Rodinný dům v Podivíně

Dům je postaven na okraji Podivína, malého města na jihu Moravy. Je vyjádřením odkazu rodinné tradice a vlastního životního pohledu. Jedná se o kompaktní kompozici čtyř místností jako tradičních pokojů v každém podlaží. Jejich spojení je dáno výrazně čitelným středem se schodištěm a místností lázně. Těžiště domu je tedy symetricky obklopeno kompaktními objemy usilujícími o prostorovou estetiku. Ta je založena na oddělování a navazování jednotlivých pokojů, nikoli volně probíhajících ploch. Jsou to místnosti vždy s jednoznačným určením, zdůrazněné výraznými rámy dveří jako vstupy vždy do jiného prostředí a rámy oken jako uzavřeně komponovanými obrazy s pohledy na obec a průhledy do krajiny. Vše je navrženo v nevelkých rozměrech základní "buňky" (max. 4 x 4 m), která je ještě vymezitelná "vládou" umístěné věci - sochy, krbu, stolu. Lenošky, vázy, mísy, džbánu vína...
Dům je jednopatrový s dvougaráží a částečným podsklepením. Vstup je v mezipatře. Interiér domu je světlý, založený na materiálové jednoduchosti truhlářských výrobků z jasanu. Tmavě zelenou barvou povrchu jsou zvýrazněna jen dveřní křídla ve fošnových zárubních, posuvné stěny jsou potaženy světlým desktopem s lemováním nerezovými profily. Venkovní povrchy jsou tvořeny dřevem ručně točenou omítkou, šedými rámy oken a posuvnými okenicemi z dubových žaluzií.
Půdorysná  osnova,  soustava všech místností, zhruba čtvercového půdorysu, funguje jako prostorový model v symetrické kompozici na výšku i šířku. Symetrie je záměrně rozvolněná. Návaznost na klasicistní stavby sousedícího areálu je tu ovšem, podle soudu jiných (prof. Pavel Zatloukal) bezděčně přítomná i když jsme o ni neusilovali. Do krásné jižanské krajiny vinic se dům nemodernisticky otvírá jen přesně komponovanými, nerozvolněnými rámy oken chráněných proti dešti a slunci dřevěnými okenicemi. V celém ustrojení domu je nejpodstatnější jeho prázdný střed stavby. V něm se však promítá jako plnost svit světla. Pro toto osvětlování je zde výsekem oblohy promítán čas.