Plavecký stadion v Praze-Podolí

... Roky už jsem tam nebyl, ale když jsem nedávno zahlédl současné fotografie areálu, zalila mě hořkost. Ta krásná "bruselská" skluzavka do brouzdaliště je pryč – navždy!
To je neuvěřitelná škoda. Tak po Němečkově družici ze Stromovky a další "bruselské" skluzavce (tentokrát skluzavce dvojité!) v někdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka zanikla i tahle malinká krása. Svět je zas o něco ošklivější...
https://sochyamesta.cz/zaznam/20682

Svět a příroda děkují, že ta betonová hrůza je už pryč.
Pan Pacík toho zaplevelil v našich zemích až dost.
https://sochyamesta.cz/zaznam/19704

Pro tehdejsi nedostetek krytych hal, jsme v zime vyuzivali pro sprinty tu galerii bezici v patre, podel vnitrniho bazenu a pak jsme se zpravidla vrhli do toho venkovniho, vyhrivaneho. Nejtezsi pak bylo, v mrazive noci, prebehnout zpet, dovnitr, do saten. Takze po nejake bruselske skluzavce nebylo casu se venku pidit. Tak nevim, zdali stiznost na pachatelete skluzavky je opravnena.
Lec doba tech let byla pro architekturu a uzite umeni vubec, nadherna. Zjevne to byla odezva na dobu prechazeji "sorely" . A tohle misto je jedno z nejlepsich z cele doby "totace", z rukou jednoho z panu machru architektu, jeste z doby 1. republiky (R.F.Podzemny 1907-87).

Podolsky stadion miluju. Chodím tam od 1. třídy, cca od. roku 72. V sobotu dopoledne byl pěkně natřískaný, všechny sprchy byly obsazené a za každým sprchujícím se stál další hygieny žádostivý návštěvník. To samé v páře, urvat místo k sezení bylo nemožné. Některé věci se pozdějí změnily, např. ze sprch i sušárny zmizelo dřevěné obložení, které působilo velmi útulně, při rekonstrukci zřejmě zvítězily praktické ohledy. Dnes tam jsou kachlíky. Dále zmizel ochlazovací bazének u páry, ten byl také lepší než jen studené sprchy dnes. Vstup tehdy stál 4 Kčs v zimě a 3 Kčs v létě. Skluzavka na brouzdališti byla jedním slovem úžasná, uvnitř tunelu, kterým se postupovalo nahoru to nádherně vonělo vodou, vždycky byl plný dětí.
K stinným stránkám patřila vysoká koncentrace homosexuálů a pedofilů, kteří mírně řečeno obtěžovali, jeden čas jsem tam páru raději vynechával. Nebyl to jen můj dojem, narazil jsem na nějaký bedekr o Praze, kde bylo podolský stadion zmíněn jako centrum gay komunity.
Celkově vzato byl tehdy plavecký stadion Podolí ještě významnější než dnes, kdy je mnohem více možností vyžití. Richard Podzemný je bůh. Tohle se opravdu povedlo.

...To jste mi krásně připomněl, malvino! To bylo na celé té skluzavce nejkrásnější - jak člověk šplhal jejími útrobami, a v tom bleděmodrém šeru se těšil, až nahoře vystrčí hlavu a sklouzne se do bazénku. František Pacík v sobě při návrhu buď projevil zasutého génia, nebo šlo o vnuknutí nějaké zásvětní inteligence: takhle nádherně stupňovaný zážitek spojený s tím, že si vyvrcholení nejdřív musíte předchozí cestou "zasloužit"... To byl skutečně osvícený nápad, který mi skoro připadá jako komentář k životu. Takhle nějak by asi měla hra děti vychovávat. Škoda... hrozná...