TRIPLEX
Soubor bytových domů v proluce
GENIUS LOCI
Karlovy Vary jsou famózní ukázkou rostlého urbanismu, který ve spojení s dramatickým a atraktivním terénem a hustou zelení vytváří jeden z nejmalebnějších obrazů města belle epoque. V dynamicky se proměňujících záběrech se snoubí architektura a zeleň. Vrstvením jednotlivých plánů vzniká proscéniový efekt. Koncepce obytného souboru TRIPLEX se snaží těžit jak z atraktivní lokality, tak z poetické, ale zároveň pragmatické karlovarské stavební tradice.
HMOTOVÁ KOMPOZICE
Pozemek v širším centru lázeňského města s potenciálem nádherných výhledů a přímým sousedstvím lázeňského parku, byl přerušen věcným břemenem průjezdu a vstupem do parku. Délka proluky by odpovídala čtyřem parcelám a původní urbanistické zrnitosti. Pojednat jí jednou kompaktní hmotou by nebylo adekvátní rytmu ulice Pražská. Navíc by se prostor rozdělil na „před a za domem“. Vznikla by uliční a dvorní fasáda, každá nabízející jen omezené možnosti výhledů nebo kontaktu s atraktivním prostředím. Proto je objekt rozdělen na tři hmoty. Krajní hmoty přiléhají ke štítovým stěnám stávajících sousedních budov. Střední hmota je otočená kolmo k uliční frontě do hloubky pozemku. Podél této hmoty pak běží zachovaná obslužná komunikace.
Tato kompozice provzdušnila a prosvětlila parcelu, nabídla více fasády a tím i intenzivnější kontakt bytů s přirozeným prostředím. Rozdělení poskytlo také možnost pracovat s oddělenými hmotami jako s převýšenými věžemi, hlásícími se k místní stavební tradici. Rozdělení na tři hmoty také umožnilo lépe pracovat s měřítkem, takže i přes odlehčenost kompozice a drobné měřítko uliční fronty respektující sousední objekty, je efektivita využití větší, než by byla v případě kompaktně zastavěné proluky.
ARCHITEKTURA
Aby rozpad jednoho objektu na tři objekty byl čitelný a přesvědčivý, jsou jednotlivé části pojednány rozdílně. Krajní objekty přiléhající na štítové stěny stávajících domů jsou křehčí. Jsou komponované z desek poskládaných na sebe, vytvářejí dojem aditivní architektury s křehkými detaily okenic, zábradlí a strukturované omítky. Střední část je naopak kompaktním monolitem tvarovaným sochařsky. Jeho pevná hmota vytváří podnož s uličním parterem a se zahradou, ve které jsou posazeny dvě věže. Z ulice vnímáme jeho nižší část, z dálkových pohledů vystupuje jako skalní věž.
TYPOLOGIE
Rozdělení na jednotlivé hmoty se osvědčilo i v typologii. Přineslo daleko více fasády pro jednotlivé byty, s možností přirozeně osvětlit a větrat sociální zázemí i kuchyně jednotlivých bytů. Řešení také nabídlo daleko více atraktivních corner pozition. Obyvatelům se tak v maximální míře nabízí radost ze slunce, vzduchu, zeleně a výhledů na jedno z nejkrásnějších lázeňských měst.
KONSTRUKČNÍ SYTÉMY A MATERIÁLY
Stavebně technické řešení souboru respektuje požadavky architekta na vzhled tří základních objektů označených jako A, B a C. Hmoty A a B jsou posazeny na společném soklu, kterým jsou spojeny se dvěma podlažími podzemních garáží. Hmota C je samostatným stavebním objektem. Vzdálenost mezi hmotou B a C respektuje stávající průjezd do sousedního lesoparku. Vstupy do objektů jsou předzahrádkami nebo z úrovně garáží bezbariérové. Samostatní stavební parcela byla jasně definována prolukou v uliční čáře domů s hřebeny střech orientovanými podélně s ulicí.
OHLAS
Stavba byla nominována bulharským komisařem na evropskou cenu za architekturu Mies van der Rohe Award 2011. V soutěži Grand Prix Obce Architektů 2011 – Národní cena za architekturu získala cenu v kategorii Novostavba.
Karlovy Vary jsou famózní ukázkou rostlého urbanismu, který ve spojení s dramatickým a atraktivním terénem a hustou zelení vytváří jeden z nejmalebnějších obrazů města belle epoque. V dynamicky se proměňujících záběrech se snoubí architektura a zeleň. Vrstvením jednotlivých plánů vzniká proscéniový efekt. Koncepce obytného souboru TRIPLEX se snaží těžit jak z atraktivní lokality, tak z poetické, ale zároveň pragmatické karlovarské stavební tradice.
HMOTOVÁ KOMPOZICE
Pozemek v širším centru lázeňského města s potenciálem nádherných výhledů a přímým sousedstvím lázeňského parku, byl přerušen věcným břemenem průjezdu a vstupem do parku. Délka proluky by odpovídala čtyřem parcelám a původní urbanistické zrnitosti. Pojednat jí jednou kompaktní hmotou by nebylo adekvátní rytmu ulice Pražská. Navíc by se prostor rozdělil na „před a za domem“. Vznikla by uliční a dvorní fasáda, každá nabízející jen omezené možnosti výhledů nebo kontaktu s atraktivním prostředím. Proto je objekt rozdělen na tři hmoty. Krajní hmoty přiléhají ke štítovým stěnám stávajících sousedních budov. Střední hmota je otočená kolmo k uliční frontě do hloubky pozemku. Podél této hmoty pak běží zachovaná obslužná komunikace.
Tato kompozice provzdušnila a prosvětlila parcelu, nabídla více fasády a tím i intenzivnější kontakt bytů s přirozeným prostředím. Rozdělení poskytlo také možnost pracovat s oddělenými hmotami jako s převýšenými věžemi, hlásícími se k místní stavební tradici. Rozdělení na tři hmoty také umožnilo lépe pracovat s měřítkem, takže i přes odlehčenost kompozice a drobné měřítko uliční fronty respektující sousední objekty, je efektivita využití větší, než by byla v případě kompaktně zastavěné proluky.
ARCHITEKTURA
Aby rozpad jednoho objektu na tři objekty byl čitelný a přesvědčivý, jsou jednotlivé části pojednány rozdílně. Krajní objekty přiléhající na štítové stěny stávajících domů jsou křehčí. Jsou komponované z desek poskládaných na sebe, vytvářejí dojem aditivní architektury s křehkými detaily okenic, zábradlí a strukturované omítky. Střední část je naopak kompaktním monolitem tvarovaným sochařsky. Jeho pevná hmota vytváří podnož s uličním parterem a se zahradou, ve které jsou posazeny dvě věže. Z ulice vnímáme jeho nižší část, z dálkových pohledů vystupuje jako skalní věž.
TYPOLOGIE
Rozdělení na jednotlivé hmoty se osvědčilo i v typologii. Přineslo daleko více fasády pro jednotlivé byty, s možností přirozeně osvětlit a větrat sociální zázemí i kuchyně jednotlivých bytů. Řešení také nabídlo daleko více atraktivních corner pozition. Obyvatelům se tak v maximální míře nabízí radost ze slunce, vzduchu, zeleně a výhledů na jedno z nejkrásnějších lázeňských měst.
KONSTRUKČNÍ SYTÉMY A MATERIÁLY
Stavebně technické řešení souboru respektuje požadavky architekta na vzhled tří základních objektů označených jako A, B a C. Hmoty A a B jsou posazeny na společném soklu, kterým jsou spojeny se dvěma podlažími podzemních garáží. Hmota C je samostatným stavebním objektem. Vzdálenost mezi hmotou B a C respektuje stávající průjezd do sousedního lesoparku. Vstupy do objektů jsou předzahrádkami nebo z úrovně garáží bezbariérové. Samostatní stavební parcela byla jasně definována prolukou v uliční čáře domů s hřebeny střech orientovanými podélně s ulicí.
OHLAS
Stavba byla nominována bulharským komisařem na evropskou cenu za architekturu Mies van der Rohe Award 2011. V soutěži Grand Prix Obce Architektů 2011 – Národní cena za architekturu získala cenu v kategorii Novostavba.
0 komentářů
přidat komentář
