EXPO 2025
Soutěžní návrh pavilonu ČR na EXPO 2025 v Ósace – 2. místo
Výstavní pavilon České republiky má formu dřevěné strukturální skulptury představující stylizovaný les, jako jedno z nejdostupnějších a nejpopulárnějších míst trávení volného času Čechů. Těží z prominentní polohy na nábřežní promenádě. Je snadno identifikovatelný zblízka i z výhledů z Fujimotovy kolonády v laguně. Má jasný, měřítkově nadnesený, snadno zapamatovatelný výraz. Lesní katedrála je vyabstrahovanou hrou vertikál dřevěných lamel, překrývajících se v průhledech a vrstvících se v plánech. Světlo prostupuje ze všech stran, interferuje klenbou. Vnitřní prostor volně stoupá a klesá, dynamicky pulzuje, otevírá se a zahaluje, vzpíná se proti nebi. Postupně se odlupují jeho jednotlivé vrstvy. Návrh využívá maximální míře efektů přirozeného prostředí bez audiovizuálních technologií. Je reakcí na přetechnizovanou a virtuální realitu.
VÝSTAVNÍ LIBRETO
Těžko najdeme oblast, ve které by česká realita předstihla tu japonskou. Jsme si toho vědomi my a jsou si toho vědomi hlavně Japonci. V jedné oblasti ale máme objektivní náskok. Zatímco Japonské císařství se v industriální velmoc proměnilo až v sedmdesátých letech minulého století, v českém prostoru vypukla průmyslová revoluce už na přelomu 18. a 19. století. Téměř o dvě století dříve. A zatím co český region se už půl století proměňuje v postindustriální společnost, Japonsko na prahu této epochy teprve stojí. Jedním ze signálů je změna tradičního místa a významu práce v životě nových generací Japonců. A tady cítíme prostor pro zprávu z české reality.
Předmětem prezentace je čas, respektive volný čas. Vstupní informací je změna struktury času v životech Čechů v přerodu industriální éry do éry postindustriální. Od dvanáctihodinové pracovní doby v šesti pracovních dnech v týdnu po současný standart pěti osmihodinových pracovních dní v týdnu, zákonem zaručené dovolené, mateřské dovolené, až po nové fenomény kurzarbeitu a práce z domova. Další informací je, jakým způsobem s takto nabytým volným časem nakládáme. Jaké jsou populární formy jeho trávení a vliv na životní pohodu. Jak trávení volného času podporuje regeneraci, vytváří prostor pro sociální vazby, komunitní a rodinné zázemí. A v důsledku zlepšuje tvořivost i efektivitu práce. Zvyšuje kvalitu života.
Způsob, kterým navrhujeme volný čas prezentovat, je procházka lesem. Jedna z nejtradičnějších forem trávení volného času u nás, která v Japonsku de facto neexistuje. Na cca. 120 m dlouhé cestě stylizovaným lesem jsou na výstavních spotech sdružených do tematických hnízd prezentovány typické formy trávení volného času v Česku; rekreační sport a aktivní životní styl, chatařství a chalupářství, zahradničení, chovatelství, vodáctví, houbaření, pěší turistika, lezectví, rybaření, nimrodství, zájmově umělecká a spolková činnost, kutilství a jiná hobby.
Expozice vrcholí amfiteátrem, který ožívá programem demonstrujícím volnočasové aktivity. Ze dna amfiteátru se vychází do průchodu s infoshopem a restaurací, podél které nebo skrze kterou se návštěvník vrací před průčelí pavilonu s výhledem na horizont laguny s Fujimotovou kolonádou. Infopoint a obchod s dárky pak nabízí atributy, které k trávení volného času patří. A navazující restaurace pak prezentuje jednu z nejoblíbenějších forem volnočasových aktivit, kulinářství a hospodskou pospolitost. Prostor pavilonu je velmi členitý a na první pohled neuchopitelný. Nevytváří místnosti nebo kóje. Vertikální lamely ho člení na různě veliká zákoutí. Může fungovat sám o sobě jako artistní labyrint, nebo může pojmout exponáty v různém formátu, které se návštěvníkům zjevují až při bližším kontaktu.
VÝSTAVNÍ LIBRETO
Těžko najdeme oblast, ve které by česká realita předstihla tu japonskou. Jsme si toho vědomi my a jsou si toho vědomi hlavně Japonci. V jedné oblasti ale máme objektivní náskok. Zatímco Japonské císařství se v industriální velmoc proměnilo až v sedmdesátých letech minulého století, v českém prostoru vypukla průmyslová revoluce už na přelomu 18. a 19. století. Téměř o dvě století dříve. A zatím co český region se už půl století proměňuje v postindustriální společnost, Japonsko na prahu této epochy teprve stojí. Jedním ze signálů je změna tradičního místa a významu práce v životě nových generací Japonců. A tady cítíme prostor pro zprávu z české reality.
Předmětem prezentace je čas, respektive volný čas. Vstupní informací je změna struktury času v životech Čechů v přerodu industriální éry do éry postindustriální. Od dvanáctihodinové pracovní doby v šesti pracovních dnech v týdnu po současný standart pěti osmihodinových pracovních dní v týdnu, zákonem zaručené dovolené, mateřské dovolené, až po nové fenomény kurzarbeitu a práce z domova. Další informací je, jakým způsobem s takto nabytým volným časem nakládáme. Jaké jsou populární formy jeho trávení a vliv na životní pohodu. Jak trávení volného času podporuje regeneraci, vytváří prostor pro sociální vazby, komunitní a rodinné zázemí. A v důsledku zlepšuje tvořivost i efektivitu práce. Zvyšuje kvalitu života.
Způsob, kterým navrhujeme volný čas prezentovat, je procházka lesem. Jedna z nejtradičnějších forem trávení volného času u nás, která v Japonsku de facto neexistuje. Na cca. 120 m dlouhé cestě stylizovaným lesem jsou na výstavních spotech sdružených do tematických hnízd prezentovány typické formy trávení volného času v Česku; rekreační sport a aktivní životní styl, chatařství a chalupářství, zahradničení, chovatelství, vodáctví, houbaření, pěší turistika, lezectví, rybaření, nimrodství, zájmově umělecká a spolková činnost, kutilství a jiná hobby.
Expozice vrcholí amfiteátrem, který ožívá programem demonstrujícím volnočasové aktivity. Ze dna amfiteátru se vychází do průchodu s infoshopem a restaurací, podél které nebo skrze kterou se návštěvník vrací před průčelí pavilonu s výhledem na horizont laguny s Fujimotovou kolonádou. Infopoint a obchod s dárky pak nabízí atributy, které k trávení volného času patří. A navazující restaurace pak prezentuje jednu z nejoblíbenějších forem volnočasových aktivit, kulinářství a hospodskou pospolitost. Prostor pavilonu je velmi členitý a na první pohled neuchopitelný. Nevytváří místnosti nebo kóje. Vertikální lamely ho člení na různě veliká zákoutí. Může fungovat sám o sobě jako artistní labyrint, nebo může pojmout exponáty v různém formátu, které se návštěvníkům zjevují až při bližším kontaktu.
0 komentářů
přidat komentář
