Olověný Dušan 2011

Zdroj
Spolek posluchačů architektury

Vložil
Tisková zpráva
27.04.2011 14:10

Komentář poroty
Jana Tichá | Jan Holna | Regina Loukotová | Svatopluk Sládeček | Jiří Poláček

Jednotlivci
New Florenc, Praha - Christian Gonzalez Diaz, Virginia Hinarejos Gonzalez, Sergi Joya Rodriguez
Městské lázně na Dětském ostrově - Marika Dumková
Ovčí biofarma Dolní Lysečiny - Tomáš Feistner
Revitalizace bojiště na Bílé hoře - Jaroslav Filek
Strahovský park - Tomáš Wožniak

Ateliéry
Ateliér Hájek-Hulín
FLO(W) / Ateliér Florián-Kurilla
Ateliér Stempel-Beneš

Rozhovory
O místě, kam lidé budou chodit - rozhovor s vítězi Olověného Dušana 2011
Rozhovor s Luisem Marquesem - učitelem vítězného týmu Olověného Dušana 2011

Zajímavé projekty jsme nacházeli hlavně tam, kde šlo o řešení konkrétních urbanistických souvislostí. Určitě jsme viděli méně zdařilých „krásných domů“, ale o to víc zajímavých komplexních projektů, které obsahovaly i infrastrukturu a veřejný prostor. Na druhé straně nás překvapilo množství předvídatelných řešení, jaká bychom očekávali od unaveného projektanta s hypotékou, leasingem a početnou rodinou v zádech. Od studentů jsme čekali víc invence a rozletu. Postrádali jsme ve větší míře nejen experiment nebo inovaci, ale i velkorysost a eleganci v zacházení s prostorem. Mnohé projekty prozrazovaly malý zájem autora o kvalitu prezentace. Chyběla nám kulturní dimenze architektury, hlavně u projektů bytových a rodinných domů. Jistěže škola má naučit řemeslu, ale to snad neznamená, že by studium mělo degradovat na úroveň klonování běžné stavební produkce a opakování jejích nešvarů.

Olověný Dušan má za cíl „získat nezávislý pohled na kvalitu výuky architektury na FA ČVUT v Praze“. Z téhle perspektivy je směrodatné spíš hodnocení ateliérů, než jednotlivých studentů. Dali jsme si tu práci a rozdělili ateliéry do čtyř skupin. Na špici je šest ateliérů, kde je cítit mimořádná týmová a tvůrčí energie i nasazení pedagoga. Obvykle se takový ateliér pozná už od dveří: prezentace bývá kolektivním dílem, postery mají jednotné parametry, projekty jsou zpracované do detailu včetně pěkných modelů. Pak je skupina asi deseti nebo dvanácti velmi dobrých ateliérů, které neoslňují žádnými efekty navíc, ale je tu znát vysoké pracovní nasazení studentů i pedagogů (většina jednotlivých finalistních projektů pochází právě odsud). Následuje několik spíš podprůměrných ateliérů – a pak jsou ty, které jsme pro sebe nazvali „černé díry“. Vyznačují se tolerováním elementárních chyb a bezradností studentů, ponechaných na pospas vlastním zmatkům. Shodli jsme se na pěti ateliérech, které získaly nominaci na Plyšového Dušana.

0 komentářů

přidat komentář