Architekt Martin Rajniš nominován na Cenu Augusta Perreta
Český architekt Prof. Ing. arch. Martin Rajniš (1944) byl nominován na mezinárodní cenu Augusta Perreta - prestižní ocenění, udělované Mezinárodní unií architektů (UIA) a pojmenované po francouzském architektovi a staviteli Augustu Perretovi. Jsou jím dekorováni architekti, kteří svou prací dosáhli mezinárodního věhlasu pro přínos a mimořádnou konstrukční a stavební kvalitu jejich děl. nebo využívají ve svém díle moderní technologie. Poprvé byla cena udělena v roce 1961 mexickému architektovi Félixu Candelovi, od té doby jsou architekti oceňováni vždy v pravidelných tříletých (do roku 1969 dvouletých) intervalech.
Dosud jediným českým architektem, který byl poctěn tímto oceněním, byl Karel Hubáček, a to v roce 1969 za televizní vysílač a hotel na Ještědu.
Martin Rajniš (* 16. května 1944, Praha) je český architekt, spoluzakladatel České komory architektů a zakladatel ateliéru Huť architektury Martin Rajniš. Je absolventem ČVUT(1962-1969), následně postgraduálního studia na AVU. Jeho úspěšná stavitelská kariéra trvá již více než půl století.
Rajnišova tvorba byla ve své době charakterizována modernistickým high-tech stylem ateliéru SIAL, jehož byl členem a který vedl právě Karel Hubáček. Mezi prominentními budovami projektovanými Rajnišem v tomto období je např. obchodní dům Máj. V 80. letech Rajniš realizoval zahraniční výstavy (cena za nejlepší pavilon na EXPO 86´ v kanadském Vancouveru). V období po sametové revoluci se věnoval převážně velkým projektům v Praze - spolu s kolegy dal tvář celé čtvrti Anděl na pražském Smíchově. V roce 1993 byl jmenován profesorem, vedl ateliéry na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Technické univerzitě v Liberci.
Mezi lety 1996 a 2000 Rajniš přerušil pracovní kariéru a trávil svůj čas cestováním, většinou na moři, na čtyřech kontinentech.
Po roce 2000 se Rajniš vrací k architektuře, tentokrát již ale s příklonem k strukturálnímu a estetickému využití převážně dřeva a kamene, a začíná se orientovat na experimentální stavby. V tomto období navrhuje Rajniš stavby inspirované biologickými a geologickými přírodními strukturami, které jsou známy jako "přirozená architektura" a "zelená obytná krajina." Z tohoto období pocházejí stavby jako nová Poštovna na Sněžce, řada rozhleden (Doubravka XIV, Bára, Ester, Maják a museum Járy Cimrmana) nebo Vzducholoď Gulliver v Centru současného umění DOX.
Již téměř 20 let pracuje Martin Rajniš v Huti architektury se skupinou mladých lidí a společně intenzivně hledají nové cesty napříč urbanismem, stavbami i designem. Jejich stavby se prolínají s přírodou, kde se pokoušejí formulovat pravidla pro vznik prostředí přirozeného pro lidi.
Martin Rajniš má na svém kontě také řadu knih. Sepsal autobiografii Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek, která byla přeložena též do angličtiny. Jde o vzpomínky nejen architekta, ale také cestovatele, jehož život byl plný zvratů, úspěchů, ale i pádů. Sám sebe vidí jako “enfant terrible”, který touží čtenáře přesvědčit, že i „nýmand“ může v životě dokázat něco velkého.
Jeho posledním velkým literárním počinem je souhrnná obsáhlá monografie Huť architektury Martin Rajniš s více než 500 stranami velkého formátu, zachycující vývoj tvorby Martina Rajniše a jeho kolegů v posledních dvaceti letech.
Dosud jediným českým architektem, který byl poctěn tímto oceněním, byl Karel Hubáček, a to v roce 1969 za televizní vysílač a hotel na Ještědu.
Martin Rajniš (* 16. května 1944, Praha) je český architekt, spoluzakladatel České komory architektů a zakladatel ateliéru Huť architektury Martin Rajniš. Je absolventem ČVUT(1962-1969), následně postgraduálního studia na AVU. Jeho úspěšná stavitelská kariéra trvá již více než půl století.
Rajnišova tvorba byla ve své době charakterizována modernistickým high-tech stylem ateliéru SIAL, jehož byl členem a který vedl právě Karel Hubáček. Mezi prominentními budovami projektovanými Rajnišem v tomto období je např. obchodní dům Máj. V 80. letech Rajniš realizoval zahraniční výstavy (cena za nejlepší pavilon na EXPO 86´ v kanadském Vancouveru). V období po sametové revoluci se věnoval převážně velkým projektům v Praze - spolu s kolegy dal tvář celé čtvrti Anděl na pražském Smíchově. V roce 1993 byl jmenován profesorem, vedl ateliéry na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Technické univerzitě v Liberci.
Mezi lety 1996 a 2000 Rajniš přerušil pracovní kariéru a trávil svůj čas cestováním, většinou na moři, na čtyřech kontinentech.
Po roce 2000 se Rajniš vrací k architektuře, tentokrát již ale s příklonem k strukturálnímu a estetickému využití převážně dřeva a kamene, a začíná se orientovat na experimentální stavby. V tomto období navrhuje Rajniš stavby inspirované biologickými a geologickými přírodními strukturami, které jsou známy jako "přirozená architektura" a "zelená obytná krajina." Z tohoto období pocházejí stavby jako nová Poštovna na Sněžce, řada rozhleden (Doubravka XIV, Bára, Ester, Maják a museum Járy Cimrmana) nebo Vzducholoď Gulliver v Centru současného umění DOX.
Již téměř 20 let pracuje Martin Rajniš v Huti architektury se skupinou mladých lidí a společně intenzivně hledají nové cesty napříč urbanismem, stavbami i designem. Jejich stavby se prolínají s přírodou, kde se pokoušejí formulovat pravidla pro vznik prostředí přirozeného pro lidi.
Martin Rajniš má na svém kontě také řadu knih. Sepsal autobiografii Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek, která byla přeložena též do angličtiny. Jde o vzpomínky nejen architekta, ale také cestovatele, jehož život byl plný zvratů, úspěchů, ale i pádů. Sám sebe vidí jako “enfant terrible”, který touží čtenáře přesvědčit, že i „nýmand“ může v životě dokázat něco velkého.
Jeho posledním velkým literárním počinem je souhrnná obsáhlá monografie Huť architektury Martin Rajniš s více než 500 stranami velkého formátu, zachycující vývoj tvorby Martina Rajniše a jeho kolegů v posledních dvaceti letech.
0 komentářů
přidat komentář
