Zastávka Hoshakuji

Počátečním impulzem bylo otevření východní části stanice Hoshakuji (Hošakudži) s náměstím a veřejnou infrastrukturou. Následně bylo naším úkolem propojit západní a východní stranu zastávky, která byla rozdělena železnicí. To nakonec vyústilo v celkové spojení západní a východní části města Takanezawa se stanicí a krytým náměstím Chokkura, které jsme navrhli o dva roky dříve na východní straně železniční dráhy. Nejedná se o návrh železniční zastávky jako do sebe uzavřené krabice, ale otevřený průchod. Tubus se aktivně otevírá do „sousedního“ náměstí Chokkura. Od začátku jsme chtěli využít tradiční místní kámen Ōya (porézní vyvřelá hornina, která se těží poblíž města Utsunomiya. V západní kultuře tento kámen proslavil v roce 1923 Frank Lloyd Wright při stavbě hotelu Imperial v Tokiu - pozn. překl.). Rozhodli jsme se přenést pórovitý kámen Ōya do nového odlehčeného konstrukčního systému, v němž bude kombinován ocelový rám s diagonálně uloženým kamenem Ōya, který bude přiléhat k historickému objektu z plného zdiva. V návaznosti na tento „sousední“ návrh jsme přenesli diagonální strukturu složenou z „pórů“ nebo „otvorů“ také na druhý objekt, kterým je železniční stanice. Rozšířením jsme se pokusili nejen propojit západní a východní část stanice, ale také začlenit okolní prostředí.
Abychom snížili celkovou hmotnost stavby, použili jsme místo kamene Ōya překližku Lauan (lehké a tvrdé tropické dřevo, jemuž se také přezdívá filipínský mahagon a je nejčastěji využívané v jihovýchodní Asii - pozn. překl.). Uplatněním dřeva v podhledu jsme chtěli oživit prostor a vytvořit přívětivou atmosféru, kterou kdysi disponovala většina nádražních budov. Rádi bychom, aby se nálada panující v této nádražní budově dále přenesla do okolní krajiny rýžových polí a dřevěných domů ve městě Takanezawa.
Cílem našeho sdělení bylo, že jednotlivé „póry“ v konstrukci by se daly přirovnat k uspořádanému celku a podobným způsobem by bylo ideální obnovit také místní komunitu, která byla dlouhá léta roztříštěná.