Třicet let podlahových krytin s KPP: Od dubu k dubu

Po podlahách od brněnské firmy Kratochvíl parket profi chodí v karlovarském Grandhotelu Pupp, vybraly si je největší pražské či brněnské developerské projekty a vybaveny jsou jimi horské apartmány ve Špindlerově mlýně i v savojském Chamonix (to byla asi jedna z mála příležitostí, kdy čeští podlaháři museli na zakázku letadlem...). Za třicet let své existence se může společnost Petra Kratochvíla pochlubit mnoha reprezentativními projekty, a to nejen v oblasti podlahových krytin.

Na začátku podnikání v roce 1993 byla smělá idea dovážet k nám dřevěné podlahy a malá prodejna v brněnském suterénu. Dnes má společnost KPP své showroomy v Brně i v Praze a působí na Slovensku a v Maďarsku. Ve svých skladech má natolik velké zásoby podlah, aby pokryla zakázky až na čtyři měsíce dopředu. Je výhradním distributorem nejstaršího evropského výrobce dřevěných podlah švédského Kährs, dováží k nám německé krytiny WINEO, ale nabízí také velké množství dřevěných, vinylových či SPC krytin pod vlastní značkou KPP.

Třicetileté výročí KPP plánujete oslavit na hradě Špilberk. Díval jste se při zakládání firmy tak vysoko – viděl jste ze suterénu až na ten kopec se Špilberkem?
Moje začátky byly spojené s poměrně nízkým věkem a mladý člověk má pocit, že přeplave moře, doletí do vesmíru, vyřeší něco velkého, prostě má touhu objevovat a samozřejmě dobývat svět. Tak by to mělo být. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale jsem cílevědomý člověk, který rád dosahuje určitých cílů. Mojí motivací bylo, abychom byli ve svém oboru uznávanou a respekto- vanou společností. To byl cíl, který mě neopustil ani po třiceti letech.
Na začátku jsem měl jednu velkou výhodu. Podobně jako tovaryš kdysi chodil na zkušenou do světa, tak i já jsem pracoval několik roků v zahraničí a podprahově jsem vnímal, jak se majitel choval ve firmě, jak komunikoval s lidmi, a to bylo hodně inspirující. Nemusel jsem tedy čekat, co se doma doučím, v tomhle jsem měl náskok před konkurenčními společnostmi, které zakládali lidé, a nemyslím to špatně, poznamenaní socialistickým způsobem uvažování a řízení. Díky zahraniční zkušenosti jsme byli od začátku dynamičtější, možná inovativnější, progresivnější než ostatní, a to bylo naší velkou výhodou.

OTEVŘENÍ SHOWROOMŮ V BRNĚ A V PRAZE

Kdybyste měl vyjmenovat nejdůležitější milníky za těch třicet let, které by to byly?
Pro nás to bylo vždy, když jsme něco vybudovali nebo postavili. Prvním milníkem bylo postavení našeho sídla v Moravanech, dalším bylo rozhodnutí jít do Prahy a otevření prvního showroomu. Zatím posledním milníkem je showroom na Poděbradské v Praze 9, který, myslím, je velmi hezký. Dnes je pro nás samozřejmě velmi důležitá logistika a kapacita vlastních skladů. Máme vizi, že vybudujeme v Brně nový krásný moderní areál se showroomem a velkými sklady, protože v Praze máme tři a kapacita stále nedostačuje. Za poslední roky, dodavatelsky velmi nestabilní, kdy kolabovaly dodávky z Asie, jsme stáli před rozhodnutím, co s tím. Proto od té doby neustále navyšujeme zásoby, abychom měli vykrytí na čtyři měsíce dopředu. Stojí to peníze, ale pro nás je strašně důležité mít tu disponibilitu ve zboží.


Kde dnes vidíte další mety?
Někdy ani nemáte touhu pořád něco posouvat dál, ale jednou jste v konkurenčním prostředí a když se zastavíte, tak vás všichni předběhnou. To prostředí na vás tlačí... A pak vás motivuje kombinace všeho možného, vašeho apetitu, vašich "dobyvatelských" plánů, vaší mentality vyhrát. Když dosáhnete nějaké mety, buď si sednete, rozhlížíte se a odpočíváte, anebo přemýšlíte, co dál. Jak se společnost vyvíjí, jaké jsou její finanční možnosti, zdroje, jaké má lidi. Jedna věc je to, co ovlivníte, to jsou třeba vnitřní náklady firmy, a pak jsou věci, které neovlivníte, a to je např. ekonomicko-společenská situace, poptávka po produktech, kurz eura, inflace, zastavení bytové výstavby... Pro nás bylo vždycky dobré, že jsme nebyli zadluženou společností, byli jsme rodinnou firmou a během všech krizí jsme vždycky dokázali projít těmi soutěskami a peníze jsme ve firmě nechali. Věděli jsme, že potřebujeme finanční polštář a nemuseli jsme odvádět dividendy nějakým akcionářům mimo firmu. Proto jsme třeba i během covidové krize mohli pořád navyšovat naše skladové zásoby.

A jakým směrem se díváte nyní, kde vidíte potenciál rozvoje?
Bavíme se o tom, jestli dokážeme růst s dřevěnými podlahami, s vinylem, případně jaký sortiment do portfolia přidat, abychom dokázali dále růst. A to je momentálně diskutovaná věc u nás. Protože každý produkt má svůj cyklus. Kdysi tu byl laminát a řada společností, která spoléhala jen na laminát, tak dnes už není. Dnes může být rizikovým materiálem každý produkt, velmi se řeší ekologie, existuje řada omezení a událostí, které mohou některé dnešní produkty limitovat, např. dostupnost surovin. Před válkou přicházelo 70 % dubu do Evropy z Ruska, Běloruska a Ukrajiny. A dneska jsou podlahy hlavně o dubu - zmizely třešně, buky, javory a zůstal jen dub a toho není dostatek. Dub roste ve Skandinávii, ale třeba u nás, v Německu, v Rakousku je ho málo, takže surovina není, a proto se dřevěné podlahy stanou luxusnějším zbožím. A v tu chvíli si musíme říci, jestli nám kupní síla v Čechách umožní růst, nebo máme hledat alternativní produkty.

RODINNÁ FIRMA PŘES TŘI GENERACE

Jste rodinnou firmou nejen jménem v jejím v názvu. Jak se zapojují synové?
Nejstarší Philipp je u nás v KPP velmi aktivní, i když už má svou firmu Podeta, která dováží dveře. O e-shop a web se stará nejmladší Tim, který má pod sebou kompletně online a digitální marketing. Prostřední syn Lukas je úspěšný ve své práci v Anglii a tak s ním diskutujeme zase jiné věci. A rodinná firma jsme i díky tátovi, kterému je už 81 let a stále se nám stará o spoustu technických věcí, teď třeba řeší fotovoltaickou elektrárnu. V rodině jsme byli všichni vychováni k samostatnosti, cílevědomosti a pracovitosti. Vím, že i moji synové, stejně jako já, mají touhu po určité samostatnosti, taky chtějí sami něco dokázat. A já jsem na ně hrdý.

Ani pro vás už KPP není jediným projektem, budoval jste zdejší průmyslovou zónu v Moravanech, vlastníte v Brně polikliniku a teď jste spoluinvestorem krásného bytového komplexu Viviena, který soutěží o projekt roku...
Ano, mimo KPP se zabýváme i dalšími aktivitami. Každá židle má aspoň tři nohy. Naše portfolii je za ty roky široké, máme několik developerských projektů, rozvíjíme i další myšlenky.
Přiznám se, že už vlastně nemám žádný prostor pro nějaké koníčky. Mě práce však skutečně uspokojuje a nabíjí. Asi bych nemohl třeba rybařit a čekat až něco ulovím, tohle není mé povaze blízké. A mám skvělou manželku, která starost o děti a domácnost vzala na sebe.

Na co jste za ta léta nejvíce hrdý?
Nejpyšnější jsem na náš stabilní tým lidí, spousta jich u nás pracuje více než dvacet let, jeden kolega tu je od začátku dvacet devět let, další pětadvacet. Samozřejmě se spousta lidí obměnila, některá děvčata odešla na mateřskou, ale máme naprosto skvělý tým, loajální, strašně chytrý, pracovitý. Lidé se mají navzájem rádi a doufám, že jsou spokojeni, jinak by tu tak dlouho nebyli. Společně se setkáváme na různých akcích. Jsem pyšný na to, že KPP má punc stability, kontinuity, doufejme profesionality, serióznosti a spolehlivosti a to díky mým kolegům.

NÁVRAT K DUBOVÝM PODLAHÁM

Jak se za 30 let vyvíjely podlahy, co z vašeho pohledu byl nejvýraznější moment?
Je to dlouhé období a za tu dobu se trendově, barevnostně a dřevinově změnilo snad úplně všechno. A nejkomičtější je, že jsme se vrátili k nejzákladnějšímu dubu, který se stal pilířem všech prodejů. Dnes jsou to dva duby, přírodní a bělený, které tvoří 85 % prodeje. Začínali jsme s dubovými podlahami v menších formátech, pak se hodně prosazoval buk, tvořil asi třetinu prodeje, následovaly třešně, javory, ořechy, jasany. A pak ještě přišel celý playlist tropických dřevin, merbau, jatoba, které byly do červena, do hněda... Postupem času ale ovocné stromy odešly, skončily ořechy, třešně, jasany, javory. Buk zmizel proto, že byl nejvíc senzitivní na vlhkost a vodu, ale zůstal dub. Duby byly základnou, která umožňovala kolorizovat celou škálu dekorů a tento trend bude pokračovat.


A pokud jde o jiné druhy krytin?
Zažili jsme nezpochybnitelné období laminátových podlah. V určité době byl laminát vítěz, protože umožňoval obrovskou designovou škálu dekorů, kterou žádné dřevo nesplňovalo. Dub byl dub, třešeň byla třešeň, v té době se nekolorizovaly dřevěné podlahy a naopak laminát tehdy ukázal úplně jiný kreativní rozměr, což byla jeho strašná výhoda. A byl odolný, nebo se aspoň tvářil, že je odolný. Byla to éra možná patnácti let, kdy všichni chtěli jen laminát. A dnes o laminát skoro nikdo nezavadí, jeho vlastnosti jsou překonané. Nás jako firmu laminát neoslabil, ale společnosti, která spoléhaly jen na laminát, končí, hlavně výrobci.
Když jsme ještě v době laminátů před mnoha spouštěli vinyl a navezli jsme spoustu zboží z Anglie, pamatuji si to přesně, tak vinylovým podlahám nikdo nevěřil. A řekl bych, že ani já ne... Ale trh se změnil a vinyl zcela vytlačil právě např. laminát a také klasické PVC v rolích. A dnes už tu jsou další generace vinylů, SPC krytiny a myslím si, že tady je ještě velký prostor k upgradu, že ještě uslyšíme o množství povrchů, dekorů. Myslím, že nastane boj, kdo bude více ekologičtější a bude mít lépe propracovanou povrchovou vrstvu, v tomto směru se ještě SPC a další krytiny nevyčerpaly. A pak je otázka, co bude dál.

DŘEVĚNÁ, NEBO "DŘEVĚNÁ" PODLAHA?

A co tedy bude dál?
Myslím, že se bude hledat další alternativa dřeva, proč nehledat alternativní zdroje, proč nevyrábět z recyklovaného materiálu? Příkladem je švédský výrobce Kährs s více než 160 letou tradicí dřevěných podlah, který nyní představil "ekologickou" dřevěnou podlahu z recyklátů. Ale tahle ekologická dřevěná podlaha stojí dnes o 10-15 % více než stávající dřevěná. Pohled lidí na ekologii v severských zemí je však jiný než u nás. Švédové, Finové a další západní země jsou ochotni si připlatit za ekologii, ty peníze za to dají, u nás ještě v takové míře ne. Mám trochu obavu, aby to nešlo vše moc rychle, jako v automobilovém průmyslu. Aby se celé produkce nemusely najednou zabývat pouze podlahami z recyklátu. To by skutečně bylo pro určité země a zákazníky ekonomicky náročné.

Budeme mít tedy za třicet let dřevěné podlahy?
To je dobrá otázka, myslím si, že dřevěná podlaha se stane luxusnějším zbožím, což je přirozené. Na planetě žije osm miliard lidí a není možné, aby dřevo zůstalo dostatkovým zbožím, když dub roste průměrně 150 roků, než se pokácí. Podle mě dřevo bude dražší, nebude to materiál, který si bude moci dovolit každý a bude méně dostupné.

Objeví se jiný materiál, jako byly svého času vinyly?
Určitě přijde něco nového. Kdysi si nikdo nemyslel, že se objeví laminátová podlaha, vinylová. Před pěti lety, kdybyste se mě zeptali, jestli přijde SPC, tak vám řeknu, že nevím, co to je. Nepochybně vznikne nový materiál, všichni se snaží přijít s novým produktem a překvapit konkurenci. Takže zcela určitě přijdou nové druhy podlah a bude sílit tlak, aby se řada věcí dělala z recyklovatelných materiálů.
Dnes trh ovládl vinyl, nikdo se nechce zabývat ošetřováním podlah, primární je, že se o nic nemusím starat. Nikdo nechce nic olejovat, brousit, lakovat. Doba je rychlá, trendy se rychleji mění. Dnešní generace žije rychleji, už také není argumentem, že něco vydrží dvacet, třicet let.

Kolikrát jste vy sám doma za těch třicet let vyměnil podlahu?
Bydlím jednadvacet let v domě, kde byl celou dobu položený ořech. Před třemi roky jsme se ale s manželkou rozhodli upgradovat vše a nyní máme bělený dub v matném laku. V dětských pokojích probíhala výměna různých typů podlah úměrně věku synů, od laminátu s různými barevnými motivy, přes vinyl až po dnešní klasický dub. Ale prozradím vám jedno tajemství, v jediné místnosti, a to v ložnici máme koberec.