Pekárna IROHA village

Jedná se o firemní prodejnu ležící přímo u hirošimské továrny Fujiiya (založené 1925), která dlouhé roky vyrábí slavné Momiji Manju (japonské cukrovinky ve tvaru javorového listu plněné fazolovou pastou, čokoládou nebo pudinkem, pozn.red.). Po navržení jejich obchodu v Miyajima jsme byli požádáni o konzultace při celkové přestavbě továrny. Pozemek, kde se výrobní areál nachází, leží v průmyslové oblasti na rekultivované půdě - v umělém prostředí bez lidského měřítka. Místo bylo nudné a dalo by se považovat za katastrofický výsledek územního plánovacího systému. Navrhli jsme tedy prostor, který nebude sloužit pouze jako továrna, ale bude spojovat výrobu s výzkumem, zpracováním a konzumací. Cítili jsme, že tento koncept naváže na původního ducha výroby cukrovinek Fujiiya, který si cení přírodního bohatství a životního stylu zachovávajícího úzké vztahy s místní komunitou.
Spíše než se jednoduše zaměřit na výrobu cukrovinek a nabízet prohlídky továrny jsme se rozhodli komunikovat prostřednictví obchodní filozofie, důvěryhodnosti použitých ingrediencí a navázat spojení s lidmi, kteří lahůdky vyráběli. Proto jsme se rozhodli vytvořit „Hatake Labo (polní laboratoř)“, která je stejně rozlehlá jako samotná továrna. Na farmě byly vysázeny stromy a rostliny, které tvoří přísady do cukrovinek, jako jsou fazole azuki, pšenice, citróny, mandle a olivy, aby se vytvořilo vhodné prostředí pro výzkum, vzdělávání o potravinách a stravování. Uprostřed pole jsou dlouhé záhony rozmarýnu, které jsme vyzdvihli nad zemí, abychom pod nimi vytvořili prostor, kde se nachází testovací kuchyně související s výzkumem stravování a vývojem nových produktů. Po obou stranách podélné stavby se nachází obchody a jídelní místa, kde jsou vystaveny a prodávány cukrárenské výrobky a pečivo vyrobené v testovací kuchyni. Procesy jako „výroba“, „zpracování“ a „spotřeba“ bývají obvykle odděleny do zón, ale zde fungují jako součást jednoho cyklu.
Návštěvníci mohou projít vzdělávacím kurzem a poté absolvovat turistickou prohlídku potravinářskou továrnou, než se na závěr dostanou k Hatake Labo. Budova působí, jako by byla zakopaná v poli. Jídelní stoly jsou přibližně ve stejné úrovni jako terén. Místní vědci a příchozí zákazníci si mohou své jídlo vychutnat z odlišné perspektivy, než jak jsou v běžném životě zvyklí. Přímo za okny se na hácích suší sklizené plodiny. Schnoucí plodiny zároveň slouží jako závěs, který brání přímému slunečnímu světlu a vrhají na jídelní stoly stíny podobné ubrusům. Do interiéru proudí jemné sluneční světlo filtrované sezónními plodinami. Hranice mezi zemědělstvím a architekturou se tu jemně prolínají, stejně jako se lidé propojují s plodinami.