Rekonstrukce domu v Letenské ulici

Jedná se o soubor dvou budov se společným vnitřním dvorem trojúhelníkovitého půdorysu vymezeném  zdí Valdštejnské zahrady a ulicí Letenská. Přístup do objektu je z ulice Letenská průjezdem. Budovy tvoří starší - barokní pavlačová dvoupodlažní podélná stavba oddělující vnitřní dvůr od ulice Letenská. Součástí tohoto objektu je i zmíněný klenutý průjezd do dvora. Mladší dvoupodlažní budova z počátku 20. století je dostavěná do dvora podél hraniční zdi Valdštejnské zahrady.
Objekty prošly rozsáhlou kompletní přestavbou v roce 1996 a následně po povodních v roce 2002. V rámci přestavby došlo k propojení obou domů spojovacím proskleným traktem se schodištěm, které vyrovnávalo rozdílné výškové úrovně mezi podlažími obou domů. Rekonstrukcí tehdy prošly interiéry, fasády a výplně otvorů /dveře, okna/. Kompletně byla vyměněna infrastruktura a technické zázemí budov.

Analýza výchozího stavu
Objekt nevyužíval svého potenciálu historické stavby a génia loci lokality v těsné blízkosti Valdštejnské zahrady a výhledu na Pražský hrad. Použité výplně otvorů se pouze jako historické tvářily, ale svými proporcemi a profilací byly pouze levnou kýčovitou náhražkou. Vnitřní podlahové povrchy jako jsou dlažby, koberce a dřevěné podlahy byly zcela mimo estetický a řemeslný standard vlastního objektu i reprezentativní adresy a pouze spoluvytvářely sterilní dojem kancelářského komplexu.
Celkové vyznění stavby bylo značně degradováno použitím systémového celoskleněného portálu, který nevhodně tvořil dominantu vnitřního dvora. Absence jasného názoru na uspořádání vnitřního dvora vedla k nadužívání pro parkování v jehož důsledku se příchozí musel doslova proplétat mezi auty. 
Vstupní spojovací trakt nevyvolával v příchozím adekvátně noblesní a reprezentativní dojem a to jak použitými materiály, tvarem a konstrukcí schodiště tak i celkovým uspořádáním. Připomínal spíše jakýsi slepenec nutného, než reprezentativní společné prostory domu.

Zadání - investorský záměr
Celková rekonstrukce objektu s cílem historické rehabilitace exteriérů i interiérů. Využití možného potenciálu formou půdní dostavby nižší části kryté Valdštejnskou zdí a zakrytí pavlače. Zlepšení optického kontaktu s panoramatem Pražského hradu navržením terasy a reorganizace půdorysů s celkovou revizí technologického zázemí  s ohledem na ekonomiku provozu.

Návrh
V exteriéru byl hlavní důraz kladen na vytvoření čitelného a architektonicky zajímavého dojmu z vnitřního dvora, který je hlavní vstupní branou do objektu. Návrh se zabývá jak materiálovou kultivací tak i organizací vlastní plochy dvora především jasně vymezenou komunikací pro pěší.
Stmelujícím a svým způsobem dominantním prvekem jinak hmotově a stylově rozdrobeného exteriéru dvora byla navržena výtvarně pojatá předstěna z tahokovu. Tato vytváří přechod mezi starším pavlačovým objektem a pozdější dvorní vestavbou. Tento nový prvek současně absorbuje nově navrženou střešní nástavbu i existující celoskleněnou vstupní fasádu spojovacího traktu.  Jako analogie tohoto řešení bylo použito motivu fasády hustě porostlé břečťanem, kde se ztrácí konkrétní architektonické detaily fasády stavby, ale pouze zpoza jakéhosi filtru prosvítá obrys stavby a okenní otvory.
Zmíněná pavlač byla zakryta celodřevěným proskleným dřevěným deštěním v historizujícím stylu při zachování původního kovaného zábradlí.
Z celoprosklené systémové stěny spojovacího traktu bylo odstraněno technické zádveří a nahrazeno v nové poloze atypickými dřevěnými dveřmi.
Nová střešní nástavba je koncipována jako lehká montovaná dřevostavba s čelní prosklenou stěnou v dřevěných rámech. Střešní krytina byla z památkových důvodů řešena dvojitou bobrovkou s pojistnou hydroizolací kvůli malému sklonu.
Stěžejní konstrukční a dispoziční úpravy byly realizovány ve středním spojovacím traktu. Pokusili jsme se zachovat alespoň základní konstrukce traktu /svislé sloupy a částečně konstrukce stropů/ spolu s hlavním ramenem schodiště. Veškeré ostatní části byly odstraněny a nahrazeny novými tak, aby se jasně vymezil prostor schodiště, a racionalizovali komunikace. Nad nově navrženým schodišťovým ramenem do střešní nástavby je realizován světlík na celou délku ramene umožňující zároveň přístup na spodní úroveň terasy.
Interiéry byly vybaveny kompletně novými povrchy, dveřními výplněmi a osvětlením. Z půdní vestavby nad barokní částí byla zbudovaná lehká lávka z niž je možné nově vystoupit na druhou úroveň terasy. Vestavba obsahuje i novou reprezentativní zasedací místnost na místě původní strojovny vzduchotechniky.
Vytápění a chlazení objektu  je vzhledem k nízkému tepelnému odporu obvodových konstrukcí bez možnosti jejich zateplení řešeno moderním systémem VRV čerpadla. Venkovní kondenzátory jsou skryty v zadní části nižší terasy.