým podnětům přistupoval osobitým a citlivým způsobem, což je pro jeho tvorbu příznačné. Vynikal zejména v prostorovém a funkčním uspořádání vnitřních dispozic a v interiérech často kombinoval moderní prvky s historickým mobiliářem. Tuto skutečnost dokládají i slova jeho zaměstnance, architekta Endre Steinera: "On vždy věřil v kombinaci moderny a starého nábytku."
Vzhledem ke svému židovskému původu byl Wiesner nucen odejít do zahraničí. Odchod však odkládal až do poslední chvíle, rozhodující se staly události 15. března 1939. Republiku opustil narychlo, podle vlastních vzpomínek pouze s jedním kabátem, oblekem a párem bot. Za velmi obtížných podmínek se mu podařilo dostat do Velké Británie. Na cestě se musel čtrnáct dní ukrývat na půdě jednoho domu v Kolíně nad Rýnem. V Anglii získal díky svým mezinárodním architektonickým úspěchům a osobním kontaktům politický azyl a pracovní povolení Královského institutu britských architektů (RIBA). Přesto bylo téměř nemožné nalézt zaměstnání a jeho finanční situace v prvních letech exilu byla velmi kritická.
Později Wiesner navázal spolupráci s československou exilovou vládou v Londýně. Ve čtyřicátých letech se oženil s hamburskou herečkou Evou Marií, s níž v Anglii našel svůj druhý domov. Roku 1950 vyhrál konkurz na místo vyučujícího architektury na univerzitě v Liverpoolu a s manželkou se přestěhoval na severozápad Spojeného království. Na liverpoolské univerzitě působil až do roku 1955, kdy ve svých pětašedesáti letech odešel do penze. I poté zůstal členem univerzitní rady a zkušebních komisí. Jeho působení v Liverpoolu bylo zaměřeno především na pedagogickou činnost, přesto se zde dočkal i jedné významnější realizace – stavby střední školy sv. Mikuláše nedaleko liverpoolské katedrály. Univerzita jeho zásluhy ocenila nejvyšším akademickým vyznamenáním, titulem Master of Architecture.
Naopak v Brně se na Wiesnera postupně zapomínalo. V jedné z publikací byl dokonce jako autor brněnského krematoria mylně uveden Bohuslav Fuchs. K obnovení Wiesnerových kontaktů s Brnem došlo až v polovině 60. let 20. století, zejména zásluhou architekta Bedřicha Rozehnala. Právě on předal Wiesnerovu adresu mladému brněnskému architektovi Mojmíru Kyselkovi, který získal v roce 1965 mimořádnou příležitost vycestovat do Anglie. Během své studijní cesty Wiesnera v Liverpoolu navštívil a byl pravděpodobně po téměř dvaceti letech prvním Čechoslovákem, s nímž se Wiesner setkal. Podle Kyselkových slov reagoval na setkání s velkým dojetím a lámanou češtinou prohlásil, že se jedná o nejkrásnější okamžik jeho života, neboť si na něj město Brno, jemuž věnoval to nejlepší ze své práce, znovu vzpomnělo.
Bedřich Rozehnal se následně zasloužil o udělení stříbrné medaile Univerzity J. E. Purkyně v Brně Wiesnerovi v roce 1966 a o tři roky později také o udělení čestného doktorátu téže univerzity. Rozvíjející se vztahy mezi liverpoolskou a brněnskou univerzitou Wiesnera natolik nadchly, že plánoval každoročně věnovat Brnu částku tisíc liber na stipendia a svůj dům v Liverpoolu odkázat po své smrti pro ubytování českých studentů. Tyto velkorysé záměry však přerušila politická situace v Československu. Wiesner se několikrát chystal Brno navštívit, avšak kvůli nejistému politickému vývoji a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu musel cesty opakovaně odkládat. Na počátku roku 1971 se jeho zdravotní potíže, zejména těžká artritida, zhoršily natolik, že byl upoután na invalidní vozík a hospitalizován. Zemřel 21. ledna 1971.
Až do roku 2021 byla obecně rozšířena informace, že Wiesnerův náhrobek v Liverpoolu neexistuje a hrob byl zrušen. Shodou okolností se tuto domněnku podařilo vyvrátit kastelánce vily Stiassni, která jeho náhrobek identifikovala na allertonském hřbitově.
V návaznosti na identifikaci náhrobku Ernsta Wiesnera zorganizoval Jihomoravský kraj ve dnech 6.-8. dubna 2025 zahraniční pracovní cestu do britského Liverpoolu. Jejím cílem bylo náhrobek zdokumentovat a projednat možnosti jeho obnovy.
Náhrobek se nachází na hřbitově Allerton Cemetery v jihovýchodní části Liverpoolu, ve skupině č. 14, pod evidenčním číslem 483. S vysokou mírou pravděpodobnosti vznikl bezprostředně po Wiesnerově smrti v roce 1971, přičemž jeho zadavatelkou byla nejspíše Wiesnerova manželka. Toto tvrzení však zůstává na úrovni logické domněnky, neboť se nepodařilo dohledat relevantní archivní prameny v liverpoolských archivech.
Náhrobek je řešen jako masivní, nepravidelně opracovaný kamenný blok, jehož forma se vědomě vyhýbá tradiční funerální symbolice i ornamentálnosti. Dominantním rysem je syrovost materiálu a důsledná redukce výrazu. Povrch kamene nese stopy hrubého opracování, místy ponechaného v téměř přírodním stavu, což odkazuje k modernistickému důrazu na pravdivost materiálu a autenticitu hmoty. Tvar náhrobku je asymetrický a postrádá osovou kompozici; tím se vzdaluje historizujícím typům náhrobků 20. století a přiklání se k civilní, až architektonické logice formy.
Nápis je proveden strohou kapitálou, rytou přímo do kamene bez jakéhokoli rámování či dekorativních prvků. Typografie je věcná a funkční, plně podřízená celkovému konceptu: ,,ERNEST WIESNER; ARCHITECT; 21.1.1890 - 15.7.1971"
Celkové vyznění náhrobku je kontemplativní a introvertní. Namísto reprezentace či monumentalizace osobnosti nabízí klidný, uzavřený objekt, který působí spíše jako tichý architektonický artefakt zasazený do krajiny hřbitova. Náhrobek lze chápat jako osobní manifest moderního architekta – důsledný v redukci, pravdivý v materiálu a zdrženlivý ve výrazu.
V průběhu zahraniční cesty se podařilo dohodnout obnovu stávajícího náhrobku, jejíž realizací byla pověřena Ursula Sarsfield, majitelka firmy Sarsfield Memorials Liverpool, nejstarší rodinné kamenické firmy specializované na památníky ve městě Liverpool.
Obnova spočívala ve vyjmutí náhrobku, jeho novém usazení do betonové základové desky a následném odborném očištění a impregnaci kamene. Restaurátorské práce byly dokončeny v červnu 2025 a financovány z rozpočtu Jihomoravského kraje.
Souběžně s probíhající obnovou náhrobku byla oslovena brněnská architektonická kancelář RIVIERA architekti se zadáním vytvořit nový objekt, který by osobnost Ernsta Wiesnera připomínal a zároveň citlivě doplnil stávající náhrobek v prostoru liverpoolského hřbitova a zhmotnil myšlenku "přivést Wiesnerovi do Anglie kousek jeho milovaného Brna". Tomáš Růžička a Igor Serenčko dodali návrh, který v podobě přesného a opracovaného objektu kontrastuje s pouze částečně opracovaným Wiesnerovým náhrobkem. Objekt jsme v uctivé distanci zapustili do okolního terénu tak, aby nemohl konkurovat nebo přehlušit vizuální dojem z náhrobku. Objekt v sobě spojuje několik kompozičních principů, které Ernst Wiesner používal. Jedná se o rastr, křivku a základní geometrické tvary. Členění plných a prosklených ploch fasád do rastru s výraznými proporcemi je vidět na fasádě domu Kapitol. Křivky jsou odkazem na starší architekturu – Wiesner je používal na portálech České banky Union nebo Gutmannova domu. Snaha o zjednodušování do základních geometrických tvarů prochází celým architektovým dílem. Základní tvar nového pamětního objektu z broušeného, ušlechtilého betonu, rozměrově vychází z betonové základové desky přidané k původnímu náhrobku a je jejím prodloužením / uzavřením. Samotný kruh vystupující z podstavy je čistým tvarem, jehož povrch pokrývá zmíněný rastr složený z různých druhů Wiesnerem používaných barevných kamenů, např. onyx, travertin, mramor a pískovec. Tyto kamenné fragmenty se podařilo získat z několika Wiesnerem realizovaných brněnských staveb, např. z Paláce Morava, budovy Českého rozhlasu nebo vil Neumark a Stiassni. Při pohledu ze stran se uplatňuje zakřivený povrchu kruhu. Objekt nese nápis ERNSTU WIESNEROVI JEHO MĚSTO BRNO, LEDEN 2026 / TO ERNST WIESNER FROM HIS BELOWED CITY OF BRNO, JANUARY 2026. Ze zadní strany je umístěna identifikační tabulka se jménem donátorské instituce - Obnovil Jihomoravský kraj. Bezchybnou výrobu památníku ve vánočním čase zajistil Radim Skácel a Vladimír Vrána.
Vznik objektu měl možnost podpořit každý, kdo si Wiesnerova díla váží. Přes portál Donio byla vypsána veřejná sbírka, díky které se vybralo více než 75 tisíc prostřednictvím téměř čtyř desítek dárců, kterým tímto velmi děkujeme.
Při příležitosti 136. výročí narození Ernsta Wiesnera se ve dnech 19.-22. ledna 2026 uskutečnila v pořadí druhá zahraniční cesta Jihomoravského kraje do britského Liverpoolu, která navazovala na předchozí aktivity spojené s identifikací a obnovou Wiesnerova náhrobku. Cestu podpořili také český velvyslanec ve Velké Británii Václav Bartuška a generální konzul České republiky v Manchesteru David Frous.
Hlavním cílem cesty bylo oficiální odhalení obnoveného Wiesnerova náhrobku a nového pamětního objektu v Allerton Cemetery v Liverpoolu, přičemž samotný ceremoniál proběhl 21. ledna 2026.
Vzpomínková akce na hřbitově byla koncipována jako důstojné připomenutí Wiesnerova životního díla a jeho významu pro meziválečnou architekturu. Akce se zúčastnili zástupci města Liverpool, včele s Lord Mayor of Liverpool Barbarou Murray, paměťových institucí a členové Royal Institute of British Architects (RIBA).
Kateřina Konečná
Michal Doležel
Tomáš Růžička
1] Max Eisler (1881-1937), historik umění.
0 komentářů
přidat komentář
