Kryté lázně Ostrava

Lázně jsou umístěny ve spádové oblasti střední Ostravy. Jsou orientovány zasklenou stěnou krytého bazénu k polednímu a odpolednímu slunci a navazují na dostatečně velkou plochu určenou pro výběh a slunění. Vysázená zeleň rozmístěná převážně po obvodu pozemku lázní, vytvoří optickou i akustickou clonu vůči provozu na Sokolské třídě.
Hlavní provoz lázní — krytý bazén — se výrazně uplatňuje v půdorysném i objemovém uspořádání. Bazén 25×12,5 m se dvěma prkny o výšce 1 a 3 m. Podlaha kolem bazénu a odpočívací stupně jsou vyhřívány. Podélná stěna zasklená termoizolačním sklem zjednodušuje vzhledově i pro údržbu dříve používané dvojité a zvlášť temperované zasklení. Naklonění zmenšuje rozpon střešní konstrukce a umožňuje lepší proslunění haly. Klimatizace využívá střešního prostoru, kudy je vháněn teplý vzduch a odsáván je pod odpočívacími stupni. Stropní podhled tvoří rošt z borových impregnovaných prken, který spolu s akustickými omítkami stěn snižuje v lázních hlučnost.
Hala bazénu je opticky propojena s bufetem na jedné straně, na druhé s ohřívárnou a místností plavčíka. Šatny jsou děleny podle pohlaví a umístěny ve dvou podlažích. Hlediště nebylo požadováno.
V samostatném křídle jsou umístěny lázně očistné, parní a horkovzdušné. Služby návštěvníkům (bufet, holič, kadeřník a pedikúra) jsou navázány na halu se schodištěm. Technické provozy lázní jsou umístěny v suterénu.
Konstrukce objektu je ovlivněna poddolováním, což se projevuje v častějších dilatacích a bohužel částečně i v některých dimenzích. Železobetonový skelet s výplňovým lehkým zdivém je doplněn šikmou ocelovou stěnou a vazníky.
Architektura krytých lázní chce svou fyziognomií plně přiznat poslání objektu, vychází z významově odstupňovaného členění objemů, klade hlavní důraz na utváření centrálních prostorů, v ostatním podporuje účelnost a čistotu lázeňského provozu. Umírněná barevnost fasád vychází z možností ostravského prašného prostředí. V interiéru je kladen hlavní důraz na prostor kryté haly, která je pohledově propojena s bufetem. Její barevné řešení harmonuje lehkými tóny, vodní plochou a přírodním dřevem stropu s barevným akcentem výtvarné výzdoby. Autorem keramické mozaiky i úpravy dlažby je akad. malíř Ota Schindler.

---

Několik poznámek ke Krytým lázním
Nové kryté lázně v Ostravě náležejí k nemnoha zdařilým realizacím veřejných staveb z posledních let. Jednoduché, účelné a výtvarně cenné architektonické řešení exteriéru i interiéru plovárenské haly jsou vlastnostmi, které dosud jen zřídka nalézáme ať již v jednotlivostech nebo celku rozsáhlé výstavby na Ostravsku. Celkovým architektonickým konceptem veřejné lázně rozšiřují dosavadní nepočetnou řadu sportovních a rekreačních staveb tohoto druhu, které vznikly v uplynulých patnácti letech.
Autorovi se podařilo dál rozvést specifickou, ale již dříve předznamenanou architektonickou formu, sledující co nejtěsnější kontakt kryté haly s exteriérem, vzájemným optickým a funkčním prolnutím a tím překonat bezradné studie a realizace z uplynulých let, jejichž funkční řešení schematicky odeznívá v symetrickém řešení objemů a zcela cizí formě. Příkladem jsou lázně v Boskovicích, v Praze na Julisce z let 1957-58 a další nebo jednostranné podřízení celého řešení apriorně zvolené nové formě (návrh krytých lázní do Českých Budějovic 1963).
Objekt lázní je vhodně situován v blízkosti sokolovny a vybudovaných sportovních ploch. Přispívá tak k účelnému soustředění sportovních a rekreačních zařízení nedaleko centra města. Oprávněná snaha o co nejdelší a přímé oslunění má za následek umístění kryté haly tak, že prosklená stěna je orientována do ulice. I přes značný odstup se toto řešení jeví jako jednostranné, zvláště proto, že letní provoz předpokládá přímé spojení haly s nekrytým bazénem a vnějšími sportovními i rekreačními plochami s parkovou úpravou, které se tak ocitají v bezprostřední blízkosti rušné komunikace, s níž plně prostorově souvisejí.
Je problematické, zda navrhovaná akustická a optická clona vytvořená vysokou zelení, splní předpokládaný účel a zajistí nezbytnou míru intimní atmosféry vnějšího i vnitřního lázeňského prostoru. Přehledný a úsporný dispoziční rozvrh do dvou, takřka samostatných částí, které jsou k sobě kolmo přiřazeny, je plně zdůrazněn i ve skladbě hmot. Lapidární architektonické řešení haly s nakloněným stropem a prosklenou, šikmou čelní stěnou, která je hlavním výtvarným akcentem, vychází z důsledné orientace vnitřního prostoru do exteriéru. Střízlivá a vkusná architektura haly je citlivě dořešena i v detailu vysuté terasy a nástupních schodišť. Vysoká a zcela prosklená nakloněná stěna, členěná vertikálně ocelovými rámy a sešikmený stropní podhled, obložený dřevěnými latěmi, umožňuje nejen optimální osvětlení a vzdušnost interiéru, ale zvlášť příznivě působí na dojmové snížení hloubky a uzavřenosti prostoru plnými stěnami na nejmenší míru. Otevřenou otázkou zůstává, jak tato šikmost čelní stěny obstojí v silně znečištěném ovzduší v Ostravě.
Málo přesvědčivě působí výtvarná výzdoba, podobně jako v žilinské hale, dodatečně vyplňující stěny interiéru plovárny. Z mnoha i jiných staveb je zřejmé, že prostá adice stavby s dodatečně provedeným výtvarným dílem, musí být nahrazena vyšší výtvarnou kvalitou architektury, která se stane novým podnětem pro nalezení nekonvenčních forem, v součinnosti výtvarného díla a stavby. Méně zdařile jsou řešeny interiéry v bočním křídle, například čekárna očistných lázní, bufet, které zůstávají na úrovni minimálních možností a zcela běžného interiérového vybavení.
Rozdílně až disharmonický působí v souvislosti s výraznou a jednoznačnou formou plovárenské haly architektura nízkého bočního křídla, které svým řešením i kvalitou nevybočuje z charakteru většiny našich staveb. Tato nesouřadnost v kvalitě i charakteru architektury základních hmot je hlavní příčinou, proč ostravské lázně ve svém celku nedosahují ještě výraznější architektonické hodnoty.