Rozlučková síň na hřbitově u jezera Sayama
Hřbitov se nachází uprostřed hustě zalesněných kopců v parku Sayama. Rozlučková síň je situována ve svažitém pozemku nad městem, odkud je sice nádherný výhled, ale snažili jsme se navrženou budovu zcela neotevírat do krajiny ani ji před těmito výhledy zcela neuzavírat. Chtěli jsme vytvořit prostor, který bude sice otevřený, ale zároveň bude disponovat určitou míru uzavřenosti. Proto jsme všechny obslužné místnosti soustředili do centrálního železobetonového jádra a kolem něj jsme do kruhu uspořádali rozlučkové místnosti pro návštěvníky a jídelnu, které se velkou mírou otevírají do okolí. Objekt ze všech stran obklopuje poklidná zrcadlící hladina plytkého bazénu, který souzní s nedalekým jezerem Sayama. Parkoviště a další doplňkové funkce jsme umístili tak, aby nebyly vidět. Nakonec jsme do kruhu rozmístili tenké ocelové sloupy a trámy, na které jsme položili dřevěnou střešní konstrukci, která ve výsledku působí, jako by se volně vznášela. Střecha s okapem umístěným 1,35 m nad vodní hladinou připomíná klobouk se širokou krempou.
Objekt nabízí dva různé výhledy do krajinu v závislosti na výšce očí (zda pozorovatel sedí nebo stojí). Pro stojící osoby se prostor jeví jako introspektivní a slouží k nepřímému pozorování přírody prostřednictvím odrazů oblohy a zeleně ve vodní hladině a paprskům dopadajícím dále na šikmý strop v interiéru. Odhalené střešní trámy, které postupně klesají směrem k venkovnímu bazénu, vedou návštěvníky směrem k oknům. Tam je do parapetu pod oknem vestavěná kožená lavice, na kterou si návštěvníci v reakci na nízký strop podvědomě sedají.
Dům tak návštěvníkům sděluje: "Než odejdete, tak se na chvíli posaďte a odpočiňte si." V okamžiku, kdy se posadí, tak se jim pod okapem otevřou výhledy na park Sayama a v dálce se objeví město. Živé dění ve rozlučkové síňi kontrastuje s tichým lesem, kde odpočívají zesnulí. Vítr si pohrává s odlesky na vodní hladině. Uvnitř jsou návštěvníci obklopeni přívětivou atmosférou dřevěných trámů, které jsou tak blízko, že se jich lze dotknout.
Když návštěvníci zvednou hlavu, tak mohou spatřit nebe a sluneční světlo filtrované okolními stromy. Zatímco jsou návštěvníci obklopení krásnou přírodou parku Sayama, tak vzpomínají na zesnulé. Dřevěné trámy jsou v interiéru záměrně umístěny velmi nízko, aby na ně lidé mohli reagovat. Ve střeše nad kanceláří jsou zasazeny stromy. Pod vrcholovou vaznicí je průběžné okno, které propouští světlo a umožňuje proudění vzduchu.
Listnaté stromy zasazené na střeše rozlučkové síně zároveň pomáhají přirozeně stínit. Stromy v létě obrůstají listím a proměňují ostré sluneční paprsky na měkké filtrované světlo. V zimě naopak opadané koruny stromů propouští paprsky slunečního světla hluboko do interiéru.
Výška oken po obvodu stavby je proměnlivá, přičemž nejvyšší je v místech recepce a čekárny. Kromě toho, že různá výška oken dodává interiéru rytmus, navádí také návštěvníky hlouběji do budovy. Rozmístění okenních otvorů ve fasádě také umožňuje pasivní klimatizaci pomocí přirozeného větrání, kdy je chladný vzduch nasáván z okolního jezírka a teplý vzduch stoupá k oknům v nejvyšším bodě pod střechou.
Objekt nabízí dva různé výhledy do krajinu v závislosti na výšce očí (zda pozorovatel sedí nebo stojí). Pro stojící osoby se prostor jeví jako introspektivní a slouží k nepřímému pozorování přírody prostřednictvím odrazů oblohy a zeleně ve vodní hladině a paprskům dopadajícím dále na šikmý strop v interiéru. Odhalené střešní trámy, které postupně klesají směrem k venkovnímu bazénu, vedou návštěvníky směrem k oknům. Tam je do parapetu pod oknem vestavěná kožená lavice, na kterou si návštěvníci v reakci na nízký strop podvědomě sedají.
Dům tak návštěvníkům sděluje: "Než odejdete, tak se na chvíli posaďte a odpočiňte si." V okamžiku, kdy se posadí, tak se jim pod okapem otevřou výhledy na park Sayama a v dálce se objeví město. Živé dění ve rozlučkové síňi kontrastuje s tichým lesem, kde odpočívají zesnulí. Vítr si pohrává s odlesky na vodní hladině. Uvnitř jsou návštěvníci obklopeni přívětivou atmosférou dřevěných trámů, které jsou tak blízko, že se jich lze dotknout.
Když návštěvníci zvednou hlavu, tak mohou spatřit nebe a sluneční světlo filtrované okolními stromy. Zatímco jsou návštěvníci obklopení krásnou přírodou parku Sayama, tak vzpomínají na zesnulé. Dřevěné trámy jsou v interiéru záměrně umístěny velmi nízko, aby na ně lidé mohli reagovat. Ve střeše nad kanceláří jsou zasazeny stromy. Pod vrcholovou vaznicí je průběžné okno, které propouští světlo a umožňuje proudění vzduchu.
Listnaté stromy zasazené na střeše rozlučkové síně zároveň pomáhají přirozeně stínit. Stromy v létě obrůstají listím a proměňují ostré sluneční paprsky na měkké filtrované světlo. V zimě naopak opadané koruny stromů propouští paprsky slunečního světla hluboko do interiéru.
Výška oken po obvodu stavby je proměnlivá, přičemž nejvyšší je v místech recepce a čekárny. Kromě toho, že různá výška oken dodává interiéru rytmus, navádí také návštěvníky hlouběji do budovy. Rozmístění okenních otvorů ve fasádě také umožňuje pasivní klimatizaci pomocí přirozeného větrání, kdy je chladný vzduch nasáván z okolního jezírka a teplý vzduch stoupá k oknům v nejvyšším bodě pod střechou.
Hiroshi Nakamura & NAP
0 komentářů
přidat komentář
