Záchrana chalupy Vojtěchov

Vápencová páteř krajiny,
Průchodnice, Taramka a Špraněk,
bílá střecha jak načechrané peřiny,
pozor ať tě nesežere daněk…

Rozhodli jsme se k experimentu, koupit a zachránit dům, v který už nikdo nevěřil.
Ten byl více než 30 let opuštěný, dovnitř roky kapalo střechou a trámy a vepřovice byly vodou nasáklé a místy uhnilé.

Začali jsme tedy hledat správnou léčebnou proceduru, která dům zachrání, či alespoň zastaví jeho chátrání. Snažili jsme celou stavbu zjednodušit, obohatit, ale také neztratit nic z původní autenticity. Naší snahou nebylo rychle zobytnit dům, spíš si celý proces užít, prožít a neudělat ze samotné rekonstrukce nutnost.



Hned od začátku jsme věděli, že chceme dělat všechno vlastními silami. Jen s pár kamarády, abychom se s domem sžili mentálně i fyzicky. Abychom si místo trochu osahali a navázali při stavbě kontakty s místními. Vzniklé nedokonalosti a chyby vnímáme spíš pozitivně, neboť vnášejí do architektury určitou lidskost a vesnickost. Důležité také bylo nechat pracovat samotný čas a moci stavbu i místo pozorovat a flexibilně reagovat na měnící se podmínky a požadavky. A peněz naštěstí také nebylo moc.

Když si člověk zlomí ruku, ruka se mu znehybní a dá do dlahy. Stejný postup jsme tedy vyzkoušeli i při naší rekonstrukci. Dům jsme sevřeli, stáhli a ochránili novou střechou.
Zrealizovali jsme jednoduchý krov, který celý dům ztužuje. Dřevo pochází z místních lesů, z místní pily a rady od místních obyvatel. Krov je uložen mezi dva štíty – cihelný a dřevěný, jejichž protilehlými otvory je provětráván. Jako střešní krytina posloužila nepromokavá textilie, používaná pro kamióny, která dovnitř propouští přirozené světlo.

Z podkroví se stalo místo pro přenocování, kde lze vnímat denní světlo, slyšet vítr a nechat se kolébat hrou deště…
Dům byl zafixován, proces uzdravovaní započat a další práce mohou následovat.