Český pavilon Expo 2010
Město představující lidskou civilizaci je závislé na přírodních zdrojích, je místem života, který bezprostředně souvisí s okolní krajinou.
V českém pavilonu připomínáme tuto spojenou a nevyhnutelnou dualitu a interakci uspořádáním pavilonu. Kráčíme po zvlněné krajině, tvořící pomyslnou základnu civilizace, nad ní se vznáší urbánní struktura, které z krajiny vyrůstá a nemůže se bez ní obejít.
Ideová koncepce
V jednadvacátém století jsou města místem s nejhustším systémem sociálních forem. Jsou místem, v nichž je důvod starat se víc než kdykoli před tím o smysluplnou budoucnost, ve které budou v souladu lidské potřeby a rychlý rozvoj technologií.
Česká prezentace je ukázkou pozitivních souvislostí lidského života, který je zastoupen právě městem, kde se tvoří, kouzlí, vyrábí, cestuje, pozoruje, poslouchá a kde se každý procházející může aktivně zapojit.
Design pavilonu a expozice vychází z urbánních městských struktur, které jsou v určité zkratce a nadsázce ztvárněny na fasádách, před pavilonem a v rámci expozice.
Exteriér / fasáda
Fasáda je pojednána jednotným způsobem ze všech stran. Hlavním tématem je město, v souladu s hlavním konceptem Expa i české expozice. Na fasádě je vytvořena struktura města, která je přejata z jednoho z nejkvalitnějších celků v celosvětovém měřítku a centra českého státu. Setkáváme se tak s částí dochované historické Prahy, do níž vstupujeme Staroměstským náměstím, které se tak stává pomyslným těžištěm pavilonu. Ostatní fasády plynule navazují na Malou Stranu a Nové Město. Struktura je sestavena z malých jednotek, které dohromady vytvářejí jednotlivé městské bloky. Těmito jednotkami na fasádě jsou gumové puky. Podkladová plocha je bílá, prázdný veřejný prostor je protikladem městských bloků a je dějištěm lidských vztahů i individuálních životů.
Celková kompozice puků předsazených před základní bílou hmotu pavilonu pomocí ocelových trnů dodává fasádě prostorový dojem živého a cenného výtvoru lidského působení v průběhu staletí v centru Evropy.
Puky, vytvářející předsazenou strukturu, jsou jednoduše pomocí pokovených ocelových tyček se závitem našroubovány do závitových vložek. Ty jsou osazeny v předepsaném rastru v deskách na bázi cementu s bíle upraveným povrchem s mírně znatelným rastrováním.
Prostor před pavilonem je akcentován vstupním objektem - stuhou, která kromě vymezení prostoru pro usměrnění řady návštěvníků zároveň slouží jako částečná ochrana před vlivy počasí, interiér stuhy doplňují obrazovky poskytující prvotní informace o expozici.
Interiér / expozice
Město je ve skutečnosti i v expozici tvořeno plody, které nám civilizace přinesla a které ve své podstatě slouží k usnadnění lidského života. Tyto plody jsou obsaženy, zarámovány v zavěšených lehkých kubusech, tak jako architektura rámuje náš svět.
Návštěvníci v pavilonu našlapují v umělé trávě a procházejí zvlněným terénem, který je tvořen dvěmi vyvýšeninami, jež mezi sebou vytváří prohlubeň. Na vlnách mohou lidé během návštěvy relaxovat, vnímat celkový prostor nebo pozorovat část expozice. Kromě travnatého terénu se v části pavilonu pohybujeme po městské dlažbě, která nás znovu upozorňuje na interakci urbanizované krajiny – města – a kultivované krajiny – venkova. Pavilonem je možno procházet bez omezujícího dávkování počtu lidí, pohyb návštěvníků v expozici je kontinuální.
Nad terénem je vystavěno město z uniformních útvarů, které se snaží přes svou ortogonálnost přizpůsobit danému terénu. Naše město je vystavěno z jednotných bílých dutých tvarů a prostorů mezi nimi, které tvoří pravidelnou síť „ulic“. Mezi ulicemi se pohybujeme a v blocích narážíme, hledáme, nacházíme a vnímáme různé druhy vystavených exponátů, které se liší v mnoha směrech a záměrech. Jsou to plody naší civilizace.
Exponáty nejsou prezentací umělců; mají představit jednotlivá civilizační témata poutavou až magickou formou: divák má být okouzlen, emocionálně zasažen a překvapen. Expozice na něj neútočí, ale vtahují jej do sebe. Pět kubusů sahajících až k zemi je částečně otevřeno do prostoru, ostatní moduly jsou zavěšeny nad hlavami návštěvníků a obsahují expozici na téma technologie, domov, doprava, design, energie, smysly a Česká republika. Expozice jsou spojeny se jmény umělců, tvůrců produktů i s jednotlivými výrobními technologiemi a vědeckými výzkumy, působí však pouze na divákovy smysly. Bez komplikovaných popisů a vysvětlení prochází pavilonem a nechává se okouzlit. Některé expozice jsou interaktivní a reagují na množství diváků, je možné ale jen pavilonem projít a zažít jeho atmosféru.
V českém pavilonu připomínáme tuto spojenou a nevyhnutelnou dualitu a interakci uspořádáním pavilonu. Kráčíme po zvlněné krajině, tvořící pomyslnou základnu civilizace, nad ní se vznáší urbánní struktura, které z krajiny vyrůstá a nemůže se bez ní obejít.
Ideová koncepce
V jednadvacátém století jsou města místem s nejhustším systémem sociálních forem. Jsou místem, v nichž je důvod starat se víc než kdykoli před tím o smysluplnou budoucnost, ve které budou v souladu lidské potřeby a rychlý rozvoj technologií.
Česká prezentace je ukázkou pozitivních souvislostí lidského života, který je zastoupen právě městem, kde se tvoří, kouzlí, vyrábí, cestuje, pozoruje, poslouchá a kde se každý procházející může aktivně zapojit.
Design pavilonu a expozice vychází z urbánních městských struktur, které jsou v určité zkratce a nadsázce ztvárněny na fasádách, před pavilonem a v rámci expozice.
Exteriér / fasáda
Fasáda je pojednána jednotným způsobem ze všech stran. Hlavním tématem je město, v souladu s hlavním konceptem Expa i české expozice. Na fasádě je vytvořena struktura města, která je přejata z jednoho z nejkvalitnějších celků v celosvětovém měřítku a centra českého státu. Setkáváme se tak s částí dochované historické Prahy, do níž vstupujeme Staroměstským náměstím, které se tak stává pomyslným těžištěm pavilonu. Ostatní fasády plynule navazují na Malou Stranu a Nové Město. Struktura je sestavena z malých jednotek, které dohromady vytvářejí jednotlivé městské bloky. Těmito jednotkami na fasádě jsou gumové puky. Podkladová plocha je bílá, prázdný veřejný prostor je protikladem městských bloků a je dějištěm lidských vztahů i individuálních životů.
Celková kompozice puků předsazených před základní bílou hmotu pavilonu pomocí ocelových trnů dodává fasádě prostorový dojem živého a cenného výtvoru lidského působení v průběhu staletí v centru Evropy.
Puky, vytvářející předsazenou strukturu, jsou jednoduše pomocí pokovených ocelových tyček se závitem našroubovány do závitových vložek. Ty jsou osazeny v předepsaném rastru v deskách na bázi cementu s bíle upraveným povrchem s mírně znatelným rastrováním.
Prostor před pavilonem je akcentován vstupním objektem - stuhou, která kromě vymezení prostoru pro usměrnění řady návštěvníků zároveň slouží jako částečná ochrana před vlivy počasí, interiér stuhy doplňují obrazovky poskytující prvotní informace o expozici.
Interiér / expozice
Město je ve skutečnosti i v expozici tvořeno plody, které nám civilizace přinesla a které ve své podstatě slouží k usnadnění lidského života. Tyto plody jsou obsaženy, zarámovány v zavěšených lehkých kubusech, tak jako architektura rámuje náš svět.
Návštěvníci v pavilonu našlapují v umělé trávě a procházejí zvlněným terénem, který je tvořen dvěmi vyvýšeninami, jež mezi sebou vytváří prohlubeň. Na vlnách mohou lidé během návštěvy relaxovat, vnímat celkový prostor nebo pozorovat část expozice. Kromě travnatého terénu se v části pavilonu pohybujeme po městské dlažbě, která nás znovu upozorňuje na interakci urbanizované krajiny – města – a kultivované krajiny – venkova. Pavilonem je možno procházet bez omezujícího dávkování počtu lidí, pohyb návštěvníků v expozici je kontinuální.
Nad terénem je vystavěno město z uniformních útvarů, které se snaží přes svou ortogonálnost přizpůsobit danému terénu. Naše město je vystavěno z jednotných bílých dutých tvarů a prostorů mezi nimi, které tvoří pravidelnou síť „ulic“. Mezi ulicemi se pohybujeme a v blocích narážíme, hledáme, nacházíme a vnímáme různé druhy vystavených exponátů, které se liší v mnoha směrech a záměrech. Jsou to plody naší civilizace.
Exponáty nejsou prezentací umělců; mají představit jednotlivá civilizační témata poutavou až magickou formou: divák má být okouzlen, emocionálně zasažen a překvapen. Expozice na něj neútočí, ale vtahují jej do sebe. Pět kubusů sahajících až k zemi je částečně otevřeno do prostoru, ostatní moduly jsou zavěšeny nad hlavami návštěvníků a obsahují expozici na téma technologie, domov, doprava, design, energie, smysly a Česká republika. Expozice jsou spojeny se jmény umělců, tvůrců produktů i s jednotlivými výrobními technologiemi a vědeckými výzkumy, působí však pouze na divákovy smysly. Bez komplikovaných popisů a vysvětlení prochází pavilonem a nechává se okouzlit. Některé expozice jsou interaktivní a reagují na množství diváků, je možné ale jen pavilonem projít a zažít jeho atmosféru.
SIAL
0 comments
add comment
