K výstavě Santiaga Calatravy v GHMP

V uplynulém týdnu do Prahy zavítal švýcarský architekt se španělskými kořeny Santiago Calatrava. Stalo se tak u příležitosti zahájení výstavy Art & Architecture. Středeční vernisáži v Domě U Kamenného zvonu předcházela o den dříve veřejná přednáška v hlavním sále CAMP, kde jsme kromě aktuálně dokončených a připravovaných projektů po celém světě mohli také prostřednictvím desetiminutového filmu nahlédnout do Calatravova curyšského ateliéru, kde vznikají plastiky a obrazy. Přestože byla Calatravova výstava naplánována s velkým předstihem, nemohla přijít návštěva v lepší dobu, kdy v Praze padají lávky, uzavírají se mosty a zvažuje podoba nových stanic metra. Těžko byste hledali zkušenějšího architekta, který po celém světě vybudoval více mostů a dopravních terminálů. Calatrava také drží další primát v mnohonásobném překračování rozpočtů a zálibě ve velkolepých sportovních komplexech. Řecké Athény se z pořádání olympijských her v roce 2004 vzpamatovávají dodnes a letní olympiáda 2016 v brazilském Rio de Janeiro ještě více prohloubila ekonomickou recesi země. Před dvěma lety Calatrava dokončil na Dolním Manhattanu dopravní terminál Oculus, který z veřejného rozpočtu New Yorku odčerpal 4 miliardy dolarů. Tím se podařilo vybudovat nejdražší vlakovou stanici na světě, což brzy hodlají s Calatravovou pomocí překonat v dubajském emirátu, kde pro potřeby EXPO 2020 od základu budují novou velkolepou dopravní infrastrukturu a postaví také nejvyšší věž na světě Dubai Creek Tower vysokou 928 metrů.

Příběh pražské výstavy začíná překvapivě v New Yorku u dopravního terminálu Oculus, který někteří přirovnávají ke kostře dinosaura jiní k rozmáchlým ptačím křídlům. Každopádně je třeba přiznat, že takto strategicky významný dopravní uzel ve spojení s přelomovou historickou událostí si podobně významný objekt zasluhuje. Tato stavba zapůsobila na pražskou primátorku při loňské návštěvě Big Apple natolik, že se rozhodla pozvat Santiago Calatravu do Prahy. Jedná se o první veřejné vystoupení tohoto významného architekta v Česku. Kurátorka Cristina Carrillo de Albornoz Fisac připravila jednu z nejobsáhlejších výstav, s jakou se doposud mohli zájemci o Calatravovu tvorbu seznámit.

Santiago Calatrava se narodil poblíž španělské Valencie. Vášeň pro architekturu se v něm probudila po návštěvě gotické katedrály Notre Damme v Paříži snoubící důmyslnou konstrukci se sochařskou výzdobou. Ve 23 letech vystudoval architekturu na technice ve Valencii. Poté se rozhodl pokračovat ve studiu inženýrství na ETH v Curychu, ale nikdy ho neopustila vášeň pro sochařství a malbu. Měl spoustu času poznávat, čerpat inspiraci a hledat vlastní jazyk. V roce 1982 se mu podařilo zvítězit v otevřené soutěži na nové nádraží Stadelhofen v Curychu a prosadit s biomorfní architekturou. Od té doby se účastnil 136 soutěží, což je sice jedna z nejtěžší cest k získání zakázky, ale zároveň vede k prosazení nejlepšího řešení. Calatravovy odhalené konstrukce si uchovávají poezii a mystérium. Zachází za hranice samotného materiálu. Usiluje o co největší abstrakci spojenou se silnými vnitřními pocity. Calatrava, který žije v historické vile nad Curyšským jezerem, se snaží vyhnout architektonickým doktrínám 20. století a hledá trvalejší ponaučení, která mohou přetrvat déle než jednu generaci. S jeho tvorbou každodenně přichází do styku tisíce lidí, a proto nemohou stavby nalézt zalíbení u všech. Musí se potýkat s častou kritikou narážející nejen na přečerpaný rozpočet, ale také na estetickou stránku. K vypořádání s touto kritikou Calatravovi slouží nápis na vídeňském pavilonu Secession hlásající „Der Zeit ihre Kunst. Der Kunst ihre Freiheit.“ (Době její umění. Umění jeho svobodu.)

Calatrava se převážně věnuje navrhování veřejných staveb. Kromě sportovních stadionů a kulturních budov se soustředí na stavby symbolicky i fyzicky spojující lidí i města. Zatímco fotbalový zápas nebo divadlo navštěvují určité skupiny lidí, tak zastávky či mosty pravidelně využívá každý obyvatel města a nejvíce ovlivňují veřejné dění. Jedná se výjimečný druh staveb a zasluhují si být sochami. Calatravovy stavby chtějí učinit náš život bohatší. Calatrava má pro své počínání logické argumenty, které v zemi, kde v soutěži vítězí nejnižší cena, můžeme jen těžko chápat.

Pražská výstava není pouze o realizovaných stavbách, ale na příkladech akvarelových maleb, hliněných váz, dřevěných soch a ocelových mechanických plastik ukazuje uměleckou stránku Calatravovy tvorby. K vidění je také pět originálních skicářů, které si můžete elektronicky celé prolistovat. Pro Calatravu je skicování formou každodenní meditace a způsobem hledání ideálních forem. Každý týden nakreslí přibližně 200 skic a v jeho soukromém archivu se nachází přes 300 000 kreseb. Výstavu nedoprovází žádná fotografie, takže brzy začnete exponáty vnímat jako umělecké předměty, kdy konstrukce velkých staveb lze snadno zaměnit za abstraktní plastiku či drobný šperk.

Během krátkého pobytu se mohl Calatrava seznámit jen s historickými památkami v centru Prahy, kde ho  pochopitelně nejvíce uchvátil Karlův most, který naplňuje mistrovy představy o dokonalém propojení funkční a umělecké složky. Kamenný most by jistě dokázal dobře plnit svoji funkci i bez sochařské výzdoby, která dnes patří k neodmyslitelné součásti celé stavby. Kdyby měl Calatrava více času, jistě by ho překvapila (kromě zjištění, že v Čechách působí jeho klon) kvalita současných mostních konstrukcí, na nich se podílí přední architekti. Tyršův most v Přerově od Aleny Šrámkové je příkladem venkovní galerie, Komenského most v Jaroměři od Mirko Bauma je poctou konstrukčnímu detailů, Trojský most v Praze od Romana Kouckého prokazující autorovy dlouholeté zkušenosti a vítězná pěší lávka z Holešovic do Karlína od Marka Blanka a Petra Teje je příslibem nové generace. Věřme, že podobně kvalitních dopravních staveb, na nichž se podílí ruka architekta, bude v Čechách přibývat.