Příběh Baťova Zlína je nejzářivějším dokladem prvorepublikového podnikatelského úspěchu. Město ve vás zanechá hluboký otisk, třebaže si to sami nechcete připustit. Baťa si k projektům zval vždy ty nejlepší architekty své doby. Po druhé světové válce se ve Zlíně dařilo kvalitní architektuře především díky Zdeňku Plesníkovi, jehož tvorba snesla ty nejpřísnějšími kritéria kladená na českou architekturu dvacátého století. V první polovině 70. let minulého století se v gottwaldovském Centroprojektu potkal se Zdeňkem Plesníkem architekt Zdeněk Chládek, jemuž rovněž nebyl lhostejný osud zlínské památkové zóny. Podobnou cestou se nakonec vydal i jeho syn architekt Pavel Chládek (*1979), který po studiu na Fakultě architektury VUT v Brně (1997–2003) během praxe v amsterodamském kanceláři Schotman Architectenburo (2001–02) zvažoval, zda se má do České republiky vrátit. Nakonec se usadil v rodném městě, kde již patnáct let provozuje vlastní ateliér Chládek Architekti.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.