Rodinný dům na náměstí v Nýřanech

Dům, který začal jako projekt půdní vestavby (z čehož velice rychle sešlo) dotváří jednu stranu hlavního náměstí uprostřed malého města nedaleko Plzně. Úzká parcela se na jedné straně otvírá do náměstí, přímo proti kostelu a na druhou stranu se již dívá do okolních polí a krajiny. Mohl tak vzniknout dům, spojující na jedné straně městský pocit náměstí a pocit blízkosti krajiny, která do maloměsta prorůstá. Všechny prostory domu jsou navrženy tak, aby v každém byly tyto dva odlišné světy spojeny, z čehož do velké míry vychází i dispozice.
Je to dům do malého města, pro investory, kteří mají celkový rozhled a kulturu, a přijde jim přirozené mít vlastní názor, byť jiný od běžného mínění. To mnohdy bezděčně vede k jejich odlišnosti a přirozenému vyčnívání. To se projevilo i tím, že jsme od investorů dostali velice volnou ruku a velké pole na skotačení, ve kterém nás (místy i k našemu překvapení) podporovali.

Urbanistické řešení
Dům je vestavěn do proluky Masarykova náměstí mezi dva existující domy. Směrem do náměstí drží uliční čáru, odlišnou výšku říms obou sousedících domů i výšku jejich hřebene. Střecha (nebo alespoň toho, co se z náměstí neoddiskutovatelně jeví jako střecha) navazuje na odlišnou výšku říms sousedních objektů. To vede k jejímu neobvyklému tvarování, které však zbytečně nevyčnívá a nepoutá pozornost, což se dá vztáhnout na celou fasádu do náměstí. Výraz domu do náměstí je podstatně klidnější a "měštštější", než působení opačného konce domu do zahrady a do polí, byť jsou obě "fasády" výsledkem a promítnutím stejného konceptu a principu. Do zahrady je na druhou stranu dům rozehranou a divokou prostorovou hrou hmot zdánlivě náhodně nakupených. Fasáda do zahrady je spíše komplexní architektonická forma než fasáda ve svém tradičním významu, zatímco fasáda do náměstí odráží stejný objemový, prostorový princip, ale přepsaný do plochy. Tímto způsobem se dům zapojuje do urbanistického kontextu - u náměstí, dociluje ucelení, sjednocení a dohotovení celé jedné strany náměstí, naopak do zahrady
Tuto dvojjakost je možno číst i jako reflexi vždy upravených, stylově stažených a "vydizajněných" fasád do veřejného prostoru náměstí a na druhou stranu příjemná rostlost, divokost, chaos fasád stejných domů do zadních dvorků a zahrad.

Koncept a architektonické řešení
Koncept domu je založen na kumulaci nebo volném, nepřesném prostorovém skádání hmot a "nehmot" (negativů hmot, prostorů, které jsou vymezeny pouze okolními hmotami a jejich zdmi nebo sousedními domy), které spojují náměstí a zahradu přes celou hloubku parcely. Tím je dáno, že každá hmota nebo nehmota má nejen svůj vlastní tvar (nehmota je definovaná vnějškem), ale i svou vlastní výšku, která příliš nesouvisí s ostatními. Hmoty i nehmoty tvoří prostorové proužky. Hmoty vytváří objem pozitivní, uzavřený, těžký, nehmoty dělají naopak negativní otevřený lehký objem, který zaniká, když přestanou existovat jeho vymezující prvky (hmoty, okolní domy…). V interiéru tvoří každý proužek jeden ucelený prostor - jedno zda obývací pokoj, průjezd, ložnicovou privátní část, pokoj pro hosty nebo pracovnu. Zároveň každá skupina místností tvoří svůj vlastní proužek a svým soukromým nebo veřejným charakterem určuje zda se jedná o hmotu nebo nehmotu. Ložnice-šatna-koupelna tvoří hmotu, obývací pokoj - terasa jsou tvořeny jako nehmota, stejně tak kuchyně - jídelna, ložnice hosta - koupelna hosta je opět hmota. Tím vším se protlouká proužek schodiště, místy tvořící sousední nehmoty, místy si vytlačující cestu v sousedních hmotách. Výsledná prostorová hra hmot, nehmot tak snad srozumitelně a čitelně vyjadřuje ideu proužků a jejich reprezentaci v konkrétních materiálech.
Hmoty a nehmoty vytváří jasný, logický a elegantní princip. Tyto principy jsou reflektovány v celém domě v jeho formách, půdorysech, fasádách.

V interiéru byl hlavní cíl zachovat maximální spojení mezi (veřejným, živým) náměstím a (soukromou klidnou) zahradou a otevřenou krajinou, čemuž odpovídají jednotlivé proužky hmot a nehmot a jejich dělící zdi. Zdánlivě náhodně umístěné diagonální směry dělících stěn umožňují při úzké parcele věnovat prostor právě tomu prostoru, který ho v té chvíli více potřebuje (někde ubírají místo a jinde ho naopak zvětšují podle konkrétní potřeby). Zároveň bylo cílem zdůraznit propojení a vztah mezi interiérem domu a zahradou v exteriéru jednotlivými terasami a velkými prosklenými okny, které ukončují nehmoty otevřené do zahrady. Exteriérové terasy jsou navzájem spojené venkovním schodištěm (které je přirozeně střechou schodiště vnitřního) a vytváří tak jakýsi "venkovní interiér". Terasy i exteriérové schodiště tak nejen spojují se zahradou všechny vnitřní prostory, ale vytváří i další příjemnou vrstvu mezi interiérem a exteriérem, která se umí přidat jak k jednomu, tak druhému a tím se obojí jeví výrazně větším.

Dům dotváří řešení zahrada a na míru domu navržený a vyrobený nábytek, tak že jak zahrada tak interiér dotváří obecné principy koncepce domu.