Essl Museum
Albertina Klosterneuburg
V bezprostřední blízkosti Vídně leží město Klosterneuburg, které kromě augustiniánského kláštera z 12. století, barokně přestaveném Karlem V., skrývá ještě jeden poklad - největší sbírku současného rakouského umění. Pro prezentaci sbírky bylo v Klosterneuburgu postaveno muzeum architektem Heinzem Tesarem.
Zakladatelem sbírky a muzea je Karl Heinz Essl, úspěšný podnikatel, majitel řetězce se stavebninami Baumax. Od 60. let se svou ženou Agnes vytvořili sbírku umění, která dnes čítá okolo 6000 exponátů. Těžiště sbírky je rakouské umění druhé poloviny 20. století, hlavně malba, od devadesátých let je sbírka doplňována i uměním z celého světa, včetně různých médií. Byli vedeni snahou skrze vlastní soukromou iniciativu vytvořit sbírku současného umění a prezentovat ji veřejnosti i v zahraničí, protože ze strany státu bylo toto období trestuhodně zanedbávané - z důvodů byrokratických, finančních nebo politických, jak podotýká Karl Heinz Essl.
Původně sloužilo jako výstavní prostor sídlo firmy, tzv. Schrömer Haus také navržený Heinzem Tesarem v roce 1986. Po neúspěšných jednáních s muzei ve Vídni o včlenění a vystavení sbírek se Karl Heinz Essl rozhodl postavit vlastní depot, ze kterého se postupně vyvinula idea soukromého muzea.
Muzeum je trojúhelníkového půdorysu se dvěma hlavními trakty a vnitřním dvorem. V přízemí se nachází depot, výstavní sály se nacházejí v prvním a druhém patře. Tesar kombinuje hlavně beton a bíle omítnuté zdi, v exteriéru i interiéru. Výstavní sály o ploše 3500 metrů čtverečních jsou světlé a prostorné, částečně se snaží využívat denního světla. Výstavní prostory na sebe dynamicky navazují a propojuje je atypický prvek "rotunda". Depot a restaurátorské dílny v přízemí zabírají 2500 metrů čtverečních, kromě toho se v muzeu nachází ateliér pro workshopy a lektorský program, knihovna a kavárna.
Celkově budova působí poměrně sevřeně. Možná tento dojem vyvolává kompaktní málo členěná fasáda, trojúhelníkově se uzavírající dvůr a vstup zapuštěný relativně hluboko do útrob budovy. Naopak zvnitřku prostorně a světle. Vlna boční fasády kopíruje nedaleký potok a vytváří zajímavé prohnutí hlavního výstavního sálu, v němž prostor jakoby ubíhá.
Ještě poznámka pro potencionální návštěvníky, do muzea odjíždí vlastní autobus každých 20 minut z centra Vídně od Albertiny.
Zakladatelem sbírky a muzea je Karl Heinz Essl, úspěšný podnikatel, majitel řetězce se stavebninami Baumax. Od 60. let se svou ženou Agnes vytvořili sbírku umění, která dnes čítá okolo 6000 exponátů. Těžiště sbírky je rakouské umění druhé poloviny 20. století, hlavně malba, od devadesátých let je sbírka doplňována i uměním z celého světa, včetně různých médií. Byli vedeni snahou skrze vlastní soukromou iniciativu vytvořit sbírku současného umění a prezentovat ji veřejnosti i v zahraničí, protože ze strany státu bylo toto období trestuhodně zanedbávané - z důvodů byrokratických, finančních nebo politických, jak podotýká Karl Heinz Essl.
Původně sloužilo jako výstavní prostor sídlo firmy, tzv. Schrömer Haus také navržený Heinzem Tesarem v roce 1986. Po neúspěšných jednáních s muzei ve Vídni o včlenění a vystavení sbírek se Karl Heinz Essl rozhodl postavit vlastní depot, ze kterého se postupně vyvinula idea soukromého muzea.
Muzeum je trojúhelníkového půdorysu se dvěma hlavními trakty a vnitřním dvorem. V přízemí se nachází depot, výstavní sály se nacházejí v prvním a druhém patře. Tesar kombinuje hlavně beton a bíle omítnuté zdi, v exteriéru i interiéru. Výstavní sály o ploše 3500 metrů čtverečních jsou světlé a prostorné, částečně se snaží využívat denního světla. Výstavní prostory na sebe dynamicky navazují a propojuje je atypický prvek "rotunda". Depot a restaurátorské dílny v přízemí zabírají 2500 metrů čtverečních, kromě toho se v muzeu nachází ateliér pro workshopy a lektorský program, knihovna a kavárna.
Celkově budova působí poměrně sevřeně. Možná tento dojem vyvolává kompaktní málo členěná fasáda, trojúhelníkově se uzavírající dvůr a vstup zapuštěný relativně hluboko do útrob budovy. Naopak zvnitřku prostorně a světle. Vlna boční fasády kopíruje nedaleký potok a vytváří zajímavé prohnutí hlavního výstavního sálu, v němž prostor jakoby ubíhá.
Ještě poznámka pro potencionální návštěvníky, do muzea odjíždí vlastní autobus každých 20 minut z centra Vídně od Albertiny.
Helena Doudová, 2008
1 komentář
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
úžasný
radilka
05.11.09 06:53
zobrazit všechny komentáře
