Karpuchina Gallery

Navrhovat galerii moderního umění s mladými umělci v centru Prahy je asi přáním každého architekta. Vytvářet volné a čisté prostory pro vypovídající umění. Nemít ambice, potlačit ego, jen vytvořit kulisu pro obrazy. Čisté stěny a původní podlaha zalitá vrstvou pryskyřice odrážející světlo nebo obrazy.
Na otevření galerie přišel náš profesor z fakulty a řekl: “Je to křivé a klouže to."
Tak by se dal popsat celý projekt, jeho krása je v tom, že je to rekonstrukce a galerijní prostory se musí přizpůsobit budově. Jediné nové stěny jsou jen výstavní předstěny v dolním patře.
Zadavatelem rekonstrukce byla majitelka galerie Alexandra Karpuchina. Ta se na přelomu roku 2018 rozhodla změnit prostor pro svou galerii a přesídlit na Prahu 1. Nechala nám volné ruce, limitem byl jen rozpočet a čas. Mohli jsme si tak dovolit odhalené omítky, přiznané původní podlahy a soustředit se o to více jen na prostor.
A z hlediska prostoru tu byl jeden zásadní úkol a to dostat obraz velikost 2x2 m do depozitáře ve sklepení. V nízkém rozpočtu se nejvíce peněz soustředilo právě na tento úkol.
Nové dveře, jako jediný nový zásah do fasády, nejsou jen pohledovým prvkem, ale první “otvor”, který musí obraz překonat.
V interiéru zvětšujeme průchod ke schodišti, aby se obraz “vytočil” a přistoupil k další zkoušce – schodišti. Je úzké dvakrát zalomené se spoustou uskakujících podhledů. Proto to suterénu vede další “otvor”, který je zároveň jediným zásadním zásahem do konstrukcí, neslouží jen k přesunu obrazů, ale přivádí světlo z horního patra do výstavního suterénu.
Obraz je dole. Zvládl to. Poslední překážkou jsou nízké dveře vedoucí do depozitáře. Z toho důvodu navrhujeme úzkou rýhu v podlaze zakrytou pororoštem. 
Obraz je na svém místě. Prošel a už jen čeká na nového majitele.