Kouzelník s ocelí" Gustave Eiffel se zabýval i aerodynamikou

Vložil
ČTK
27.12.2023 09:00
Gustave Alexandre Eiffel

Paříž/Praha - Jeho um dal vzniknout celé řadě pozoruhodných staveb. Nejvíce však Gustava Eiffela, zesnulého před rovným staletím, 28. prosince 1923, proslavila ocelová vyhlídková věž na Martových polích v Paříži. Nese jeho jméno a postavena byla v roce 1889 u příležitosti stého výročí Francouzské revoluce a Světové výstavy jako div tehdejší moderní techniky.


Vynikající konstruktér, který si získal světové uznání a obdiv, však projektoval i mosty a viadukty, tovární, výstavní a nádražní haly, kostely, zdymadla, majáky i plynojemy. Z jeho dílny pochází i vnitřní nosná konstrukce pro měděný plášť sochy Svobody, která vévodí newyorskému přístavu, nebo otočná kupole observatoře v Nice. A Praze poskytl inspiraci pro Petřínskou rozhlednu. Po svém odchodu do důchodu se Eiffel věnoval meteorologickým a aerodynamickým výzkumům a radiotelegrafii.

"Kouzelník s ocelí" spatřil světlo světa 15. prosince 1832 v Dijonu. V pouhých 26 letech jako čerstvý absolvent Obecné školy inženýrství v Paříži postavil do té doby nejdelší francouzský železniční most v Bordeaux. A v roce 1866 si nedaleko Paříže založil vlastní konstrukční kancelář. Díky svému nápadu na nýtování jednotlivých částí konstrukcí pomocí stlačeného vzduchu začal ve spolupráci s tamní hutí odvážně stavět kovové konstrukce nejen ve Francii, ale i v zahraničí - od sousedního Španělska přes Rakousko, Maďarsko a Rumunsko až po Egypt, Peru a Bolívii.

Eiffelův most Maria Pia přes řeku Douro v Portugalsku se v roce 1875 stal vůbec první obloukovou konstrukcí. Jeho technické aspekty konstruktér posléze využil i při stavbě Garabitského železničního mostu přes údolí řeky Truyere v jihozápadní Francii, který byl se svou výškou nad hladinou 120 metrů svého času vůbec nejvyšším viaduktem na světě. Eiffel také vyprojektoval a sestavil nosnou konstrukci americké Sochy svobody, jež byla v roce 1886 předána americkému velvyslanci v Paříži a dopravena do New Yorku na francouzské lodi. A z jeho dílny vzešlo mimo jiné i dvojí přemostění Žluté řeky v Číně, desítky hal včetně nádražních budov v Paříži a v Budapešti. A také třeba katedrála San Marcos v Chile.

Na začátku roku 1887 byly na Martových polích v Paříži zahájeny stavební práce na budoucím největším Eiffelově díle. Se svým projektem třípatrové ocelové věže, vysoké víc než 300 metrů, se přihlásil do soutěže na stavbu k příležitosti Světové výstavy v Paříži, a vyhrál. Jeho obrovská kovová stavebnice se skládala z 15.000 součástek, jež musely být pomocí dvou a půl milionu nýtů smontovány na desetinu milimetru přesně. Stavět se začalo v lednu 1887, následující rok v březnu už stálo první podlaží, o půl roku později druhé. Ale stavba budila i negativní reakce. Protestovala veřejnost i významné osobnosti. Například esejista Leon Bloy označil věž za "vskutku tragický kandelábr" a spisovatel Charles Huysmans ji nazval "proděravělým čípkem."

Eiffel reagoval slovy, že oblouky v nejnižší části věže vtisknou konstrukci "dojem síly a krásy" a průhledy mezi jednotlivými konstrukčními prvky zaručí, že bude působit lehce. Stavba "železné dámy" probíhala podle zcela nových technologických parametrů, konstrukce letěla vzhůru montáží dokonale propočtených a vyrobených válcovaných nosníků. Eiffel musel nakonec do stavby investovat i vlastní peníze, protože vláda vzhledem k odporu a kritice poskytla pouze čtvrtinu nákladů. V den slavnostního zahájení Světové výstavy 5. května 1889 se Eiffelova věž rozzářila tisíci světly a všichni posměváčci ztichli.

Až do roku 1929, kdy byl v New Yorku postaven mrakodrap Chrysler Building, byla Eiffelovka nejvyšší stavbou na světě. Časem se z ní stal jeden ze symbolů Paříže a například českým tvůrcům poskytla inspiraci pro stavbu pražské Petřínské rozhledny. Věž napomáhala i technickému pokroku. Na jejím vrcholku nechal Eiffel postavit malou pozorovací stanici, která sloužila k zaznamenávání teploty vzduchu, vlhkosti, rychlosti větru a odchýlení věže od její osy. A v roce 1898 Eiffelův kolega na pařížském Pantheonu zachytil první zvukový signál zaslaný právě z této věže.

Po triumfu s Eiffelovkou však přišel pro jejího tvůrce strmý pád. Po boku Ferdinanda Lessepse, jenž vybudoval Suezský průplav, se podílel na francouzském projektu Panamského průplavu, který v roce 1889 zkrachoval. Provázely ho obrovské korupční aféry a během stavby zahynuly tisíce lidí; průplav nakonec dostavěli Američané. Eiffel byl dokonce odsouzen k dvouletému žaláři. Odvolací soud rozsudek po přezkoumání zrušil a slavného tvůrce zcela osvobodil, jeho to však velmi poznamenalo a rozhodl se skončit.

Ke sklonku života se začal věnovat aerodynamice. V roce 1912 vybudoval laboratoř, kde dokázal například experimentálně vytvořit vítr o rychlosti 80 metrů za vteřinu, aby mohl sledovat, jak tento vzdušný nápor zapůsobí na různé materiály různých tvarů.

Gustave Eiffel, Francouz menší postavy s jasnýma očima a řídkým plnovousem, se v roce 1862 ve svých třiceti oženil s Marií Genevieve Emilií Gaudeletovou, měli spolu pět dětí. V roce 1877 ale jeho žena zemřela na zápal plic, bylo jí pouhých 32 let. On sám zesnul o necelé půlstoletí později, dva týdny po svých 91. narozeninách, při poslechu Beethovenovy Páté symfonie ve svém pařížském domě. Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově pařížského předměstí Levallois-Perret.
0 komentářů
přidat komentář

Související články