Modelový svět - skica a model v myšlení architektů a umělců
Galerie Emila Filly otevírá mezinárodní projekt kurátorů Evy Mrázikové & Tomáše Petermanna Modelový svět.
Jak uvažuje o prostoru architekt a jak umělec vyjadřující se prostřednictvím sochy nebo instalace? Co znamená dům (model domu) pro sochaře a jak k němu přistupuje architekt? Oba řeší základní vztahy, měřítko, ale pro jiný účel. V současnosti se obě oblasti mohou značně prolínat – umělec často vytváří site-specific instalci do konkrétního prostoru i mimo galerijní zdi, architekti zase používají různé možnosti výtvarných technik pro vizualizaci svých záměrů.
Vystavují: Ondřej Císler, Martin Dašek, Andrea Demek, Kristina a Jan Magasanikovi, Moradavaga, John Van Oers, o-r-a
Armaturka (Jateční 49, Ústí n/Labem) je otevřena út-pá 10-18h, so 13-17h. Středa s volným vstupem.
Celý program naleznete na webu a na facebooku.
Vnímání urbánního, žitého nebo výstavního prostoru je v současné době jedním z exponovaných témat vizuální kultury. Jsme neustále konfrontováni s virtuálním nebo simulovaným prostorem, který vnímáme také v rámci digitálního rozhraní. Prostor skutečný kolem nás je relativizován různými vlivy a my k němu máme různý vztah – pečujeme o něj nebo je nám lhostejný a jen ho používáme, snažíme se jej vnímat a kultivovat, jsme jím fascinováni, spoluvytváříme jej.
Prostor kolem nás a jeho různé varianty a definice se také stávají materiálem pro další tvůrčí procesy – v rámci architektury nebo výtvarného umění. Všimli jsme si určitých styčných bodů, průniků a hraničních rovin společných oběma těmato oblastem a ty se staly výchozím bodem mnohovrstevnatého výstavního projektu.
Výběr vystavujících se snaží postihnout řadu fenoménů – uvažování v rovině modelu, zahrnutí formy skicy, která slouží jako přípravný moment i samostatný artefakt, realizace prostřednictvím různých typů vizualizací, jež pracují se simulovaným prostředím nebo vybízejí k simulaci situací prostřednictvím myšlení.
Jak uvažuje o prostoru architekt a jak umělec vyjadřující se prostřednictvím sochy nebo instalace. Co znamená dům (model domu) pro sochaře a jak k němu přistupuje architekt. Oba řeší základní vztahy, měřítko, ale pro jiný účel. V současnosti se obě oblasti mohou značně prolínat – umělec často vytváří site-specific instalaci do konkrétního prostoru i mimo galerijní zdi, architekti zase používají různé možnosti výtvarných technik pro vizualizaci svých záměrů.
Město, stavba, dům, architektonický systém – to jsou dnešní metafory a meta-jazyk pro širší uvažování o fenoménu prostoru, který nás všechny obklopuje. Uvažujeme o něm z důvodu, že se k němu chceme vztahovat. Snažíme se najít své místo, popasovat se s univerzálními měřítky a individualizovat je. Jsme sami sobě sochou vůči vesmíru a vytváříme vlastní architektury osobních světů. Město, ale i přírodní prostor, které nás obklopují, vytváří nejen naše fyzické, ale především také společenské vědomí a vztahy.
Výstava přináší umělecké realizace, které pracují s jazykem architektury, s formami a modely. Na druhou stranu architekti (často umělecké dvojice) se prezentují prostřednictvím inspiračních archivů, vizuálních „komiksů“, jež nám přibližují syntax jejich uvažování a systém práce.
Jak uvažuje o prostoru architekt a jak umělec vyjadřující se prostřednictvím sochy nebo instalace? Co znamená dům (model domu) pro sochaře a jak k němu přistupuje architekt? Oba řeší základní vztahy, měřítko, ale pro jiný účel. V současnosti se obě oblasti mohou značně prolínat – umělec často vytváří site-specific instalci do konkrétního prostoru i mimo galerijní zdi, architekti zase používají různé možnosti výtvarných technik pro vizualizaci svých záměrů.
Vystavují: Ondřej Císler, Martin Dašek, Andrea Demek, Kristina a Jan Magasanikovi, Moradavaga, John Van Oers, o-r-a
Armaturka (Jateční 49, Ústí n/Labem) je otevřena út-pá 10-18h, so 13-17h. Středa s volným vstupem.
Celý program naleznete na webu a na facebooku.
Vnímání urbánního, žitého nebo výstavního prostoru je v současné době jedním z exponovaných témat vizuální kultury. Jsme neustále konfrontováni s virtuálním nebo simulovaným prostorem, který vnímáme také v rámci digitálního rozhraní. Prostor skutečný kolem nás je relativizován různými vlivy a my k němu máme různý vztah – pečujeme o něj nebo je nám lhostejný a jen ho používáme, snažíme se jej vnímat a kultivovat, jsme jím fascinováni, spoluvytváříme jej.
Prostor kolem nás a jeho různé varianty a definice se také stávají materiálem pro další tvůrčí procesy – v rámci architektury nebo výtvarného umění. Všimli jsme si určitých styčných bodů, průniků a hraničních rovin společných oběma těmato oblastem a ty se staly výchozím bodem mnohovrstevnatého výstavního projektu.
Výběr vystavujících se snaží postihnout řadu fenoménů – uvažování v rovině modelu, zahrnutí formy skicy, která slouží jako přípravný moment i samostatný artefakt, realizace prostřednictvím různých typů vizualizací, jež pracují se simulovaným prostředím nebo vybízejí k simulaci situací prostřednictvím myšlení.
Jak uvažuje o prostoru architekt a jak umělec vyjadřující se prostřednictvím sochy nebo instalace. Co znamená dům (model domu) pro sochaře a jak k němu přistupuje architekt. Oba řeší základní vztahy, měřítko, ale pro jiný účel. V současnosti se obě oblasti mohou značně prolínat – umělec často vytváří site-specific instalaci do konkrétního prostoru i mimo galerijní zdi, architekti zase používají různé možnosti výtvarných technik pro vizualizaci svých záměrů.
Město, stavba, dům, architektonický systém – to jsou dnešní metafory a meta-jazyk pro širší uvažování o fenoménu prostoru, který nás všechny obklopuje. Uvažujeme o něm z důvodu, že se k němu chceme vztahovat. Snažíme se najít své místo, popasovat se s univerzálními měřítky a individualizovat je. Jsme sami sobě sochou vůči vesmíru a vytváříme vlastní architektury osobních světů. Město, ale i přírodní prostor, které nás obklopují, vytváří nejen naše fyzické, ale především také společenské vědomí a vztahy.
Výstava přináší umělecké realizace, které pracují s jazykem architektury, s formami a modely. Na druhou stranu architekti (často umělecké dvojice) se prezentují prostřednictvím inspiračních archivů, vizuálních „komiksů“, jež nám přibližují syntax jejich uvažování a systém práce.
0 komentářů
přidat komentář
