Rekonstrukce Müllerova domu
Historie MD sahá do konce 13. století. Sloužil jako detašovaná hradní kuchyně s dvěma ohništi (z požárně bezpečnostních důvodů) přemyslovského hradu levobočka Mikuláše I. (zatímco v Čechách Přemyslovci vymřeli po meči, levobočská větev na Moravě pokračovala dále). Opavští měšťané měli v té době silnou pozici a nedovolili Přemyslovcům vybudování hradu uvnitř středověkého opevnění. To po vybudování hradu mezi hradem a městem ztratilo na obranném významu a posloužilo (hlavní hradební zeď a rovnoběžná parkánová hradební zeď) jako boční stěny dvouohnišťové kuchyně do kterých byla vestavěna. Později sloužil jako hradní sýpka.
Součastnou podobu získal MD při barokní přestavbě ve 20. létech 18. století. Tedy trojtraktová dispozice s barokními křížovými klenbami v suterénu, záklopovým jedlovým trámovým stropem v prvním nadzemním podlaží, krytý barokní valbovou střechou s jedlovým krovem. V té době MD sloužil jako sídlo Purkrabího barokního zámku Lichtenštejnů.
V druhé polovině 18. století prodali Lichtenštejnové MD zámožné opavské právnické rodině Müllerů. Odtud jeho název, přestože Müllerové neudělali jako jediní majitelé na domě žádnou zásadní stavební úpravu. Zámek byl na sklonku 19. století stržen. MD se tak stal jedinou dochovanou stavbou opavského barokního zámku a zdědil po něm číslo popisné 001.
Ve dvacátých létech dvacátého století kupuje MD Slezské zemské muzeum (nejstarší muzeum ve střední Evropě) a přebudovává ho na výstavní prostory. Za německého ředitele dr. E. W. Brauna byla budova MD ve druhé polovině 20.let dvacátého století "barokizována". Okenní otvory byly rozšířeny, rytmizovány a opatřeny neobarokními šambránami, byla přistavěna hmota dvojramenného schodiště v jižním průčelí.
Na začátku stála vize tehdejšího ředitele SZM Mgr. A. Šimčíka vytvořit z MD interaktivní výstavně přednáškový prostor, propojit ho s hlavní právě rekonstruovanou výstavní budou SZM a doplnit výstavní prostory o chybějící kavárnu.
O tom, že se jedná o významnou kulturní památku, svědčí i výjezdní zasedání památkové rady, která kvůli prohlídce MD, představení našich variant rekonstrukce a k určení směru rekonstrukce zasedala v Opavě.
Vlastní objekt jsme navrhli rekonstruovat s maximálním zachováním všech historických vrstev bez zásahu do vzhledu a objemu domu, při zachování jeho solitérní podoby. V místech nových konstrukcí z 20. století bylo umožněno vložení výtahu. Zvláštní důraz byl kladen na zachování původního a posledního barokního krovu v Opavě. V suterénu s klenbami jsme navrhli výstavní prostory, v patře podél západního průčelí přednáškovo výstavní prostor a v krovu se předpokládal další výstavní prostor.
MD jsme s hlavní výstavní budovou SZM navrhli propojit pod zemí (byla vybrána táto varianta před propojením na a nad zemí), kde vznikla kavárna a výstup do zahrady. Pod zemí byly při archeologickém průzkumu nalezeny zbytky středověkého opevnění, které se staly součásti expozice.
Provoz MD jsme navrhli tak, aby mohl být dle potřeb samostatně přístupný mimo hlavní výstavní budovu a aby kavárna mohla fungovat i mimo otevírací dobu SZM.
V 80 létech minulého století byly provedeny sanační úpravy spodního vlhkého zdiva, které měly za následek ještě větší vlhnutí a destrukci suterénního zdiva. Ty se musely odstranit a nahradit soudobými opatřeními. Z interiéru je viditelné nedotažení podlah v suterénu k nosným stěnám, aby "mohly dýchat". Zvláštní důraz byl kladen na odizolování zbytků hradební zdi od nově navržené železobetonové podzemní přístavby. Navrhovali jsme alternativní odizolování na bázi přírodního jílu, abychom co nejméně zasahovali do historického opevnění, nicméně stavba ho nakonec zalila do "ŽB sarkofágu". Při rekonstrukci byly v suterénu nalezeny zbytky gotických základů kuchyně a ohniště – ty se staly součásti expozice a kamenná výlevka, která bohužel nezůstala na místě je uložena v depozitáři SZM.
V patře se otevřel podél západního průčelí přednáškový sál. Dřívější členění na tři místnosti prozrazuje barokní trámový záklopový strop (některé trámy jsou z jednoho kusu 13 m dlouhé). Rohová nejreprezentativnější místnost měla složitější profilaci trámů, středová jen prostou a v severní části se původní strop nezachoval. Členění sleduje i původní dřevěná podlaha, která (požadavek NPÚ) byla strojově opracována a nalakovaná před opětovným položením.
Při rekonstrukčních pracích byla nalezena i klasicistní výmalba těchto prostorů, která nad okenními otvory chybí, což je důsledkem zvětšování okenních otvorů a osazení ocelových I. profilů při Braunově barokizaci ve dvacátých létech minulého století.
Barokní krov se nepodařilo zachovat. Jeho špatný technický stav byl z části důsledkem použití neodkorněného dřeva (což je na novověk a význam objektu záhadou, pravděpodobně je to důsledek požáru města Opavy a nutnosti rychlé opravy spousty krovů najednou), částečně zatékáním srážkové vody a také dílem rekonstrukce provedené v 80. létech, která vodorovné části krovu zasypala a zalila betonem pro vytvoření roviny nad vaznými trámy. Z původního krovu se zachovalo jen několik prvků, z těch byl odstraněn nátěr z vodního skla, byly ošetřeny a znovu osazeny do nového krovu na své původní místo. Nový krov je kopií původního včetně spojů. Jedlové prvky krovu však již byly nařezány na katru a jen povrchově ručně dotesány. Podkroví se stalo součásti prohlídkové expozice, za zmínku stojí typický kalhotový barokní komín.
Je dobře, že se povedlo kulturní památce nalézt adekvátní využití. Bohužel se nepovedla prvotní idea co nejvíce muzejní instituci otevřít veřejnosti. Současné vedení SZM díky nastaveným nájemním podmínkám nesehnalo nájemce kavárny, a tak chybí ta otevřená zvoucí náruč skrze zahradu směrem k městu…
Součastnou podobu získal MD při barokní přestavbě ve 20. létech 18. století. Tedy trojtraktová dispozice s barokními křížovými klenbami v suterénu, záklopovým jedlovým trámovým stropem v prvním nadzemním podlaží, krytý barokní valbovou střechou s jedlovým krovem. V té době MD sloužil jako sídlo Purkrabího barokního zámku Lichtenštejnů.
V druhé polovině 18. století prodali Lichtenštejnové MD zámožné opavské právnické rodině Müllerů. Odtud jeho název, přestože Müllerové neudělali jako jediní majitelé na domě žádnou zásadní stavební úpravu. Zámek byl na sklonku 19. století stržen. MD se tak stal jedinou dochovanou stavbou opavského barokního zámku a zdědil po něm číslo popisné 001.
Ve dvacátých létech dvacátého století kupuje MD Slezské zemské muzeum (nejstarší muzeum ve střední Evropě) a přebudovává ho na výstavní prostory. Za německého ředitele dr. E. W. Brauna byla budova MD ve druhé polovině 20.let dvacátého století "barokizována". Okenní otvory byly rozšířeny, rytmizovány a opatřeny neobarokními šambránami, byla přistavěna hmota dvojramenného schodiště v jižním průčelí.
Na začátku stála vize tehdejšího ředitele SZM Mgr. A. Šimčíka vytvořit z MD interaktivní výstavně přednáškový prostor, propojit ho s hlavní právě rekonstruovanou výstavní budou SZM a doplnit výstavní prostory o chybějící kavárnu.
O tom, že se jedná o významnou kulturní památku, svědčí i výjezdní zasedání památkové rady, která kvůli prohlídce MD, představení našich variant rekonstrukce a k určení směru rekonstrukce zasedala v Opavě.
Vlastní objekt jsme navrhli rekonstruovat s maximálním zachováním všech historických vrstev bez zásahu do vzhledu a objemu domu, při zachování jeho solitérní podoby. V místech nových konstrukcí z 20. století bylo umožněno vložení výtahu. Zvláštní důraz byl kladen na zachování původního a posledního barokního krovu v Opavě. V suterénu s klenbami jsme navrhli výstavní prostory, v patře podél západního průčelí přednáškovo výstavní prostor a v krovu se předpokládal další výstavní prostor.
MD jsme s hlavní výstavní budovou SZM navrhli propojit pod zemí (byla vybrána táto varianta před propojením na a nad zemí), kde vznikla kavárna a výstup do zahrady. Pod zemí byly při archeologickém průzkumu nalezeny zbytky středověkého opevnění, které se staly součásti expozice.
Provoz MD jsme navrhli tak, aby mohl být dle potřeb samostatně přístupný mimo hlavní výstavní budovu a aby kavárna mohla fungovat i mimo otevírací dobu SZM.
V 80 létech minulého století byly provedeny sanační úpravy spodního vlhkého zdiva, které měly za následek ještě větší vlhnutí a destrukci suterénního zdiva. Ty se musely odstranit a nahradit soudobými opatřeními. Z interiéru je viditelné nedotažení podlah v suterénu k nosným stěnám, aby "mohly dýchat". Zvláštní důraz byl kladen na odizolování zbytků hradební zdi od nově navržené železobetonové podzemní přístavby. Navrhovali jsme alternativní odizolování na bázi přírodního jílu, abychom co nejméně zasahovali do historického opevnění, nicméně stavba ho nakonec zalila do "ŽB sarkofágu". Při rekonstrukci byly v suterénu nalezeny zbytky gotických základů kuchyně a ohniště – ty se staly součásti expozice a kamenná výlevka, která bohužel nezůstala na místě je uložena v depozitáři SZM.
V patře se otevřel podél západního průčelí přednáškový sál. Dřívější členění na tři místnosti prozrazuje barokní trámový záklopový strop (některé trámy jsou z jednoho kusu 13 m dlouhé). Rohová nejreprezentativnější místnost měla složitější profilaci trámů, středová jen prostou a v severní části se původní strop nezachoval. Členění sleduje i původní dřevěná podlaha, která (požadavek NPÚ) byla strojově opracována a nalakovaná před opětovným položením.
Při rekonstrukčních pracích byla nalezena i klasicistní výmalba těchto prostorů, která nad okenními otvory chybí, což je důsledkem zvětšování okenních otvorů a osazení ocelových I. profilů při Braunově barokizaci ve dvacátých létech minulého století.
Barokní krov se nepodařilo zachovat. Jeho špatný technický stav byl z části důsledkem použití neodkorněného dřeva (což je na novověk a význam objektu záhadou, pravděpodobně je to důsledek požáru města Opavy a nutnosti rychlé opravy spousty krovů najednou), částečně zatékáním srážkové vody a také dílem rekonstrukce provedené v 80. létech, která vodorovné části krovu zasypala a zalila betonem pro vytvoření roviny nad vaznými trámy. Z původního krovu se zachovalo jen několik prvků, z těch byl odstraněn nátěr z vodního skla, byly ošetřeny a znovu osazeny do nového krovu na své původní místo. Nový krov je kopií původního včetně spojů. Jedlové prvky krovu však již byly nařezány na katru a jen povrchově ručně dotesány. Podkroví se stalo součásti prohlídkové expozice, za zmínku stojí typický kalhotový barokní komín.
Je dobře, že se povedlo kulturní památce nalézt adekvátní využití. Bohužel se nepovedla prvotní idea co nejvíce muzejní instituci otevřít veřejnosti. Současné vedení SZM díky nastaveným nájemním podmínkám nesehnalo nájemce kavárny, a tak chybí ta otevřená zvoucí náruč skrze zahradu směrem k městu…
0 comments
add comment
