Karneval nikdy nekončí - XV. bienále v Benátkách

Benátské bienále architektury 2016 nese název Zpravodajství z fronty. „Něco dělejte! Namísto stěžování si a lamentování.“ – to je aktivistické krédo Araveny, který se proslavil se svou kanceláří Elemental improvizací a jednoduchými metodami „dělání“ architektury. Od Araveny jsem si slibovala, že jako první nezápadní kurátor tradiční benátské přehlídky přinese nový pohled na architekturu jiných zemí, které já ze svého obvyklého europocentrického pohledu neregistruji. Již zběžný pohled na seznam účastníků hlavní výstavy mne ale vyvedl z omylu. Ze 155 jmen účastníků pocházelo 88 z Evropy, 25 z jižní Ameriky, 8 z Japonska, 6 z Indie, po 4 z Afriky, Číny a USA. Většina neevropských jmen patří s vysokou pravděpodobností lidem, kteří studovali nebo působí na západních univerzitách a v západních architektonických kancelářích. Kurátorský záměr tedy zřejmě nespočíval v tom představit post-koloniální pohled na neznámou neevropskou architekturu. Západních – transatlantických zástupců je 61,3%, benátské bienále je tak plně dominované západním pohledem na architekturu. Výrazně podreprezentované jsou i ženy, pouhých 16,77% v rámci přehlídky. Na úvodním diskusním panelu o infrastruktuře za účasti osmi hvězdných architektů nebyla žena zastoupena ani jedna. Je s podivem, že Aravena, který chce být hlasem proti nerovnosti, dopustí takové slepé místo ve svém kurátorském hledáčku!

Co je tedy záměrem kurátora? Aravenův koncept představuje nesystematický soubor projektů, které se více či méně vztahují k okruhu témat, jimž se opakovaně věnuje: kvalita života, nerovnost, segregace, migrace, periferie, odpad, banalita a další. Řazení projektů je volné, nevytvářejí žádnou narativní linku. Enormní logistický a organizační rozsah v krátkém časovém úseku architekty-kurátory přinutí zvolit přístup osobního kurátorského výběru a vytvoří nesourodou mozaiku izolovaných projektů. Tento nedostatek koncepčního uvažování se opakuje několik posledních bienále (s čestnou výjimkou Koolhaase). Je očividné, že architekti nejsou, a ani nemusejí nutně být dobrými kurátory architektury. Okruh činností architekta a kurátora se liší. Kurátor se věnuje technikám a praktikám veřejné prezentace umění, architektury a kultury, shromažďování objektů a exponátů, informací a vzájemnými vztahy mezi nimi. Architekti se naopak zabývají prostorem, formou a organizováním stavby – aktivitami odlišnými od galerijní či muzejní prezentace.
Na bienále umění je neobvyklé, aby umělci výhradně zastávali roli kurátorů. Snad v tomto pohledu i bienále architektury, mladší sourozenec benátského bienále umění, vyroste ze svých dětských neduhů a přesune se ke standardnímu rozdělení rolí ve výstavním provozu.
Rozčarování z bienále se přeneslo i do doprovodných diskusí: v panelu „2016-ennials“, věnovanému bienále, trienále a výstavám architektury obecně, se moderátorka a kurátorka Léa-Catherine Szacka ptala, zda nevzniká v poslední době příliš mnoho architektonických bienále a zda nespojit bienále umění a bienále architektury. Kurátor sbírky architektury MoMA Martino Stierli neskrýval svou únavu z formátu bienále, z nadužívání termínu radikalita a kritičnost. Kurátor nordického pavilonu David Basulto charakterizoval přípravu pavilonu jako zakládání úplně nové instituce, z hlediska energie, financí a komplexnosti celého úkolu na omezenou dobu 6 měsíců. Po zkušenosti s podobným procesem v diskusi s hosty položil kacířskou otázku, zda to celé má vůbec cenu? Je zřejmé, že formát bienále architektury a národních pavilonů je nutné promyslet znovu, aktualizovat jej v kontextu současné kurátorské praxe a přiblížit jej nejen architektonickému publiku.

Kouzlo noci zahalilo výstavní prostor a propukly opulentní oslavy a večírky v místních palazzi. Na frekventovaných místech jako je Peggy Guggenheim Collection nebo na pirátské lodi pronajaté Bjarke Ingelsem a na večírcích národních pavilonů hýřily světové architektonické celebrity, v očekávání dalších bienále, protože karneval v Benátkách přece nikdy nekončí...

Text Heleny Doudové je publikován s laskavým svolením kulturního čtrnáctideníků A2, kde byl otištěn v čísle 15/2016