Kino Metro 70
Kino Metro 70 v Prostějově představuje kvalitní architekturu sklonku 60. let 20. století. Objekt realizovaný v letech 1965-69 dle projektu brněnského architekta Zdeňka Michala je variací na jeho starší návrh kina Hvězda v Uherském Hradišti.
Objekt je navržen v duchu domácí tvorby ovlivněné světovým děním. Architekt zcela unikátním způsobem skloubil funkci podzemního krytu civilní obrany s každodenním provozem kina. V rámci podnětů ze zahraniční architektonické tvorby objekt pojal invenčně. Jedna z významných realizací architekta Zdeňka Michala.
Kino Metro 70 bylo postaveno v letech 1965-69. V rámci stavby se architektovi podařilo zcela unikátním způsobem skloubit funkci podzemního krytu civilní obrany s každodenním provozem kina, navíc tak, aby druhotný účel budovy nebyl navenek nikterak prezentován. Navrhl tedy obdélnou stavbu s vnitřním kruhovým atriem, do kterého umístil kulovým vrchlíkem zaklenutý prostor promítacího sálu, jemuž zároveň přiřadil funkci krytu. Nadzemní partii objektu vyplnil prostorným a atraktivním foyer s provozním zázemím kina, zpřístupňujícím rovněž atrium, užívané jako respirium. Do suterénu zasadil nezbytné zázemí pro případné přežití skupiny lidí během nebezpečí, zatímco kinosál podkovovitého tvaru by v případě hrozby posloužil jako shromaž- ďovací prostor. Interiér laděný v „bruselském“ stylu doplnili truhlářskými výrobky z modřínu – zejména dveřmi a panelovou stěnou v čekárenské hale s osvětlovací rampou a truhlíky na květiny. Do prostoru bufetu byla navržena dřevěná konstrukce s osvětlovací rampou s pultem a výdejovým okénkem. Rovněž opona byla kryta dřevěnou konstrukcí a sál vyplňovala dřevěná sklápěcí křesla. Pokladna byla opatřena dřevěnou zasklenou stěnou a osvětlovací rampou, v šatně bychom nalezli dřevěný pult s policí a věšákovými stojany z modřínu. Na obvodových zdech budovy byly použity pilastry tvořené prefabrikovanými lamelami z umělého kamene z bílého cementu a světlých zrn, prováděné do ocelového bednění. Tento prvek do značné míry odkazuje na Le Corbusierovské stavby a celkové členění fasád exteriérů nám připomíná architektovu tvorbu. K prosvětlení chodby hospodářského vstupu, odpočívárny a předsíně promítací kabiny byla použita sklobetonová stěna. V kruhové stěně haly se nacházejí železobetonová prefabrikovaná okna s ocelovými větracími křídly. Klempířské prvky a jiné ocelové konstrukce architekt navrhl opatřit černým nátěrem. Celý exteriér je tedy laděn do bílých, černých a v detailech šedivých tónů. Omítky byly hladké štukové, obvodová stěna haly a výplň u vchodové stěny z tmavomodrého břízolitu. Atika budovy z vnější strany, předsazené vstupy a ostatní plné plochy po obvodu budovy byly provedeny v přírodním břízolitu. Sokl z Poštorenského granulátu. Podlahy byly provedeny z litého terasa z bílých a žlutých zrn. Do dnešních dnů se zachovala velká část původního řešení včetně neonového označení kina.
Objekt je navržen v duchu domácí tvorby ovlivněné světovým děním. Architekt zcela unikátním způsobem skloubil funkci podzemního krytu civilní obrany s každodenním provozem kina. V rámci podnětů ze zahraniční architektonické tvorby objekt pojal invenčně. Jedna z významných realizací architekta Zdeňka Michala.
Kino Metro 70 bylo postaveno v letech 1965-69. V rámci stavby se architektovi podařilo zcela unikátním způsobem skloubit funkci podzemního krytu civilní obrany s každodenním provozem kina, navíc tak, aby druhotný účel budovy nebyl navenek nikterak prezentován. Navrhl tedy obdélnou stavbu s vnitřním kruhovým atriem, do kterého umístil kulovým vrchlíkem zaklenutý prostor promítacího sálu, jemuž zároveň přiřadil funkci krytu. Nadzemní partii objektu vyplnil prostorným a atraktivním foyer s provozním zázemím kina, zpřístupňujícím rovněž atrium, užívané jako respirium. Do suterénu zasadil nezbytné zázemí pro případné přežití skupiny lidí během nebezpečí, zatímco kinosál podkovovitého tvaru by v případě hrozby posloužil jako shromaž- ďovací prostor. Interiér laděný v „bruselském“ stylu doplnili truhlářskými výrobky z modřínu – zejména dveřmi a panelovou stěnou v čekárenské hale s osvětlovací rampou a truhlíky na květiny. Do prostoru bufetu byla navržena dřevěná konstrukce s osvětlovací rampou s pultem a výdejovým okénkem. Rovněž opona byla kryta dřevěnou konstrukcí a sál vyplňovala dřevěná sklápěcí křesla. Pokladna byla opatřena dřevěnou zasklenou stěnou a osvětlovací rampou, v šatně bychom nalezli dřevěný pult s policí a věšákovými stojany z modřínu. Na obvodových zdech budovy byly použity pilastry tvořené prefabrikovanými lamelami z umělého kamene z bílého cementu a světlých zrn, prováděné do ocelového bednění. Tento prvek do značné míry odkazuje na Le Corbusierovské stavby a celkové členění fasád exteriérů nám připomíná architektovu tvorbu. K prosvětlení chodby hospodářského vstupu, odpočívárny a předsíně promítací kabiny byla použita sklobetonová stěna. V kruhové stěně haly se nacházejí železobetonová prefabrikovaná okna s ocelovými větracími křídly. Klempířské prvky a jiné ocelové konstrukce architekt navrhl opatřit černým nátěrem. Celý exteriér je tedy laděn do bílých, černých a v detailech šedivých tónů. Omítky byly hladké štukové, obvodová stěna haly a výplň u vchodové stěny z tmavomodrého břízolitu. Atika budovy z vnější strany, předsazené vstupy a ostatní plné plochy po obvodu budovy byly provedeny v přírodním břízolitu. Sokl z Poštorenského granulátu. Podlahy byly provedeny z litého terasa z bílých a žlutých zrn. Do dnešních dnů se zachovala velká část původního řešení včetně neonového označení kina.
0 comments
add comment
