Rozšířením brutalistní stavby Whitney muzea se v historii zabývala celá řada architektů, přičemž nejzajímavější projekt pochází z roku 2001, kdy se Rem Koolhaas pokusil o radikální nástavbu, avšak po dvou letech musel být projekt přerušen a zakázku získal janovský specialista na muzejní stavby. Ani Renzo Piano však nedokázal naplnit prostorové požadavky a od myšlenky na rozšíření sešlo. Whitney Museum se nakonec rozhodlo pořídit si v západní části Manhattanu pozemek a vybudovat v blízkosti High Line své druhé sídlo, které se dnes po sedmi letech slavnostně otevřelo veřejnosti. Ještě před patnácti lety neměla zdejší průmyslová oblast Meatpacking District nejlepší pověst. Dnes je naopak vyhledávanou oblastí s luxusními lofty. Piano svým návrhem vzdává holt původní čtvrti, což souzní se myšlenkou otevřenosti zakladatelky Whitney muzea, která nechtěla vytvářet elitářský chrám pro umění. Pianův návrh nabízí celkem 4500 m² výstavních ploch, z nichž 1700 m² připadá na jediný výstavní sál beze sloupů, které by mohly omezovat kurátory. Vstupní předprostor o rozloze 800 m² je obrácen k řece Hudson a tvoří krytou zdarma přístupnou galerii. V dalších úrovních následují dvě patra se stálými výstavami a v nejvyšším poschodí bude galerie se výjimečnou expozicí. Kromě toho muzeum disponuje 1200 m² venkovních výstavních ploch a teras směřujících k High Line. Na koncipování venkovních zahrad se podílel Piet Oudolf, který stojí za realizací nedalekého veřejného parku High Line. Kromě komerčních provozů bylo v muzeum pamatováno na multimediální sál pro 170 diváků, knihovnu s čítárnou a vzdělávací místnosti. Rozpočet muzea, který se vyšplhal na 694 milionů dolarů, byl financován ze štědrých darů. Renzo Piano k projektu dodává: „Návrh muzea vychází z přesného nastudování potřeb Whitney Museum a také odpovědného nakládní s tímto pozoruhodným místem. Chtěli jsme čerpat z jeho vitality a zároveň rozšířit jeho bohatý charakter. První velkým gestem je vyložený vstup, který se proměňuje na velké kryté veřejné náměstí. Od vstupu návštěvníci vidí pod High Line a z velkých oken na západě je výhled na řeku Hudson. Na jednom místě zde máte vodu, park, silný průmyslový odkaz a vzrušující směsici lidí scházející se v této nové budově, kde mohou společně zažívat umění.“