Caravaggio, antihrdina stvořený pro dnešní bulvár

Řím - Půltisícileté Michelangelově dominanci světu umění je konec. Z první příčky ho smetl antihrdina, který maloval, pokud se zrovna s  někým nepral, neskandalizoval mocné, neběhal za ženami i muži, nevrážel tenisovým soupeřům dýku do slabin, sám neprchal před vrahy nebo si nenechal zohyzdit tvář jedním ze svých nepřátel. Totiž Caravaggio, který neplnil své obrazy dokonalými postavami jako Michelangelo Buonarotti, nýbrž lidmi z ulice, kteří vypadají, jako by právě vstali z postele, ale o to bližší nám jsou. Historik umění z Toronta Philip Sohm tvrdí, že propukla caravaggiománie a že to může dokázat, napsal list International Herald Tribune.
    Sohm v minulých 50 letech přečetl všechny materiály o obou těchto velikánech umění a dospěl k  názoru, že Caravaggio nad Michelangelem vítězí od 80. let. Neměří to frontami, které stále stojí před Sixtinskou kaplí nebo florentskou akademií, kde chtějí spatřit slavného Davida. Nejde jen o to, že doktorandi uměleckých oborů už jenom obtížně shánějí něco nového o Michelangelovi, ale i o to, že klasické formy známé z Michelangelových fresek, pláten i soch už oslovují méně i kultivované lidi.
    Caravaggio je zosobněním moderního antihrdiny, pro všechny srozumitelným realistou. Z jeho obrazů hledí rozcuchaní chlapci s laníma očima a plnými rty i hýžděmi, kteří nesestoupili z nebes, nýbrž zjevně právě vstali z  postele. Pozemští, vystupující díky záhadnému světlu z tmavých stínů, modely z  ulice. Caravaggiův Kupidus je zarostlý uličník, jemuž malíř přimaloval pár křídel. Anděl na obrazu Zvěstování se vznáší jako Chaplinův tulák v cirkusu na provazu omotaném kolem pasu.
    Manýrismus Caravaggiem pohrdal za to, že přivedl k Mariinu prahu bosé poutníky. Zvěčnil v nich znavené a obyčejné lidi, kteří přicházeli do Říma bez bot, a naštěstí pro něj se tím zamlouval i bohatým mecenášům. Hned po jeho smrti v roce 1610, kdy mu bylo jenom 39 let, bylo jeho dílo zatraceno. Stovky let si ho nevšímali historici, kolegové ani sběratelé.
    Ještě před sty lety, kdy už o něm například Lionello Venturi, Roger Fry nebo Roberto Longhi hovořili jako o modernistickém umělci, ho neuznával ani znalec jako Bernard Berenson.
    Sohm na své nedávné přednášce v Chicagu Caravaggiův velký návrat nedokazoval na ziscích ze vstupenek do galerií ani návštěvností výstav, nýbrž novými publikacemi, nově objevenými obrazy a také "Caravaggiem mezi námi". Každý, kdo si někdy chtěl koupit šátek na některém z  italských letišť, nemohl nenarazit na motiv Caravaggiova Bakcha nebo Goliáše stejně jako ten, kdo při koupi podnosu nutně musí narazit na Michelangelova Davida nebo Adama ze Sixtinské kaple. Caravaggia používají na obálkách lékařského časopisu Emerging Infectious Diseases i na reklamách londýnského sex shopu. Venturi v roce 1925 řekl, že "staré umění lze pochopit jedině tak, že ho zahrneme do našeho vlastního uměleckého světa".
    Caravaggio nezanechal závěť, rukopisy ani majetek, takže je dokonalým objektem pro projekci nás samých podobně jako Rorschachův test. Ačkoli o jeho homosexualitě neexistují žádné důkazy, v 70. letech o něm začali hovořit učenci zabývající se genderovým studiem. Caravaggia se zmocnili romanopisci i filmaři a galeristé pochopili, že je Caravaggio zpeněžitelný i u nich.
    Ve francouzské vesničce Loches našli za varhanami v místním kostele dva Caravaggiovy neznámé obrazy, v Porto Ercole, na jehož pláži malíř zemřel, prý v podzemní kostnici našli jeho ostatky, identifikované testem DNA podle potomků Caravaggiova bratra, kteří žijí u  Milána. Caravaggiovy kosti jsou na cestě stát se relikvií, za níž budou putovat milovníci umění.
    V římském paláci Quirinale bude do 13. června k vidění několik desítek Caravaggiových pláten. Chránit je bude pečlivě instalovaný bezpečnostní systém, zájem je velký.
    Náhodou se v londýnské Courtauldově galerii koná až do května výstava nádherných michelangelových kreseb vyhotovených pro římského šlechtice Tommasa de Cavalieriho, který se chtěl podle nich naučit kreslit. Jde o nádherné a vytříbené linie nadpozemské krásy.
    Caravaggio však nabízí pozemský zápas, scény jako vytržené z divadelního jeviště nebo filmového pásu. Na rozdíl od Michelangelových postav, často v  nadživotní velikosti nebo na vzdálených stropech, jsou v lidských rozměrech, zaujaty svou činností a návštěvník před nimi může postát tváří v tvář.