Šetřit energie lze i chytře navrženým zasklením

Stojíme přímo u výrobní linky. Co tu můžeme vidět?
Výroba izolačního skla začíná na řezacím stole, kde se skleněné tabule nařežou na požadovaný rozměr. Odtud putují pomocí automatického pojízdného nosiče do takzvaných knihoven, což jsou speciální regály nebo stojany, kde je sklo dočasně uskladněno, než se opět tímto pojízdným nosičem – přesně dle taktu výroby – doplní do automatické výrobní linky. Jakmile jsou jednotlivé tabule skla na lince, směřují do segmentu, kde se jim obrousí hrany, a pak postupují přes myčku a sušičku na skládací stanoviště, kde na ně operátor instaluje distanční rámečky. Sklo se pak dostává do komorového lisu, kde jsou k sobě pod tlakem – v ochranné atmosféře argonu – slepeny dvě, nebo tři tabule – podle toho, zda zrovna vyrábíme dvojsklo, či trojsklo. To se následně zatmelí speciálním sekundárním tmelem – polyuretanem či polysulfidem.

Mimochodem pokládání distančního rámečku je v celém výrobním procesu jediný moment, kdy je zapotřebí ruční práce. Výroba je jinak plně automatizovaná, čímž se snižuje riziko poškození skla nebo poranění. Obrovskou výhodou je také rychlost výroby – ta je ve srovnání se standardní linkou, kde se skla nakládají ručně, o třicet až čtyřicet procent vyšší.

Co se stane, když se operátor výroby při pokládání distančního rámečku vyčištěného skla nechtěně dotkne?
Malý otisk lze do určité míry "rozleštit", ale vzhledem k pokovení skel je to problematické. Horší je, když se "šmouha" nebo částečky prachu objeví uvnitř skla, mezi zalisovanými tabulemi. Pokud pak kontrolor kvality vyhodnotí, že sklo vykazuje více kazových míst, než připouští norma, musíme ho zlikvidovat.

Můžete ho ještě nějak zužitkovat, recyklovat ho?
My nikoli, ale existuje spousta recyklačních firem, které dokážou ploché sklo separovat od ostatních materiálů a ze střepů pak vyrábějí například izolační materiály.

Existují zakázky, kde se bez ruční práce ve větší míře přece jen neobejdete? Například v případě výroby skla atypických tvarů či rozměrů?
Pokud jde o menší rozměr skla, pak i atypické tvary jako lichoběžník nebo trojúhelník dokážeme vyrobit na automatické lince. Větší formáty se vyrábějí na speciální projektové lince, kam se sklo nakládá ručně pomocí savkového rámu.

Jak často na nestandardních projektech pracujete?
Mám-li to kvantifikovat na procento výroby, je to zhruba do pěti procent. V pětadevadesáti případech jde o pravoúhlé prvky.

Kde všude najde ploché sklo využití?
Asi šedesát procent plochého skla se zpracovává pro výrobu oken, skleněných fasád, zrcadel, dekorativních skel, skleněných interiérových příček a tak dále. Skla mohou mít různou barvu – nejběžnější je čirý float (ploché sklo, pozn. red.), ale existují i extra čiré skloviny, které jsou zbaveny maximálního množství oxidu železa, takže nemají takový ten typický zelený nádech. Dále se vyrábí sklo se speciálním pokovením, které může buď odrážet sluneční záření, nebo ho ve větší míře propouštět. Zbylých asi čtyřicet procent plochého skla se používá v automobilovém průmyslu.

Říkáte, že pokovení může ovlivnit tepelnou prostupnost skla, respektive jeho solární faktor. Jak to funguje v praxi? Jaké mají architekti a projektanti možnosti, pokud si chtějí vybrat z nabídky HELUZ IZOS?
Při návrhu domu hraje zásadní roli jeho orientace vůči světovým stranám. Většinou se využívá orientace jižní, díky níž se do interiéru dostane maximum denního světla, ale během léta také nadměrné tepelné zisky. Pokud se okna na jižní straně domu nedají nijak odclonit, ať už geometrií objektu, tedy nějakým přesahem, nebo vnějším stíněním, můžeme použít právě izolační sklo s protislunečním pokovením – v naší nabídce jde o trojsklo IZOS Shadow, které dovnitř propustí maximálně pětatřicet procent sluneční energie. To je minimálně o třetinu méně než u obyčejného skla.

V případě, že jižní okna zastínit lze, můžeme naopak využít izolační trojsklo IZOS Energy+, které tepelné zisky ze slunce maximalizuje až na dvaašedesát procent, takže během zimy ušetříme za vytápění. V létě pak tato okna jednoduše zastíníme například venkovními roletami. Do oken na severní straně můžeme použít obyčejná trojskla. Výhodou dnešních protislunečních skel je to, že jsou barevně neutrální, a lze je tak v rámci jedné budovy kombinovat s těmi obyčejnými, aniž by tím utrpěla estetika domu.

Kolik se dá pomocí správně navrženého zasklení ročně ušetřit za energie?
Může to být i několik tisíc korun. Na našem webu si to dokonce můžete spočítat pomocí speciální kalkulačky.

Při návrhu oken hrají důležitou roli také jejich zvukověizolační vlastnosti…
V první řadě je nutné říci, že akustické parametry okna je potřeba řešit hned v začátku, protože se od nich odvíjí tloušťka rámu, geometrie a tloušťka zasklívací lišty, typ pantů a další. Schopnost izolačního skla, respektive celého okna, tlumit hluk z vnějšího prostředí, určuje takzvaný index vzduchové neprůzvučnosti (Rw, pozn. red.) udávaný v decibelech. Čím je tato hodnota vyšší, tím lépe okno hluk izoluje. Obyčejné trojsklo dokáže zvuk utlumit o třiatřicet decibelů a maximální hodnota vzduchové neprůzvučnosti u zvukověizolačního trojskla je čtyřiapadesát decibelů.

Akustické zasklení by vždy mělo být navrhováno s ohledem na specifické podmínky prostředí, ve kterém bude instalováno – tedy nejen s ohledem na intenzitu zvuku, ale také na jeho frekvenci. Pokud bydlíte třeba v blízkosti silnice s pomalým provozem, odkud se šíří nízkofrekvenční hluk, bude potřeba navrhnout jiné řešení než v případě vysokofrekvenčního hluku, jakým je například zvuk lidského hlasu.

Také je dobré vědět, že akustická skla bývají lepená, takže jsou zároveň bezpečnostní. Fólie, která je drží pohromadě, navíc plní i funkci stoprocentního UV filtru, což má pozitivní vliv například na barevnou stálost interiérového vybavení a zejména na zdraví člověka.

Z bezpečnostních skel jste zmínil skla lepená neboli vrstvená. Vedle nich existují ještě skla tepelně tvrzená, případně může jít o kombinaci obou těchto technologií. Jaký je rozdíl v jejich použití?
Tepelně tvrzené neboli kalené sklo má obrovskou pevnost. Oproti obyčejnému floatovému sklu je mnohem pevnější v tahu za ohybu, takže ho můžete ohýbat do malých poloměrů a vydrží i nápor větru nebo třeba silný boční náraz. Proto se z něj vyrábějí bezpečnostní skla, která se instalují do míst, kde hrozí poranění nebo kde se vyžaduje vysokopevnostní sklo. Vyrábějí se z něj například mantinely pro ledové plochy, které jsou někdy chybně nazývány jako plexiskla. V případě, že se kalené sklo rozbije, nerozpadne se na typické šavlovité střepy, jež mohou člověku způsobit vážná bodnořezná poranění, ale roztříští se na malé kousky, jež vás nijak fatálně nezraní.

Tepelně tvrzené sklo je navíc odolné vůči extrémním teplotám, najdeme ho například na dvířkách od trouby. V architektuře se nejvíce používá na prosklené fasády, jež jsou vystaveny slunečnímu záření, a pokud by skla nebyla kalená, mohla by prasknout. Mimochodem, pokud máte sluneční brýle s polarizačním filtrem, poznáte, zda je sklo tepelně tvrzené…

Jak?
Uvidíte na něm tmavé fleky – někdy se jim říká "leopardí skvrny" –, což jsou body s rozdílným napětím v průřezu skla. Odborně se tento jev nazývá anizotropie. Dobře je to vidět například na sklech v autě.

V rámci jednoho z vašich webinářů jste poukázal na to, že architekti často v blízkosti celoprosklených stěn umísťují radiátory, což může vlivem termálního šoku vést ke zhroucení skla. Setkáváte se v praxi i s dalšími takovými chybami?
Toto je poměrně častá chyba. Teplota radiátoru může dosahovat až šedesáti stupňů Celsia, takže pokud je topení umístěno jen několik centimetrů od celoprosklené stěny, může sklo prasknout. To samozřejmě neplatí v případě, že je tepelně tvrzené.

Druhá velká chyba, se kterou se setkávám, je ta, že projektanti při navrhování izolačních skel nerespektují bezpečnostní normy. Má-li okno nízký parapet, tedy do pětaosmdesáti centimetrů, případně ho nemá vůbec, musí za určitých podmínek plnit funkci zábradlí – to znamená, že musí mít bezpečnostní funkci proti propadnutí (ČSN 74 3305 – Ochranná zábradlí, pozn. red.). Tu zajišťuje právě i kombinace kalení a lepení. Troufám si říct, že až v devadesáti procentech případů to tak ale není.

Bezpečnost skla se testuje pomocí kyvadla, ocelové koule nebo sekery. Co všechno snese to nejodolnější sklo, které jste schopni vyrobit?
My se specializujeme na základní bezpečnost, tedy proti poranění a proti násilnému vniknutí. Skla zabezpečená proti násilnému vniknutí nabízíme až v bezpečnostní třídě P5A, kterou stanovuje norma ČSN EN 356. Tato skla se testují pádem ocelové koule z různých výšek. Skla, jež mají uživatele ochránit před poraněním, jsou opatřena dvojitou fólií, která v případě, že se sklo rozbije, udrží střepy pohromadě. Tato skla se testují pádem kyvadla. Zde lze – dle normy ČSN EN 12 600 – dosáhnout nejvyšší třídy 1B1.

Jakou má toto kyvadlo hmotnost?
Kyvadlo váží padesát kilogramů a je obaleno dvěma pneumatikami, které imitují měkkost lidského těla. Abychom sklo mohli označit třídou 1B1, musí vydržet pád kyvadla z výšky sto dvacet centimetrů – může se rozbít, ale kyvadlo nesmí projít skrz. Vyšší bezpečnostní třídy, kde jsou skla opatřena více fóliemi, se testují laboratorní sekyrou a samozřejmě existují i skla, která odolají střelám či výbuchu. To už je ale know-how každého výrobce.

Při výběru izolačního skla hrají roli nejen jeho funkční vlastnosti, ale i estetika. Trendem posledních let je digitální tisk. Můžete přiblížit, jaké možnosti tato technologie architektům a designérům přináší?
Digitální potisk umožňuje nanést na sklo libovolný motiv či fotografii, a to až v kvalitě 4K. Zákazník může využít buď naši databázi fotografií, nebo nám zaslat vlastní, pokud má pro požadovaný formát potřebnou kvalitu. Digitálně potištěné sklo může být použito jako obraz nebo obklad nad kuchyňskou desku, nicméně příliš se nehodí pro podsvícené aplikace, u nichž pak mohou vystoupit vady, které by jinak nebyly viditelné. Aktuálně testujeme, jaké barvy je pro podsvícení možné použít – například odstíny modré tyto neestetické detaily neobsahují, kdežto červená je naopak velmi problematická. Je to alchymie.

Jak se tento způsob dekorování skla liší od technologie smaltování, kterou také nabízíte?
Smaltování se používá pro celoplošné barvení skla jedním odstínem barvy v jakékoli RAL. Barva se nanáší pomocí válců, pod nimiž sklo projíždí, kdežto u digitálního potisku se aplikuje tryskou.

Na začátku jsem se vás ptala na výrobu skel v nestandardních formátech či tvarech. Jaká byla ta nejatypičtější zakázka, s níž jste se u vás doposud setkali?
Rozhodně šlo o izolační skla na fasádu sheffieldské univerzity, o kterých vám více řekne můj kolega Petr Hýpal, protože já jsem zde v té době ještě nepracoval. Každopádně se tu o tom mluví dodnes…

Petr Hýpal: Je to tak, tato zakázka byla nestandardní po všech stránkách. Šlo o trojskla nepravidelných tvarů s protisluneční ochranou, některá kalená, některá polokalená… Skla měla speciální mléčnou fólii, byla různě zabroušená a měla různou úroveň zapuštění do modulové fasády. Některá byla naopak předsazená. Jednotlivé kusy se musely vyrábět v přesném pořadí, tak aby každý stojan s hotovými skly odpovídal jednomu modulu na fasádě – těch modulů tam bylo asi osm set. Jednotlivá izolační skla byla tvarově velmi rozmanitá. Šlo o různé tvary mnohoúhelníků, takže jejich skládání, které muselo být naprosto přesné, bylo pro operátory výroby opravdu velmi náročným úkolem.

Jak dlouho výroba všech skel trvala?
Petr Hýpal: Minimálně rok. Pokud by šlo o standardní obdélníky podobného formátu, během směny bychom jich zvládli vyrobit okolo stovky kusů. Takto jsme jich v některých případech vyrobili asi jen deset denně. Navíc kvůli tomu, že skla byla určena pro britský trh, kde mají jiné předpisy, musela být všechna speciálně značena. Velmi náročná byla i výstupní kontrola, a proto se na ní podíleli nejen naši kontroloři kvality, ale i zástupce objednatele.

HELUZ IZOS
www.izos.cz
Kalkulátor energetických úspor zasklení zde

Foto: Michael Tomeš