Instalace výstavy Žižkov 20

Instalaci tvoří plachta. Plachta zobrazuje historii. Historie je příběh. Jak chápat historii? Jak ukázat všechno, co ji tvořilo? Její obrazy, lidi, události, všechny radosti a trápení, které ji provázely?
Chtěl jsem zachytit a podat tentokrát historii jako plynoucí řeku tvořenou konkrétními lidmi a jejich osobními příběhy, které se vztahují k místu a času. Nejde o presentaci slavných a významných osobností, těmi je historie datována, o nich jsou psány knihy, tady jde o zobrazení všech, kteří zde žili a svou existencí historii Žižkova vytvářeli. Tok času je tvořený námi, obyčejnými lidmi, je to spojitá linie událostí, obrazů a našich konkrétních osudů.
Z hlediska návrhu instalace jsem chtěl, aby bylo možné výstavu kdykoliv jednoduše přemístit či použít znovu.
Plachta je zde forma kroniky. Plachta je kdykoliv ochotna ukázat příběh Žižkova pro všechny další, kdo jej budou chtít číst. Plachta je volena pro její kompaktnost, levnost výroby a možnost další prostorové práce s ní. Je všelijak tvarována a upravována. Je dotvořena stejně jako tomu bylo se všemi těmi, kdo zde žili a této mely se účastnili. Prostorově je to spojitá linka vinoucí se v sále, začíná ihned za vstupními dveřmi, končí pak opět před nimi. Uzavřený kruh.
Projděte kolem ní a čtěte, prožijte znovu příběh Žižkova. I Vy jej tvoříte a za dalších 20 let se na jiné plachtě ocitnete. Svým životním příběhem a svým přístupem ke světu ji tvarujete.
Jak bude ta další vypadat?