Hlavní sídlo energetické společnosti EDP
EDP Sede II
Projekt musel vyřešit místní paradox, kde proti sobě působily dvě síly: na jedné straně musel být návrh v souladu s územním plánem, který vyžadoval kontinuitu veřejného prostoru od návrší k nábřeží (severojižní směr), což vedlo k rozdělení hmoty budovy na dva paralelní objekty. Na druhé straně musela budova fungovat jako jeden celek; takže tyto dva objemy musely být mezi sebou propojeny ve východo-západním směru, což ohrožovalo severojižní kontinuitu veřejného prostoru. Abychom tedy správně zareagovali na oba požadavky současně, mírně jsme zvlnili veřejně přístupné nádvoří a propojili přilehlý kopec i protékající řeku. Pod nejvyšším bodem zvlněného terénu jsme pak oba paralelní objekty spojili.
Tento uměle vytvořený pahorek současně nabízel, aby se vyřešil další komplikace na pozemku: vzhledem k umístění až ve druhém sledu uliční sítě byla vizuální kontinuita směrem k nábřeží spíše teoretická než skutečná. Dřívější budova EDP I ležící přes ulici zóny totiž blokovala jakékoli vnímání řeky. Přes umělý svah jsme položili betonovou lávku, která konzolově vyčnívají směrem k řece, a získal tak dostatečnou výšku, abychom mohli přehlédnou sousední budovu a dosáhli tak nerušeného výhledu na Tajo (nejdelší řeku na Pyrenejském poloostrově). Náměstí mezi oběma budovami je veřejné.
Zcela záměrné jsme se rozhodli neumístit hlavní vstup do budovy na toto náměstí, aby občané neměli pocit, že jim nějaká firma „dělá laskavost“ tím, že využívá pro svůj prospěch kvalitní veřejný prostor. Člověk na náměstí musí cítit, že má právo ho užívat. Vstup do budovy je proto z jižní strany, takže se na náměstí nachází, ale nedominuje mu. Přístup k veřejnému podzemnímu parkovišti jsme umístili na severní konec budovy, aby mohlo sloužit jako součást bloku. Umístění kavárny v přízemí, která může oživit veřejný prostor svým vybavením, má také přispět k veřejnému charakteru této městské části.
Udržitelnost a charakter
Chtěli jsme propojit architektonické prvky, které byly nezbytné pro efektivní energetické hospodaření, s těmi, které dokáží jasný definovat charakter budovy. Například veřejné náměstí uprostřed pozemku bylo pojato jako sochařský monolit, aby se zajistila dostatečná tepelná akumulace. Zároveň jsme využili hmotu k dosažení monumentality vstupního nádvoří bez jasného měřítka. Na fasádách jsme naopak chtěli dosáhnout útulného prostředí pro zpříjemnění pracovních podmínek, takže jsme nejen přiznali měřítko každého patra, ale zároveň zvolili poměrně hluboký rastr schopný fungovat jako slunolamy se zapuštěnou prosklenou fasádou, aby se zabránilo přímému slunečnímu záření a následně skleníkovému efektu.
Také uvnitř budovy jsme zakomponovali prvky dlouhodobé udržitelnosti s jasným výrazem. Navrhli „lákavé schody“, které lze snadno používat a vyvarovat se výtahům. Nejedná se přitom o teoretickou alternativou, ale skutečně fungující řešení. Většinou si myslíme, že energie je něco, co se „někde“ vyrábí a co je potřeba šetřit nebo vytvořit z obnovitelných zdrojů. Energií přitom disponujeme my sami. Schodiště spotřebovává lidskou energii. Pokaždé, když dáváme přednost chůzi po schodech před výtahem, šetříme elektrickou energii. Náš návrh v tomto může hrát významnou roli.
Humanistický funkcionalismus
Hlavním účelem budovy je poskytovat uživatelům vhodné pracovní prostředí. Na pracovišti trávíme většinu dne, takže pokud existuje místo, kde lze zlepšit kvalitu života (někdy i více než doma), pak je to pracovní prostředí. Uvnitř jsme připravili místa pro čtyři druhy práce: individuální a kolektivní, formální a neformální. Jinými slovy, od individuální běžné práce u stolu až po společné zasedací místnosti, od formálních salonků až po volnočasové prostory. Na střeše se pak nachází posilovna a v přízemí je veřejně přístupná kavárna, která má za cíl nabídnout přívětivější (a nejen funkční) kancelářskou budovu.
Tento uměle vytvořený pahorek současně nabízel, aby se vyřešil další komplikace na pozemku: vzhledem k umístění až ve druhém sledu uliční sítě byla vizuální kontinuita směrem k nábřeží spíše teoretická než skutečná. Dřívější budova EDP I ležící přes ulici zóny totiž blokovala jakékoli vnímání řeky. Přes umělý svah jsme položili betonovou lávku, která konzolově vyčnívají směrem k řece, a získal tak dostatečnou výšku, abychom mohli přehlédnou sousední budovu a dosáhli tak nerušeného výhledu na Tajo (nejdelší řeku na Pyrenejském poloostrově). Náměstí mezi oběma budovami je veřejné.
Zcela záměrné jsme se rozhodli neumístit hlavní vstup do budovy na toto náměstí, aby občané neměli pocit, že jim nějaká firma „dělá laskavost“ tím, že využívá pro svůj prospěch kvalitní veřejný prostor. Člověk na náměstí musí cítit, že má právo ho užívat. Vstup do budovy je proto z jižní strany, takže se na náměstí nachází, ale nedominuje mu. Přístup k veřejnému podzemnímu parkovišti jsme umístili na severní konec budovy, aby mohlo sloužit jako součást bloku. Umístění kavárny v přízemí, která může oživit veřejný prostor svým vybavením, má také přispět k veřejnému charakteru této městské části.
Udržitelnost a charakter
Chtěli jsme propojit architektonické prvky, které byly nezbytné pro efektivní energetické hospodaření, s těmi, které dokáží jasný definovat charakter budovy. Například veřejné náměstí uprostřed pozemku bylo pojato jako sochařský monolit, aby se zajistila dostatečná tepelná akumulace. Zároveň jsme využili hmotu k dosažení monumentality vstupního nádvoří bez jasného měřítka. Na fasádách jsme naopak chtěli dosáhnout útulného prostředí pro zpříjemnění pracovních podmínek, takže jsme nejen přiznali měřítko každého patra, ale zároveň zvolili poměrně hluboký rastr schopný fungovat jako slunolamy se zapuštěnou prosklenou fasádou, aby se zabránilo přímému slunečnímu záření a následně skleníkovému efektu.
Také uvnitř budovy jsme zakomponovali prvky dlouhodobé udržitelnosti s jasným výrazem. Navrhli „lákavé schody“, které lze snadno používat a vyvarovat se výtahům. Nejedná se přitom o teoretickou alternativou, ale skutečně fungující řešení. Většinou si myslíme, že energie je něco, co se „někde“ vyrábí a co je potřeba šetřit nebo vytvořit z obnovitelných zdrojů. Energií přitom disponujeme my sami. Schodiště spotřebovává lidskou energii. Pokaždé, když dáváme přednost chůzi po schodech před výtahem, šetříme elektrickou energii. Náš návrh v tomto může hrát významnou roli.
Humanistický funkcionalismus
Hlavním účelem budovy je poskytovat uživatelům vhodné pracovní prostředí. Na pracovišti trávíme většinu dne, takže pokud existuje místo, kde lze zlepšit kvalitu života (někdy i více než doma), pak je to pracovní prostředí. Uvnitř jsme připravili místa pro čtyři druhy práce: individuální a kolektivní, formální a neformální. Jinými slovy, od individuální běžné práce u stolu až po společné zasedací místnosti, od formálních salonků až po volnočasové prostory. Na střeše se pak nachází posilovna a v přízemí je veřejně přístupná kavárna, která má za cíl nabídnout přívětivější (a nejen funkční) kancelářskou budovu.
ELEMENTAL
0 komentářů
přidat komentář
