Dům v zahradě, zahrada v domě.
Tématem domu se stala stupňovaná intimita a míra soukromí. Klient si pořídil rozlehlý pozemek v zastavěné části obce. Zadáním bylo navrhnout dům maximálně otevřený do zahrady tak, aby si rodina se dvěma dětmi a dvěma psy užila pobytu v zahradě. Bezprostřední okolí dalších rodinných domů a veřejného parku však limitovalo míru soukromí. Požadavek na otevřenost a současně nutnost intimity a soukromí vedlo k návrhu vnitřního dvora – patia, které se stalo klidným zázemím a přineslo přírodní prostředí do celého domu. Společenská část domu je oddělena od patia jen skleněnou membránou, která je jen tušenou hranicí mezi interiérem a exteriérem. Patio prorůstá do domu a dům do patia. Zelené srdce domu je zmenšeninou vnější zahrady, působí komorně až meditativně. Tady voní květiny, keře muchovníku vrhají stíny a leskne se hladina malého jezírka. Do skutečné vnější zahrady se vstupuje skrze velkoryse zastřešenou terasu.
Otevřenost domu se odráží ve zvolené formě, kterou tvoří dvě horizontální desky. Podlaha a střecha. Prostor mezi nimi volně pluje a prorůstá se zahradou. Desky jsou masivní, betonové, nesou zelenou střechu a zajišťují pohodu v parném létě a v zimně sálají teplo, jehož zdrojem jsou tepelná čerpadla. Stabilní vnitřní prostředí, schopnost akumulace a minimalizace energie na vytápění a chlazení jsou důležitým parametrem domu. V kontrastu k masivní horizontále se uplatňuje měkká výplň. Sklo a dřevo. Svislé lamely, které jsou uspořádány do posuvně naklápěcích okenic zajišťují intimitu ložnicím otočeným do zahrady. Dubové lamely usměrňují výhledy, stíní a zachovávají otevřenost pro interiér. Vytváří porézní první vrstvu domu, za kterou se skrývají velkoryse prosklená bezrámová okna. Navíc krásně voní a odráží světlo do teplých tónů.
Vnitřní interiérové vestavby jsou dřevěné v kombinaci s kamenem. Beton je vylit do dřevěného bednění s přiznanou strukturou dřeva. Interiéru dominují přírodní režné materiály, které vytvářejí autentickou a syrovou atmosféru. Usilovali jsme o prostředí, které v sobě přirozeně spojuje hrubost i jemnost, racionalitu i emoce.
Dvě úrovně vnějšího prostředí stupňují míru ochrany osobního prostoru a mohou být odpovědí, jak navrhnout dům do městského prostředí, kde se uživatel cítí nerušeně, bezpečně a svobodně.