Krajina železné opony - pozvánka na výstavu

Andrea Pujmanová - Příběhy železné opony
Železná opona – důmyslná, nelidská, absurdní. Systém drátů, do nichž na mnoha místech pouštěli bdělí strážci hranic elektřinu, zátarasů a nášlapných min má na svědomí stovky životů. Nejen těch, kteří se pokoušeli dostat na druhou stranu, ale i těch, kteří se zbraní v ruce střežili výdobytky gottwaldovského socialismu.
Tato stavba je připomínkou příběhů, které se opravdu staly, příběhů, na které by se nemělo zapomenout.
Stavba je umístěna v blízkosti rakouských hranic pod Mikulovem. Linearita stavby vznikla pomyslnou osou Mikulov – Příběhy železné opony – hrad Falkenstein(Rakousko), která utváří její hlavní symboliku, a to cestu. Cestu za svobodou.
Stavba je tvořena dvěma vysokými šestimetrovými betonovými zdmi, které prořezávají cestu skrz pahorek. Cestu, kterou se musí návštěvník dát, aby se dostal na druhou stranu. Zpočátku cesta vede přímo, ale po několika desítkách metrů se prudce svažuje dolů, do podzemí, do temna a nejistoty. Aby se člověk dostal ven, musí projít labyrintem pětimetrových zdí, které na něho padají. Postupně, jak se dostává dál a dál a stoupá po rampě opět nahoru, tak se zdi snižují a zužují a prodírá se mezi ně stále více a více světla. Zvětšují se i jejich vzájemné rozestupy. Člověk se postupně dostane opět ven mezi dvě hlavní vysoké zdí, které se začínají rozevírat a po přibližně 120 metrech se dostává do volné krajiny – do Rakouska. Zpět se dostane podél hranice po cyklostezce.
Příjezdová cesta je přímá a vede z Mikulova kolmo na hranice. Končí parkovištěm, které slouží jako zázemí pro památník, ale i pro blízkou cyklostezku. Je zde umístěno infocentrum, kavárna a toalety. Parkoviště pojme 48 aut.
Zemina, která by se vykopala při stavbě památníku, by se použila na vytvoření valu okolo parkoviště. Sloužila by jako spojovací prvek těchto dvou míst.

Tomáš Zavoral - Muzeum železné opony v Mikulově
Příběhy útěků přes oponu Mikulovska. Různé počátky, různé průběhy, různé směry, různé konce. Šest expozic šesti příběhů v šesti blocích.
Bloky s expozicemi příběhů protínají budovu hasičské zbrojnice stojící v centru Mikulova v ulici Svobody. Pro studium totalitního režimu či k posezení u kávy můžeme využít knihovnu zahradě.

Martin Málek - Expozice vytěžených lomů v Mikulově
Mým cílem bylo oživit poslední ze tří mikulovských lomů.
Vytvořené tubusy navazují na turistickou stezku přes vápencové bradlo Svatého kopečku a mají přivést lidi do lomu samotného.
Uvnitř tubusů jsou odkryty určité výhledy do okolní krajiny a jsou součástí expozice věnované vytěženým lomům v Mikulově.
Během čtyřiceti let tu byly odtěženy velké části tří kopců – Svatý kopeček, Janičův vrch a Turold. Zaniklo tak místo s bývalou promenádní alejí, parkem, altánkem, městskou plovárnou, kluzištěm a Mariánským mlýnem.
Železnou konstrukci oplášťují a zároveň zavětrují pláty z děrovaného plechu.
Na vrcholu je nad stěnami lomu vykonzolovaná malá kavárna s výhledem, nasměrovaná na sever k Pavlovským vrchům.
Svým charakterem má objekt připomínat těžbu v lomu, navázat na kulturní hodnoty místa a zpřístupnit lom lidem.

Tomáš Petermann - Linie Lánských luk
Zhmotněná česko-rakouská hranice: řeka Dyje, podpořená výrazným povodňovým valem na rakouské straně, odděluje dva odlišné světy – zemědělskou krajinu na rakouské straně a jedinečné lužní lesy u soutoku Dyje a Moravy a jejich prokácením vzniklé Lánské louky s typickými pozůstalými solitérními duby. Čápi.
Řízené zaplavování v jarních měsících, ke kterému se přistoupilo v devadesátých letech dvacátého století, místo znovu oživuje po regulačních zásazích na Dyji z let předešlých. Železná opona přetrvává – chybí cesty přes řeku, přes hranici.
Cílem mého zásahu je otevřít tuto jedinečnou krajinu lidem, umožnit v ní krátkodobý pobyt, vést je. Navrhuji linie zvýšených cest, které krajinu zpřístupňují v průběhu jarních záplav. Krajina se otevírá v novém, východo-západním směru. Linie vás krajinou provádí, jednotlivé vložené objekty vás lákají z dáli, jsou místem odpočinku. Použité materiály splývají s okolím.
Kolonáda – betonová dominanta valu, vyhlídka, naváděcí bod z Rakouska
Lázeň – plovoucí pontony na mrtvém rameni Dyje
Ohniště, pokoj – plovoucí na pontonech spolu s lávkami
Galerie – ostrov, ocelová mohyla pro kulturní příležitost v místě nikoho, za větru či deště sama ožívá a hraje
Pozorovatelny – odpočinek, k pokochání přírodou Lánských luk či polí u Lanžhota

Eva Železná - Cesta vody
Jak můžu přetvořit příběh, který promýšlím, do reality okolo nás pomocí atmosfér a okolního prostoru. Odlišný svět za zdí…
Záměr (pře)tvořit svět, který pro svůj vznik nemá ani zdaleka dobré podmínky a dobré stránky konceptu, je třeba hledat i v zdánlivě nekvalitních vlastnostech propozic místa a fungování pro budoucí lázně.
Lázně v Mikulově jsem pojala jako přirozenou cestu vody a člověka v krajině česko-rakouského pomezí.
Funkční schéma lázní je inspirované historií: vstupujete do uzavřeného okrsku lázní, sadu a koupelí, kde se podél cesty k budově, jednoduchý pravoúhlý řád parku uklidňuje roztěkanou mysl návštěvníka a připravuje ho na samotný pobyt v objektu lázní.
Různé úrovně a v začátku složitější (horší) předpoklad pro pohyb vody a člověka se přerodí na hravou a promyšlenou zápletku průhledů a pohledů do krajiny, intimitu saun, vodních střiků a rozmanitých nálad a atmosfér vzniklých vodních ploch.
V Mikulově nemělo a nemá vzniknout muzeum vody, nýbrž prostory venkovní i uzavřené, které všem příchozím ukážou nové obzory.

Matyáš Švejdík - Galerie krajin
Můj projekt se snaží překlenout trauma železné opony, a sice ne jejím připomínáním, nýbrž naopak její negací. Na příkladu kontinuální krajiny chce ukázat kontinualitu světa. Nebo alespoň Evropy. Snaží se být vyjádřením teze, že krajina nezná hranic, ty jsou pouhým lidským konstruktem. Pomocí výhledů na obě strany dřívější bariéry (vnější krajina) a pomocí různorodé malby středoevropských autorů (krajiny mysli) by rád ukazoval spíše podobnosti než rozdíly. Jeho ambicí je lidi donutit přemýšlet o daném tématu a prostoru. Chtěl by také spojovat to, co bylo historií rozpojeno.