Rodinný dům s výhledem na Atlantský oceánStěžejní roli v tomto projektu představuje mimořádná pobřežní krajina; hustě zalesná, drsná a nedobytná, odolávající útokům větrů z Atlantiku. Představili jsme si bydlení pod příkrovem této zeleně. Výsledné hmotové řešení je velkolepé a zároveň nenápadné.
Plochá střecha vybíhá ze svažitého terénu. Mohutná betonová deska přenáší značnou část zatížení intenzivní zelené střechy a navazuje tak na stávající vegetaci. Lomenicový tvar střechy umožňuje překlenout dlouhé rozpětí a zároveň snížit vlastní hmotnost. Střecha vyvolává pocit lehkosti. Působí téměř jako látka vlající ve větru. Řada rovnoběžných stěn pomáhá s uspořádáním dispozice a jen zlehka se dotýká stropního podhledu. Rozmístění stěn umožňuje také využít měnící se východní a západní větry. Otevíráním a zavíráním velkoformátových oken sahajících od podlahy až ke stropu je možné přizpůsobit konfiguraci, která odhalí nebo ochrání místnosti před převládajícími větry a využije je, jako bychom byli na plachetnici.
Hlavní část domu je lehce vyvýšená nad terénem a nabízí výhled na moře. Nároží, které tvoří trojúhelníkový žulový bazén, působí jako lodní příď. Odtud se rozbíhá kaskáda různých teras a schodů, které poskytují přístup k venkovnímu bazénu a na volný pozemek. Na horní terasu otevřenou k oceánu se vstupuje po velkorysém půlkruhovém schodišti vinoucího se podél bujné zahrady chráněné před větrem.
Použité materiály - vápenné štukové omítky, betonové povrchy, lesklá ocel, tmavé okenní a dveřní rámy - zabraňují tomu, aby byl dům od moře vidět. Objekt je totiž zasazen do bujné vegetace a svou barevností napodobuje okolní přírodu, křoviny a skály.
Hlavní část nově vysázené vegetace tvoří výběr původních druhů, které si vystačí s minimem zálivky. Na volných plochách pozemku a na střeše byly osázeny rostliny, které ve střednědobém horizontu navrátí krajině její původní vzhled a zároveň sníží tepelnou zátěž domu pomocí evapotranspirace (odparu z půdy, vodních ploch a rostlin).
Langarita-Navarro arquitectos