Chalupa na Vysočině
Statek se nachází v mírně kopcovité krajině Vysočiny. Jeho stavba začala kolem roku 1820 a dokončena byla na konci 19. století. Dnešní chalupa čelí příjezdové silnici kamennou zdí s dřevěnými vraty do stodoly. Za ní se ukrývá objekt situovaný na okraji pozemku s výhledem do přilehlého lesa. Rodina investora nemovitost koupila v roce 1993 a postupně začala vlastními silami zvelebovat exteriér domu. V roce 2020 proběhla rekonstrukce interiéru prvního patra. Majitelé následně oslovili ateliér Plus One Architects, aby se ujal přestavby druhého patra s rozsáhlou užitnou plochou.
Zadáním bylo vytvořit útulné a relaxační zázemí pro širší rodinu a přátele, s dostatkem soukromí uvnitř i vůči okolní přírodě. Návrh navazuje na spodní patro pouze vybranými materiály – masivním smrkovým dřevem a prací s původní kamennou zdí. Horní patro ovšem vytváří vlastní charakter. Tmavé odstíny a syrové materiály v soukromé části podkroví působí na běžnou chalupu atypicky, ale právě díky nim vznikla požadovaná atmosféra. V kombinaci s cíleně navrženým osvětlením prostor omezuje množství rušivých podnětů a podporuje soustředění i odpočinek. Tma zde není efektem, ale prostředkem ke zklidnění.
Dispoziční změny zahrnovaly zásahy do konstrukce podlahy, které rozšířily užitnou plochu. Podlaha se zvýšila dřevěným podbitím tak, aby se sjednotila výšková úroveň, což si vyžádalo i nové schodiště ze spodního patra. "Úpravy podkroví nám umožnily osadit původní otvory v kamenné stěně novými okny a přivést denní světlo hluboko do dispozice. Světlo tak vstupuje do prostoru spíše nepřímo a podporuje klidnou atmosféru," říká architektka Kateřina Průchová. Zvýšením podlahy jsou okna vůči zemi částečně zapuštěná a v místnosti jsou vidět pouze horní rámy. Doplněnými okenicemi lze citlivě regulovat soukromí, pocit bezpečí i míru propojení s okolní krajinou.
Interiér je rozdělen dispozičně i náladou na dvě části. Soukromou zónu tvoří ložnice a šatna v tmavých odstínech. Pokoje pro hosty v hotelovém formátu jsou naopak světlejší a střídmější. Obě zóny propojuje centrální společenská místnost s barem, sezením a pracovním koutem. Poblíž schodiště se nachází společná koupelna a toaleta. Komfort zajišťují klimatizační jednotky pro letní období, zatímco v zimě pomáhá udržet teplo kromě radiátorů také nové těsnění dveří i oken a posuvná stěna na schodišti oddělující první patro.
Dominantním materiálem je černá masivní žula, použitá v koupelně nebo jako barový stůl. Ten plynule přechází do pracovní desky až ke zkosené střeše. Původní kamenná stěna zůstává přiznaným prvkem interiéru. Detail zpracování je patrný například u posuvných dveří na schodišti, jejichž hrana kopíruje nerovný povrch kamenné stěny. Tyč umístěná uprostřed společenské místnosti umožňuje zavěšení otočné televize na speciálním háku, podle požadavku investora. Atmosféru podkroví dotváří nepřímé osvětlení – kombinace lamp, odrazů a integrovaných LED pásků umožňuje měnit intenzitu i charakter světla.
Výhodou realizace byla hluboká znalost domu samotnou rodinou investora, která pomohla zpřesnit možnosti zásahů i samotné provedení. "Majitelé od začátku věděli, že nechtějí rekonstrukci uspěchat. Důležité pro ně bylo udělat ji promyšleně a kvalitně, i kdyby to mělo trvat déle," říká autorka návrhu architektka Petra Ciencialová. Na stavebních i řemeslných pracích se podíleli lokální řemeslníci, jejichž zručnost a přístupnost byla pro postupnou transformaci zásadní.
Rekonstrukce tak nevznikla jako radikální proměna, ale jako další vrstva v postupném vývoji domu. Podkroví dnes nabízí prostor pro setkávání i samotu – klidné zázemí, které pracuje s tmou, materiálem a světlem jako s nástroji soustředění a relaxace.
Zadáním bylo vytvořit útulné a relaxační zázemí pro širší rodinu a přátele, s dostatkem soukromí uvnitř i vůči okolní přírodě. Návrh navazuje na spodní patro pouze vybranými materiály – masivním smrkovým dřevem a prací s původní kamennou zdí. Horní patro ovšem vytváří vlastní charakter. Tmavé odstíny a syrové materiály v soukromé části podkroví působí na běžnou chalupu atypicky, ale právě díky nim vznikla požadovaná atmosféra. V kombinaci s cíleně navrženým osvětlením prostor omezuje množství rušivých podnětů a podporuje soustředění i odpočinek. Tma zde není efektem, ale prostředkem ke zklidnění.
Dispoziční změny zahrnovaly zásahy do konstrukce podlahy, které rozšířily užitnou plochu. Podlaha se zvýšila dřevěným podbitím tak, aby se sjednotila výšková úroveň, což si vyžádalo i nové schodiště ze spodního patra. "Úpravy podkroví nám umožnily osadit původní otvory v kamenné stěně novými okny a přivést denní světlo hluboko do dispozice. Světlo tak vstupuje do prostoru spíše nepřímo a podporuje klidnou atmosféru," říká architektka Kateřina Průchová. Zvýšením podlahy jsou okna vůči zemi částečně zapuštěná a v místnosti jsou vidět pouze horní rámy. Doplněnými okenicemi lze citlivě regulovat soukromí, pocit bezpečí i míru propojení s okolní krajinou.
Interiér je rozdělen dispozičně i náladou na dvě části. Soukromou zónu tvoří ložnice a šatna v tmavých odstínech. Pokoje pro hosty v hotelovém formátu jsou naopak světlejší a střídmější. Obě zóny propojuje centrální společenská místnost s barem, sezením a pracovním koutem. Poblíž schodiště se nachází společná koupelna a toaleta. Komfort zajišťují klimatizační jednotky pro letní období, zatímco v zimě pomáhá udržet teplo kromě radiátorů také nové těsnění dveří i oken a posuvná stěna na schodišti oddělující první patro.
Dominantním materiálem je černá masivní žula, použitá v koupelně nebo jako barový stůl. Ten plynule přechází do pracovní desky až ke zkosené střeše. Původní kamenná stěna zůstává přiznaným prvkem interiéru. Detail zpracování je patrný například u posuvných dveří na schodišti, jejichž hrana kopíruje nerovný povrch kamenné stěny. Tyč umístěná uprostřed společenské místnosti umožňuje zavěšení otočné televize na speciálním háku, podle požadavku investora. Atmosféru podkroví dotváří nepřímé osvětlení – kombinace lamp, odrazů a integrovaných LED pásků umožňuje měnit intenzitu i charakter světla.
Výhodou realizace byla hluboká znalost domu samotnou rodinou investora, která pomohla zpřesnit možnosti zásahů i samotné provedení. "Majitelé od začátku věděli, že nechtějí rekonstrukci uspěchat. Důležité pro ně bylo udělat ji promyšleně a kvalitně, i kdyby to mělo trvat déle," říká autorka návrhu architektka Petra Ciencialová. Na stavebních i řemeslných pracích se podíleli lokální řemeslníci, jejichž zručnost a přístupnost byla pro postupnou transformaci zásadní.
Rekonstrukce tak nevznikla jako radikální proměna, ale jako další vrstva v postupném vývoji domu. Podkroví dnes nabízí prostor pro setkávání i samotu – klidné zázemí, které pracuje s tmou, materiálem a světlem jako s nástroji soustředění a relaxace.
0 komentářů
přidat komentář
