Sídlo a showroom Janošík

Pod hřebenem Bílých Karpat, kde les přechází v louky, stojí nové sídlo a showroom firmy Janošík, která vyrábí okna a dveře do soudobé architektury.

Architektura vzešla z úvah o dobrých oknech a jejich schopnosti utvářet prostor i atmosféru skrze propojení s okolní krajinou. Dům se znovuzrodil rekonstrukcí družstevní haly z roku 1950, která sloužila jako sklad obilí. Původně uzavřený objekt se symbolicky i fyzicky otevřel. Z bariéry vzniklo propojení domu, louky i dalekých výhledů. Aby vyzněly nejsilnější podstaty oken. Říká se mu Spoj.

Architekturu navrhl Jakub Janošík, který v rodinné firmě formuje designově-výtvarnou stránku: "Chtěli jsme si vytvořit příjemný prostor pro práci. Taky místo, kde ukážeme naše výrobky. Okna, dveře, posuvné stěny. Kde je bude možné nejen vidět, ale i zažít. Asi právě okolní příroda a kopce ovlivnily naše vnímání architektury v blízkém vztahu s přírodou. To si tady každý den připomínáme."

Okna, produkt i atmosféra

Dům je protkán rozmanitým řešením oken, dveří. Jako představení možností i experiment s formou a funkcí. Od posuvných velkoformátových skleněných stěn po menší, specifická okna. V různých materiálech, detailech.

Rovněž ukazuje i provedení nevšední. Posuvná okna, která se vznášejí na energetickém poli, což umožňuje odsunutí i abnormálních velikostí. Pivotové dveře. Sedací okno, ve kterém se sklo odsune a ocitáte se v zahradě. Okno levitující uprostřed skla. Okna a dveře obložená mosazí nebo cortenem.

Architektura spojení a splynutí

Architekturu a atmosféru domu formovaly myšlenky o dobrých oknech. O zhmotnění filozofie spojení architektury s krajinou. O otevřenosti domu krajině, o plynulém přechodu interiéru a zahrady, o nerušených výhledech. Ale i chtění, aby dům naopak v krajině nerušil. Je tak drsnější a tmavší navenek, střídmý a klidný uvnitř.

Hmota architektury je prolnutí mezi dvěma objemy, původní halou s tradičním tvaroslovím se sedlovou střechou a novou betonovou náručí, která otevírá dům směrem do krajiny. Ta přivádí louku k domu a vychází se do ní přímo z kanceláří v patře ve výšce 5 metrů. Původně byl dům cestou i plotem oddělen od louky. Stěnami uzavřen do sebe.

Tvar původní haly byl zjednodušený na nejzákladnější linie, pro vyznění obou hmot. Ze tří stran je dům jako monument. Směrem do krajiny, kterou byl přihrnut a zjemněn, jako lehká horizontála.

Aby vyzněla ocelová konstrukce v interiéru, byla hala zateplena zvenku a doplněna o černý dřevěný obklad. Do dřevěného objemu domu jsou vyříznuty čtyři průřezy. Na čelních štítech se nachází vždy jedno okno. Největší o rozměru 9 × 3,2 metru na hlavní fasádě. To i naznačuje, co se v domě odehrává, a slouží jako signifikantní znak pro příchozí. Na opačné straně se naopak objevuje okno nejmenší, pitoreskní.

Do bočních stran domu jsou zapuštěné balkony. Umožňují přímý vstup ven z jednotlivých kanceláří, na jižní straně přecházejí v terasu a navazující zahradu. Rovněž fungují jako stínění, v létě chrání interiér před přehříváním, v zimě propouštějí nízké slunce.

Environmentální

Místo bourání a nové stavby bylo využito stávajícího objektu. Zateplením a výměnou oken se snížila energetická náročnost. Dům se v zimě prohřívá jižním sluncem, v létě je chráněn přesahem střech a balkonů. Tím eliminuje potřebu klimatizace, v horkých dnech je možné využít podlahové chlazení. Střecha je osazena solárními panely zapuštěnými v líci střechy, které splývají s černou hmotou domu. To domu napomáhá nerušit v krajině.

Materie

Materiály i barevnost definovaly úvahy o střídmosti pro vyznění sil přírody uvnitř a splynutí v krajině vně. Fasáda je obložena černě natřeným modřínem s viditelnou kresbou dřeva. Beton je probarven do odstínu pískovce a litý po vrstvách, aby působil jako přírodnina, nikoli technicistně. Interiér je bílý, galerie pro obrazy do krajiny. S prvky z běleného smrku, přírodního dubu, tmavě šedého betonu a lnu. Výraz a charakter navazující na tradiční valašské stavby.

Interiér, prázdný i plný zároveň

Prostor interiéru utvořily zapuštěné balkony, otevřený krov i středová chodba napříč domem. Po stranách jsou umístěny kanceláře a zasedací místnosti, uzavřené pro nerušenou práci. Střed domu je otevřený jako společné náměstí. Skrze posuvnou skleněnou stěnu se propojuje se zahradou a loukou.

Vybavení vzniklo na míru domu. Stoly, police, kuchyň byly vyrobeny ve vlastní dílně. Kovové doplňky i sedací soupravy nedaleko. Typové produkty jsou spíše výjimkou – židle Ton, Audo nebo LD Seating a vybavení v kancelářích.

Design nábytku neodvádí pozornost, dekorace téměř chybí. Prostor naplňují především všudypřítomné výhledy do krajiny a síla zvenku vpuštěná. To dotváří momenty prostoru. Struktury, světlo, tma, proporce. Výšky, rytmus, přechody mezi otevřeným a uzavřeným. Překvapení.

Z přírody do kultury

Tam, kde síly přírody nedosáhly, přichází tři umělecko-designérské vstupy, které dále rozvíjejí vztah přírody a domu. Vznikly z debat o celkové atmosféře a jejím rozvinutí.

Kopce, Maxim Velčovský

Za nízkým a tmavým zádveřím vstupu se otevírá prostor o rozměrech 12 × 15 a výšce 12 metrů. Do něj se propisuje největší okno v domě a umocňuje abstraktnost prostoru. Objekt mezi sochou a schodištěm zde navrhl Maxim Velčovský.

"Schodiště zobrazuje siluety okolních Bílých Karpat, které se pyšní svou jedinečnou přírodou. Vyrobeno z masivního dřeva, čtyřiceti kubických metrů borovice, je ztělesněním přírodní krásy a připomínkou řemeslné zručnosti. Hmota ve tvaru kopců představuje spojení síly přírody a dovednosti lidské ruky, navazuje na kulturní dědictví, tradice řemeslné výroby a práce se dřevem. Tvar schodiště slouží zároveň jako jakýsi amfiteátr, kde se lze potkávat nebo pozorovat krajinu skrze obrovské okno, protože pohled odněkud někam je zásadním tématem tohoto místa." Maxim Velčovský

Krajinou, Lukáš Musil (Musa)

Prázdnější místa domu rozeznívá cyklus 15 obrazů od Lukáše Musila. Na míru svými rozměry, náladou i technikou.

"Bylo to jako potkat se opět s lidstvím. Propsat krajinu. Vyslovit Člověka. Prošeptat čin. Zevnitř ven a zase naopak. Propsat se skrz. Tlukot, klid, smíření. Krajina vstupující z venku dovnitř. Skrz. Lineárnost a oproštěnost od efektů pro efekt. Lehkost a nespoutanost. Dialog s valašskou krajinou. Pigment nanášený ze zadní strany prostupující skrz plátno a tiše promlouvající směrem do prostoru. Tušit nevýslovné." Lukáš Musil

Holt, DECHEM studio

Režná struktura materiálu, oproštěná od dekoru, se promítla i do skla. Studio Dechem vytvořilo pro dům kolekci závěsných svítidel, lamp a váz různých velikostí. Design jen tvaru koule, avšak živá struktura skla, každá jiná. Ze stejného principu vychází i skla dveří kanceláří. Propouštějí světlo, ale zachovávají soukromí pro práci.

Zahrada, prostá

Zahrada, která dům obklopuje, je pokračováním okolní přírody. Vysázena byla ze stromů a rostlin z blízkého okolí. Duby, jedle, břízky, lípa. Louka s ovocným sadem. Jabloně, trnky, třešně. Na betonové přístavbě nízké borovice a lesní jahody. I růže šípková nebo hloh.