Vladimír Czumalo: Archiv mezi typem, místem, jazykem a krásouArchiv nepatří v obecném povědomí k pevněji zakotvený a bezpečně představitelným a čitelným stavebním typům. Sám pojem asociuje ve stavební podobě spíše poněkud omšelý památkový objekt, nejspíše zrušený klášter, prostředí do sebe uzavřené, zamřele a přeplněně zabydlené, pro laika poněkud tajemné i v základní představě provozu. Jaký výraz očekávat od novostavby?
Archiv je především formou pokladnice, místem, kam se slévá a je bezpečně uchovávána historická paměť města, regionu, národa, státu...Význam pokladnice přesně postihují nejstarší historické předstupně, akropole, soustřeďující a chránící městu vše cenné, hmotné i nehmotné, či významné městské chrámy řecké a římské antiky, Métróon, chrám Matky bohů, na athénské agoře a Saturnův chrám na římském fóru, sloužící zároveň jako státní archivy.
Archiv je ale také vědeckým ústavem s bohatým vnitřním děním, souvisejícím se sběrem, zpracováváním a uchováváním archiválií, a navenek se otevírajícím badatelským a kulturním centrem. Základní výraz se tedy rozpíná mezi bezpečnou uzavřeností a stálostí pokladnice a výkonnou otevřeností veřejné instituce, mezi nadčasovým a aktuálním, mezi neveřejným a veřejným. Pro architekta tedy zadání, kladoucí nejen značné nároky provozní a technické, ale především právě výrazové.
Novostavba semilského okresního archivu vyrostla v místě plném chaotického půvabu periferie. Poloostrov vymezený vodními toky různého stupně geometrické umělosti regulace si uchovává vlastní organický charakter díky vzrostlé pobřežní vegetaci, křivkám cest a náhodným shlukům staveb a stavbiček na okrajích od romantické technicistní formy stavidla a můstků po boudy, posvěcené blízkou vodou. Drůza paneláků v pozadí je již chaosem bez půvabu. Lapidární a zároveň rozmanitá forma budovy archivu, stavící na vztahu půlkruhové křivky a diagonální skladby hranolových hmot, sestupu pod terén a zdvíhání z něho a na materiálovém účinku dokonalé skladby neomítaného cihelného zdiva místo velmi přesně pojmenovává.
Stejně přesně pojmenovává smysl a provozní funkce archivu. Průčelí od řeky dominuje propracovaný motiv vstupu a klidové oddělení dvou základních hmot: patrového šířkového válcového segmentu prostor pro veřejnost a pracoven a za ním a z něj vyrůstajícího asymetricky převýšeného hranolu depotů, členěného jen spárováním ve čtvercová pole s drobnou ventilační mřížkou uprostřed a neprozrazujícího v osovém pohledu tvar opačného průčelí. V harmonické skladbě převažuje symetrie a dokonalost proporčních vztahů hluboko vřízlých okenních otvorů, subtilní dění průčelí nese především vybočení ze základního symetrického rozvrhu. Dvojí funkci budovy vyjadřuje asymetrie vstupu i výškově. Do archivu povlovně stoupá dlouhá rampa s tenkým kovovým zábradlím, jejíž čitelné významy se neomezují jen na sdělení bezbariérovosti přístupu, do služeben okresního úřadu naopak sestupuje krátká rampa pod úroveň terénu. Samotný vstup do archivu zviditelňuje svou hloubkou sílu stěn, výraz bezpečnosti neopouští ani proporční čtvercový rastr dřevěných vrat, jehož zaskleni poskytuje pole účinné hře průhlednosti/neprůhlednosti. Vstup zároveň koncentruje další výrazný atribut budovy: dokonalost detailu, jež není dána nákladnosti materiálů, ale výtvarnou myšlenkou a řemeslným zpracováním.
Zadní průčelí naopak skrývá křivku průčelí vstupního, jeho výraz zakládá ortogonální styk základních hranolů, rozmanitost a proporce ploch a otvorů, Významově opět stojí na vztahu otevřenosti/uzavřenosti. Levá, vystupující část, spolu s levou boční fasádou vypovídají o technickém zázemí archivu: Komín kotelny je proměněn v štíhlý stříbřitý sloup, propojený s nejvyšším, třípatrovým kubusem budovy kovovými lávkami, nesoucími skříně klimatizace; základní forma klimatizačních otvorů, kovový čtverec s vepsaným kruhem žaluzie, se zde objevuje ve větším formátu. Provoz archivu se zviditelňuje v trojici pásových oken, osvětlujících manipulační sály, s viditelným, dovnitř vtaženým válcovým nárožním nosníkem. Trojice velkých přízemních oken v pravé části průčelí pak zprostředkuje kontakt mezi vnitřkem a vnějškem nejvýrazněji: mezi badatelnou v návštěvnické hale a budoucím parkem se otevírá volný vizuální kontakt, regulovatelný vertikálními žaluziemi. Dvě patra nad nimi s klidovým rytmem miniaturních okének vytvářejí účinný kontrast. Odlišná výška, samostatný vstup s rampou a rozdílná podoba a skladba otvorů prozrazují služební byt na pravém nároží jako samostatnou jednotku.
Dokáže-li výraz exteriéru zahrnout základní sdělení bezpečí, funkčnosti a neodrazující serióznosti, je základním dojmem z interiéru přívětivost a provozní laskavost. Umístění vstupu, křivka vstupního segmentu a optické otevření okny do budoucího parku dávají prostoru prvosignální orientační čitelnost. Prostor badatelny, zabírající převahu plochy návštěvnické haly, je oddělen nízkou plnou přepážkou, zvenčí obloženou dřevem, a navazujícími skleněnými stěnami, tedy oddělen způsobem, který pině vyhovuje provozním požadavkům a potřebě koncentrace a zároveň opticky neizoluje, neskrývá podstatný provoz archivu. Vyvýšená pracovna obsluhy a dozoru, vymezená jednoduchou prosklenou dřevěnou konstrukci, je dalším bodem optimálně řešeného odděleni bez izolace. Její transparence sděluje návštěvníkovi výkonnost poskytovaných služeb, při pohledu z badatelny dává zapomenout právě jen na negativní významy termínu dozor, nikoliv na dozor samotný. Útulnost badatelny zvyšuji zmíněná okna, klidný rytmus rozmístění stolků, pohodlné židle, dokonalé osvětlení a využití dělicí přepážky, do níž jsou vestavěny police a niky příruční knihovny. Badatelský komfort je domyšlen s obdivuhodnou důsledností, (Vždy mě v práci trochu ruší obava o osud aktovky a kabátu, povinně odložených do volně přístupného vzdáleného prostoru s varovným sdělením, že se za odložené věci neručí. Zde je pro aktovku uzamykatelná skříňka a pro kabát vynechané pole přepážky, oddělené od badatelny jen sklem.) Transparence vymezeni badatelny ponechává prostoru návštěvnické haly jednotu, posilovanou jednotným stropem s lineárním rytmem zanořených drobných svítidel, nechávajícím plně vyznít křivku vstupní stěny. Ta opticky uvádí k obslužným návštěvnickým prostorám a dokonale se osvědčuje jako výstavní plocha, poskytující nerušený kontakt s instalovanými díly, Na opačné straně od vchodu ji prolamují dveře kanceláří pracovníků archivu, knihovny a vstupů k depotům. Vztah veřejné a neveřejné části haly je opět řešen ryze architektonickými prostředky: zvýšením úrovně podlahy. Rytmus válcových nosníků je dalším podílníkem na výrazu haly. Jejich tektoniku, připomínající tuny archiválii nad prostorem haly, tlumí povrchová úprava, shodná s neutrálním nátěrem stěn. Jako charakterizační prvek se nosníky uplatňují nejen v kancelářích, kde stupňují výraz, daný křivkovostí a neortogonálním stykem stěn, ale také v místnostech depotů a provozního zázemí, Stejně účinným motivem, naznačujícím výškovou strukturu budovy a opticky otáčejícím převažující horizontální směřování haly ve vertikální, je křížově dělený kruhový otvor světlíku v podlaze a stropu haly v „neveřejném" závěru koridoru, obíhajícího halu. Není to motiv izolovaný: Kruh jako zdroj přirozeného či umělého světla se opakuje ve světlíku kovového služebního schodiště a proměňuje jeho šachtu v mimořádně působivý prostor, i v zastropení hlubokého vnějšího vstupu, Stejně jako ostatní motivy není přídatkem, jen logickou fasetou k rafinované prostotě propracovaného řádu stavby. Snad je to právě tento moment, jímž mě nový semilský archiv vedle bezchybného řešení nelehkého zadání tolik upoutal na pozadí dnešní mnohomluvnosti: Schopnost bezrozporně, přesně a neokázale pojmenovat místo, typ, funkce i smysl ryze architektonickým jazykem, oproštěným na onu dřeň, kterou časná moderna popisovala prostřednictvím kategorie pravdivosti, ponechávající tolik prostoru architektonické kráse.
NAVRÁTIL, Ivo (ed.) Z Českého ráje a Podkrkonoší 9. Semily: Státní okresní archiv, 1996, s. 257-259.