Werichova vila je renesančního původu, první zmínka o sledovaném pozemku pochází z roku 1495, kdy byla část obecního gruntu prodána rybáři Duchkovi a potom až z roku 1590, kdy je již vedena zahrada s domem jako majetek mydláře Jiřího Komínka.
Samostatně stojící patrový dům s mansardovou střechou, pro který se zejména od 90. let 20. století vžilo pojmenování Werichova vila. V domě, kde po II. sv. válce až do své smrti žil národní umělec Jan Werich, prožili větší či menší část svého života i další významné osobnosti české vědy a kultury. V letech 1798 – 1803 dům užíval učenec, český filolog, zakladatel slavistiky abbé Josef Dobrovský. V letech 1929 – 1940 bydlel v bytě, který se rozprostíral v 1. patře a podkroví domu historik umění, velký znalec Prahy a přední pracovník památkové péče Dr. Zdeněk Wirth. Po druhé sv. válce zde kromě J. Wericha žil v letech 1948 – 1968 básník a překladatel Vladimír Holan.
|
Obr. 1) Plán stavitele Ignáce Palliardiho na přestavbu vily z roku 1803 |
Renesanční jádro domu tvoří sklepy, část přízemí a západní polovina patra. Podle provedeného dendrochronologického průzkumu se dům stavěl ve dvou fázích, nejprve kolem roku 1510, později v letech 1616 – 1619. Zásadní proměnou prošel dům při přestavbě podle projektu architekta Ignáce Palliardiho z roku 1803, při které byl vpřízemí rozšířen východním směrem o podloubí, v patře byly zvětšeny obytné místnosti a v rozporu s projektem, který předpokládal zachování valbové střechy se štítovými vikýři, byla provedena mansardová střecha s obytným podkrovím na západní straně.
V rámci prvního číslování v letech 1770 – 1771 obdržel dům č. 323, později, po roce 1805, obdržel číslo nové – čp. 501, které si podržel dodnes.
|
Obr. 2) Antonio Sacchetti, Pohled na Prahu z Malostranské mostecké věže, olej na plátně 1817-22. |
Historie domu je úzce spojena s vlastnickými převody pozemků přilehlé části ostrova Kampa. Po Jiřím Komínkovi se dům vlivem okolností 30. leté války dostal do majetku rodiny Schonfeldů, která mimo jiné spojila drive oddělené menší pozemky v okolí vily (Malá a Velká Komínkovská zahrada) do tzv. Schoenfeldské zahrady (1725). V polovině 18. století prodává poslední z rodiny celý dům i se zahradou Nostic-Rieneckům. František Václav hrabě Nositc-Rieneck, který do té doby aktivně upravoval rodinné statky na levém břehu Čertovky započal s velkorysým plánem na pozvednutí a rozšíření zahrady, stavební dílo ale musel dokončit až jeho syn, František Antonín Nostic-Rieneck. Ten současně dosáhl v zemi nejvyšších hodnot, byl jmenován nejvyšším purkrabím a především byl významným zastáncem českého království před centralistickými záměry Vídně. I proto se jeho dům stal centrem společenskího života, místem setkávání aristokracie I učenců. V jeho službách působil mimo jiné I Josef Dobrovslý, který vyučoval jeho čtyři syny a který na konci svého života v letech 1798 – 1803 pobýval. Podobu vily z této doby doře zachycuje veduta Prahy a plán stavitele Palliardiho, který dům významně přestavěl (obr. 1). Stav po provedené přestavbě z počátku 19.století je zachycen na tzv. Juttnerově plánu z roku 1815 a Sacchetiho vedutách z roku 1817-1822 (obr. 2). Velmi věrné vyobrazení domu poskytuje I známý Lengweillův model Prahy z let 1826 – 1837 (obr. 3). Poslední významnou adaptací vily, která od roku 1918 přechází do vlastnictví státu je přestavba podkroví pro Dr. Wirtha podle plánů architekta
Bohumila Hübschmanna.
|
Obr. 3) Papírový model Prahy, Antonín Langweil, 1826-37 |
V průběhu II. Světové války se měla Kampa stat cvičištěm nacistické mládeže. Z tohoto důvodu byly zbořeny I zdi vymezující šlechtické zahrady, s vyjímkou dnes zachované části zdi s branou při severní straně vily. Po II. Světové válce se do vily nastěhoval Jan Werich, který zde bydlel až do své smrti v roce 1980, v letech 1948-1968 žil v přízemním bytě současně Vladimír Holan.
Autorská zpráva k rekonstrukci 2013 – 2017Objekt Werichovy vily byl značně poškozen při povodních v roce 2002, záměr obnovy byl projednáván několik let, současná podoby vily je výsledkem investice Městské části Praha 1. Práce byly zahájeny v roce 2005, následně ale přerušeny na delší dobu s cílem připravit program, který by znamenal zpřístupnění vily veřejnosti. Projekt rekonstrukce vily byl zpracován architektonickou kanceláří TaK a realizován v letech 2015 – 2017. Spolu s rekonstrukcí vily byl nově upraven i přilehlý pozemek, který se stal součástí Parku Kampa. Rekonstrukce vily je vedena snahou oživit příběhy tohoto magického domu, plného energie a emocí, vnitřní síly a napětí. Důraz je kladen na vyznění původních renesančních, ručně upravovaných povrchů, které jsou doplněny řadou drobných současných detailů ze skla, kovu a dřeva.
Renesanční sutereny jsou ve své texture ponechány v čistě bile barvě, podtržené dlažbou z přírodních cihel kladených atypicky na svislo v parketovém vzoru. Úpravy přízemí jsou vedeny snahou přiblížit složitou stavební historii domu. Původní malá rybárna je čtvercovým, centicky osvětleným prostorem s dřevěnou prkenou podlahou, hlavní vstupní prostory vily jsou stejně jako historické schodiště z pískovce, zatímco někdejší salla terena vytvořená při rozšiřování objektu podle projektu Ignáce Palliardiho má podlahy z litého terazza, klenuté stropy jsou doplněné vertikálami ze skla, v prostoru je neformálně rozmístěn drátěný bílý mobiliář. Ten je i pojítkem interieru a exterieru vily, je totiž určen i k umístění v zahradě. Inspirací pro prvek propojující křehký e eterický proctor vily se zahradou se staly poetické fotografie Josefa Sudka pořízené v 50. letech minulého století. Přízemí vily je dispozičně vymyšleno tak, že umožňuje provozně oddělit salla terenu a ve večerních hodinách i nadzemní podlaží a využívat tak sociální zázemí vily pro letní scénu vytvořenou na dvoře směrem k Čertovce, veřejnosti přístupnou zahradou od mostku Nosticovy zahrady. Rozhraní obou pater je realizováno jako skládaná mříž v portálu schodiště, tvořená z liter se jmény nejvýraznějších obyvatel vily a texty z jejich děl.
První patro, nebo chceme-li piano nobile sidla Nosticů z 19. století je charakteristické enfiládou prostor směrem k Vltavě a charakteristickými dřevěnými výplněmi v svělte šedých tónech. Z plochy byly vyrušeny všechny novodové konstrukce, celé patro opticky spojeno a rozšířeno podlahou s geometrickým rastrem ze dvou druhů dřeva.
Univerzální prostor pro přednášky a výstavy na půdě Werichovy vily je současně prezentací původního sanovaného krovu a restaurovaného renesančního schodiště. Nově zpřístupněné patro provází i nenápadný detail výplní z ocelových lanek, “pavučin”, které plní funkci zábradlí a předělů.
Všechny části vily jsou autenticky osvětleny, část světel je určena k prezentaci architektury, část je navržena jako univerzální systém osvětlení expozice. Fotografie vily i přilehlé zahrady jsou pořízeny krátce po dokončení rekonstrukce na jaře 2017. Následné stavební a interierové úpravy, expozice vily i vnitřní vybavení jsou dílem Nadace Jana a Medy Mládkových, která Werichovu vilu převzala do užívání v červnu 2017.