Svazková základní škola LOŠBATES
Základní škola LOŠBATES vznikla na základě mezinárodní architektonické soutěže jako spolupráce kanadského studia Pelletier de Fontenay a české kanceláře SOA architekti, která dlouhodobě působí v oblasti návrhů staveb pro vzdělávání. Projekt je od počátku koncipován především jako současná vzdělávací instituce: moderní pedagogiku nepodporuje deklarativně, ale prostřednictvím promyšlené práce s prostorem. Učitelům nabízí multifunkční prostorový nástroj pro jejich práci, zatímco dětem poskytuje místo pro život – přehledné, bezpečné, rozmanité a inspirativní.
Areál je zasazen na severním okraji Louňovic v přechodu mezi obcí a lesem. Kampus je rozvržen s jasnou logikou: do středu staví chráněný vnitřní svět školy, na východ vyvádí sportovní krajinu s oválem a hřišti a dopravní a servisní provoz drží na okraji, aby nerušil pobytové plochy.
Základní prostorový princip lze popsat jako otevřený "lesní klášter": prstenec školy propojuje jednotlivé části do jednoho celku a zároveň obklopuje velkorysé centrální nádvoří. Prstenec je propustný – rohy a nároží fungují jako přirozené vstupy i jako prahy mezi vnitřkem a vnějškem. Hmota školy je záměrně nízká, dvoupodlažní a horizontálně členěná, takže přirozeně zapadá do okolní zástavby rodinných domů. Nepůsobí jako monolit, ale jako klidný kampus: přehledný, srozumitelný, lidský.
Centrální dvůr vychází z myšlenky "lesa uvnitř budovy". V realizované podobě se tato idea proměňuje v chráněnou herní krajinu plnou zeleně – rozmanitou, bezpečnou a funkční. Nádvoří není dekorace, ale přirozená součást každo- denního života školy: nabízí pohyb, hru, pobyt i klid, podporuje venkovní výuku a zároveň funguje jako zelené mikroklimatické srdce kampusu. Zeleň zde pracuje se stínem i orientací a dává školnímu světu příjemnou atmosféru, která je pro děti i učitele stejně důležitá jako přesně nastavená provozní pravidla.
Budova je zároveň navržena tak, aby byla otevřená komunitě a přitom bezpečná pro každodenní školní provoz. Veřejné a poloveřejné funkce kampusu mohou fungovat v samostatném režimu a v definovaných časech, aniž by bylo nutné "otevírat celou školu". Provozní logika domu proto pracuje s jasně definovanými vstupy, prahy a kontrolovanými vazbami: děti mají svůj chráněný vnitřní svět, zatímco vybrané části kampusu se mohou přirozeně stát zázemím pro sport, kroužky, setkávání a další aktivity mikroregionu.
Klíčovým motivem je pohyb bez slepých uliček: cirkulace je pojatá jako spojitá smyčka, která umožňuje přirozený, nelineární pohyb a vytváří jemné přechody mezi režimy dne – učením, odpočinkem, setkáváním a pohybem. Interiér proto není jen součet tříd a chodeb. Prstenec a jeho rozšíření fungují jako výuková krajina – plnohodnotná plocha pro individuální práci, malé skupiny i společné sdílení.
Důležitou vlastností je variabilita. Výuková krajina pracuje se systémem otočných stěn a akustických závěsů, které umožňují ve spojení s vhodným volným nábytkem prostor rychle přeuspořádat do různých kombinací menších "kapes". Vznikají klidné kouty pro soustředění, místa pro týmovou práci, malé improvizované učebny i otevřenější plochy pro prezentaci nebo společnou aktivitu. Vedle flexibility je klíčová i schopnost nabídnout možnost volby prostředí: děti i učitelé mohou podle cíle výuky přirozeně volit mezi různými typy míst. Prostor tak působí příjemně a inspirativně – a přitom je každý jeho kousek důsledně didakticky promyšlený.
Součástí kampusu je i ZUŠ, která přirozeně rozšiřuje vzdělávací spektrum školy a přidává domu další rytmus a kulturní vrstvu. V rámci zázemí 2. stupně je navíc navržen multifunkční prostor pro výuku STEM, který podporuje experimentální a projektové formy výuky.
LOŠBATES je především moderní vzdělávací instituce, jejíž samozřejmou kvalitou by měla být i moderní architektura. Její hlavní smysl je ale praktický: vytváří prostředí, které podporuje současnou pedagogiku ne proklamací, ale každodenní zkušeností. Učitelé dostávají do rukou promyšlený multifunkční nástroj pro svojí pedagogickou práci, děti získávají školu jako místo pro život – přehledné, bezpečné, rozmanité a otevřené.
Záměr je navržen v pasivním energetickém standardu a vytápění je řešeno především pomocí tepelných čerpadel vzduch-voda v nízkoteplotním teplovodním systému. Udržitelnost se výrazně opírá o hospodaření s dešťovou vodou, primárně o její zadržování ve vegetačních plochách včetně střech. Přebytečná voda je svedena do podzemní akumulační nádrže v atriu, která slouží pro zálivku zeleně a zároveň jako zdroj vody pro splachování toalet a úklid; přebytek je řešen systémem retenčních objektů a regulovaného odtoku. Na střeše je navržena fotovoltaická elektrárna, dimenzovaná primárně pro vlastní spotřebu v objektu; přebytky jsou přednostně využívány pro ohřev teplé vody a akumulaci tepla, a teprve poté předávány do distribuční sítě.
Celkové urbanistické a architektonické řešení
Nová svazková základní škola LOŠBATES stojí v těžišti čtyř svazkových obcí (Louňovice, Tehovec, Svojetice, Štíhlice). Je záměrně umístěna mimo historické centrum kterékoliv z nich. Díky tomu může být skutečným společným bodem mikroregionu: moderní vzdělávací institucí a zároveň místem, které přirozeně patří lidem i mimo vyučování. Poloha školy podporuje vznik bezpečných pěších a cyklistických vazeb mezi obcemi a jejich doplnění sítí drobných veřejných prostranství – s kampusem jako přirozeným cílem. LOŠBATES tak ukazuje, že slučování menších, provozně náročných "obecních" škol může vést k něčemu, co regionu nevezme identitu, ale naopak ji posílí: k přirozenému, kvalitnímu, vybavenému a komunitě otevřenému centru.Areál je zasazen na severním okraji Louňovic v přechodu mezi obcí a lesem. Kampus je rozvržen s jasnou logikou: do středu staví chráněný vnitřní svět školy, na východ vyvádí sportovní krajinu s oválem a hřišti a dopravní a servisní provoz drží na okraji, aby nerušil pobytové plochy.
Základní prostorový princip lze popsat jako otevřený "lesní klášter": prstenec školy propojuje jednotlivé části do jednoho celku a zároveň obklopuje velkorysé centrální nádvoří. Prstenec je propustný – rohy a nároží fungují jako přirozené vstupy i jako prahy mezi vnitřkem a vnějškem. Hmota školy je záměrně nízká, dvoupodlažní a horizontálně členěná, takže přirozeně zapadá do okolní zástavby rodinných domů. Nepůsobí jako monolit, ale jako klidný kampus: přehledný, srozumitelný, lidský.
Centrální dvůr vychází z myšlenky "lesa uvnitř budovy". V realizované podobě se tato idea proměňuje v chráněnou herní krajinu plnou zeleně – rozmanitou, bezpečnou a funkční. Nádvoří není dekorace, ale přirozená součást každo- denního života školy: nabízí pohyb, hru, pobyt i klid, podporuje venkovní výuku a zároveň funguje jako zelené mikroklimatické srdce kampusu. Zeleň zde pracuje se stínem i orientací a dává školnímu světu příjemnou atmosféru, která je pro děti i učitele stejně důležitá jako přesně nastavená provozní pravidla.
Dispoziční a provozní řešení
Provozní uspořádání rozvíjí princip kampusu do čtyř vzájemně propojených, ale jasně čitelných celků: společné a veřejnější zázemí s aulou, jídelnou a družinou, 1. stupeň, 2. stupeň a tělocvična. Tyto světy jsou fyzicky oddělené, ale pevně spojené prstencem, který je hlavní komunikační osou školy – a zároveň jejím největším prostorem pro každodenní život.Budova je zároveň navržena tak, aby byla otevřená komunitě a přitom bezpečná pro každodenní školní provoz. Veřejné a poloveřejné funkce kampusu mohou fungovat v samostatném režimu a v definovaných časech, aniž by bylo nutné "otevírat celou školu". Provozní logika domu proto pracuje s jasně definovanými vstupy, prahy a kontrolovanými vazbami: děti mají svůj chráněný vnitřní svět, zatímco vybrané části kampusu se mohou přirozeně stát zázemím pro sport, kroužky, setkávání a další aktivity mikroregionu.
Klíčovým motivem je pohyb bez slepých uliček: cirkulace je pojatá jako spojitá smyčka, která umožňuje přirozený, nelineární pohyb a vytváří jemné přechody mezi režimy dne – učením, odpočinkem, setkáváním a pohybem. Interiér proto není jen součet tříd a chodeb. Prstenec a jeho rozšíření fungují jako výuková krajina – plnohodnotná plocha pro individuální práci, malé skupiny i společné sdílení.
Důležitou vlastností je variabilita. Výuková krajina pracuje se systémem otočných stěn a akustických závěsů, které umožňují ve spojení s vhodným volným nábytkem prostor rychle přeuspořádat do různých kombinací menších "kapes". Vznikají klidné kouty pro soustředění, místa pro týmovou práci, malé improvizované učebny i otevřenější plochy pro prezentaci nebo společnou aktivitu. Vedle flexibility je klíčová i schopnost nabídnout možnost volby prostředí: děti i učitelé mohou podle cíle výuky přirozeně volit mezi různými typy míst. Prostor tak působí příjemně a inspirativně – a přitom je každý jeho kousek důsledně didakticky promyšlený.
Součástí kampusu je i ZUŠ, která přirozeně rozšiřuje vzdělávací spektrum školy a přidává domu další rytmus a kulturní vrstvu. V rámci zázemí 2. stupně je navíc navržen multifunkční prostor pro výuku STEM, který podporuje experimentální a projektové formy výuky.
LOŠBATES je především moderní vzdělávací instituce, jejíž samozřejmou kvalitou by měla být i moderní architektura. Její hlavní smysl je ale praktický: vytváří prostředí, které podporuje současnou pedagogiku ne proklamací, ale každodenní zkušeností. Učitelé dostávají do rukou promyšlený multifunkční nástroj pro svojí pedagogickou práci, děti získávají školu jako místo pro život – přehledné, bezpečné, rozmanité a otevřené.
Technické řešení, udržitelnost
Základní škola LOŠBATES je navržena jako robustní a dlouhodobě udržitelná stavba s racionálním konstrukčním řešením a důrazem na kvalitu vnitřního prostředí. Nosný systém je tvořen převážně železobetonovými konstrukcemi s výplňovým zdivem a otevřenou strukturou umožňující flexibilní provoz. Obálka budovy kombinuje provětrávaný dřevěný obklad doplněný o prefabrikované římsové prvky z GRC. Velká část střech je řešena jako extenzivní vegetační.Záměr je navržen v pasivním energetickém standardu a vytápění je řešeno především pomocí tepelných čerpadel vzduch-voda v nízkoteplotním teplovodním systému. Udržitelnost se výrazně opírá o hospodaření s dešťovou vodou, primárně o její zadržování ve vegetačních plochách včetně střech. Přebytečná voda je svedena do podzemní akumulační nádrže v atriu, která slouží pro zálivku zeleně a zároveň jako zdroj vody pro splachování toalet a úklid; přebytek je řešen systémem retenčních objektů a regulovaného odtoku. Na střeše je navržena fotovoltaická elektrárna, dimenzovaná primárně pro vlastní spotřebu v objektu; přebytky jsou přednostně využívány pro ohřev teplé vody a akumulaci tepla, a teprve poté předávány do distribuční sítě.
0 komentářů
přidat komentář
