Zvířata na Zemi a člověk

Je to moc povedena realizace, Koncept, provedeni, meritko-gratuluji!. Uz se tesim ze se tam pujdu podivat s detmi. Autorovi dekuji za zajimavou autorskou zpravu

Krásna moderní expozice.
Všechno dobře promyšleno a zpracováno

Bezvadný, tomu řikám vyborná expozice!

...jako děcko by mě to unudilo k smrti (a to proťapkávání přírodovědných muzeí bylo mojí dětskou vášní). Tím, jak jsou exponáty vyňaty z vitrín jaksi ztratily i svůj kontext spočívající v tu pohozené šišce, tam naaranžovaném rákosí. Takže datel nebo potápník... who cares, oboje sedí na větvi. Pětileté dítě tak korzuje mezi textovými popiskami, které si předčítá s výrazem oxfordského profesora, pokuřuje přitom dýmku.
Každopádně pěkný příklad totální formalizace.

Ano existuje protipól v přístupu k zoologickým expozicím, který se snaží v muzeu simulovat dojem přirozeného habitatu daných tvorů. Ve vitrínách jsou pak ty vaše šišky nebo celá diorámata. Vycpaná srnka vykukuje skleněnými hledy za suchou naaranžovanou břízkou, kanec ryje v nasypané hlíně. Absurditu situace "jako živých" mrtvolek dítě vycítí. Něco jiného je, snažit se vytvořit dojem přirozeného biotopu v zoologické zahradě, kam ostatně za účelem poznání života zvířat beru své děti raději. navíc, globální pohled zoologické linie expozice, tedy třídění dle zoogeografického zónování takový přístup neumožňuje (narozdíl např. od lokálních expozic typu "zvířena polabí"). Sousedící preparáty patří do zcela rozdílných prostředí. Tady jsme na hradě, na feudálním sídle, kde mají kabinety kuriozit své místo. A jak jsem napsal, reinterpretací takové kunstkamery je i toto pojetí. Není jistě určeno malým dětem. Muzejnický koncept cílí jednak na běžného návštěvníka jednak na děti starší, školní omladinu. Té je už možno vysvětlovat určité věci a povídat si také o tom, jak se člověk jako "pán tvorstva" historicky chová, že se dopouští různých podivností, třeba po staletí vycpává zvířata, preparuje kostry a nakládá podivnosti do lihu. Pak se třeskutá morbidita fenoménu dostává do jiné polohy, než ta se šiškou, která dítě pravděpodobně jen rozpláče, Tady je prostě kontext jinde než v naaranžovaném rákosí. Spočívá v nás - lidech. Někdo dohlédne jen formy, jinný je popuzen k myšlení...

...si dětské vnímání je minimálně stejně nebezpečné, jako reinterpretovat absurditu vycpaných zvířat, nakonec dojdeme k resentimentu citlivého vnímavého dítěte, které přirozeně cítí absurditu dospělých symbolických řádů obzvláště těch muzejních... pche.

Řekněme ale, že ano, že zámecká expozice má být poněkud bizarní kabinet doktora C., v tom případě ale neexistuje, proč vycpaniny přemisťovat z jedněch absurdních pozic (původní zámecký stav), do jiných absurdních pozic (současný stav), onen pocit přirozené absurdity je dokonce u prvního případu silnější než u vyestetizované a uhlazené formy druhého případu. Jiná věc by samozřejmě byla, kdyby expozice nabyla tak surreálných pozic, kde by se brokátové záclony snoubily s uhrančivýma očima hranostajů a vycpaní výři by okupovali karetní stolky v kuřáckých salóncích.

Silně mi to připomíná onu slavnou výstavu s vycpanými lidskými těly, jejímž hlavním předmětem taktéž byla fetišizace přírodního (lidského tělo) jako výtvarného objektu.

Já mám zkušenost, že děti prostě vnímavé jsou. Není to resentiment. Já jsem jako dítě měla docela ráda sbírky kuriozit a přírodovědná muzea, kde jsem mohla zblízka prohlížet vycpané zvíře, které nikam neutíkalo a neposkakovalo. Tady navíc to lze z různých úhlů, když nebrání žádné sklo. Ale stejně jsem měla zvláštní pocit z toho, že to jsou části mrtvých zvířat. Tohle mi přijde docela civilní, bez nějaké exhibice a formalizace. Ale těžko říct, jak to působí v reálu. Vtipně vypadá ten antidesign detailů z běžného železářského zboží. Líbí se mi to.

Návštěva s našimi dětmi (2x5 + 1x7 let) proběhla veleúspěšně, rozhodně jsme se nenudili.
Instalace působí v reálu přitažlivě, děti mají rády možnost přímého kontaktu. No, a ty vitríny jsou tam koneckonců taky, že Navíc v těch velkých rámech působí jako obrovské obrazy, je to přitažlivé. Jak se hezky česky říká...

...já úplně nepopírám, že to dítě necítí, jen nevím, jestli je ta nuance mezi vitrínou a objektem tak silná. Ale to je fuk.

Mně hlavně vadí skutečnost, že hlavní nosič informace je zde popisek, což je úplně bizarní na snímku s kostrou lachtana...?... kde jsou popisky až příliš daleko a člověk musí vystoupat na jakousi plošinku. Jistě, vitrína není zárukou kontextualizace vystaveného objektu, ale "prázdno" v ní trkne do očí mnohem více než zde. Že exponáty jsou řazeny bez jakéhokoliv smyslu (zeměpisného, druhového...) je už jen podtržením celkové objektivizace každé jedné vycpaniny.

Vlastně, abych to napsal stručně: ačkoliv nelze upříti vizuální působivost, po jejím odmyšlení už toho moc nezůstane. Civilnost jako módní omluva.

Je potěšující jaký intelektuální zájem u Vás, uživateli Wintere, expozice vyvolala. To je skoro satisfakce. Konstatujete evergreeny moderního muzejnického diskurzu. Např. soubor (myšleno zřejmě tou vitrínou) vs. objekt. Tady jde ovšem vždy o soubor, což je vlastní charakteru kunstkamery. Systémová nehierarchická instalace oproti scarpovské expozici artefaktu. Bizarní , řečeno s Winterem, je odpor k popiskám. Svoboda je nečíst, je jedním z pilířů naší společnosti :o). Na druhou stranu docela chápu muzejníky, kteří tu jednoduchou (a levnou) klasickou možnost poskytnout informaci o exponátu využívají. Sám popisky považuji za užitečný nástroj. Ke kostře tuleně se nikam nestoupá neb její popiska, stejně jako všechny ostatní, je přímo před čumákem (nikoli toho tuleně). Krátkozrací si k ní spíše přičapnou. Samozřejmě nevylučuji, že se panu Winterovi některá popiska při jeho návštěvě v Malenovicích zdála poněkud vzdálená... Jednoznačnou zoologickou organizaci exponátů dle zoogeografických zón nezaznamenal, přestože je jejím základem a archiwebovému návštěvníkovi ji odhaluje autorská zpráva. Těžko se pak bavit o smyslu...

...jsem jako myslel ty popisky za tuleněm na té stěně. Možná tak pro nějaké Bystrozraky

Kdyby popisky byly užitečný nástroj, tak BIG si nevybudují renomé na schématech. Popiska je krom nosiče informace i výtvarný objekt, který svou přítomností svědčí o určité autorské intenci - edukaci - a to se vším, dco k tomu souvisí, tedy i určitému edukativnímu řazení. Ostatně to sám připomínáte - navíc tady popisky nejsou žádné přehlídnutelné drobečky.

Takže buď vytvářím edukativní celek nebo celek "beze smyslu". Někomu vyhovuje to, jinému ono, mně osobně je to fuk, ale kočkopsy nerad.

(Tahle expozice mi prostě přijde jako ukázkový příklad dnešních nešvarů, proto jsem i reagoval: na jednu stranu autoři najdou "koule", aby osvobodily zvířata a přeměnili je v objekty (a srdnatě si to uvedou do textové ...!!!... zprávy, kterou svobodně nečtu), na stranu druhou těsně před závěrem vyměknou a osadí popisky nemalého formátu. Módní forma nakonec skryje polovičatost aktu.)

Tož tak - myslím, že jsem tuhle kost ohlodal už dokonale

Koukám, že jste se kvůli té drobné expozici řádně intelektuálně odvázal, včetně verbálních gest kdo má na co "koule", jak vyměkl a skončil kočkopsem. Postavit proti sobě popisky exponátů v expozici a populární schemátka od BIGu je taky notně dada. O tom, jak autor muzejního scénáře expozici zorganizoval, už bylo podstatné napsáno. Řazení je jasné a jednoznačné. Respektuji odbornost muzejníků zoologů a tím pádem i jejich edukativní intence. Osobně mi přijde zcela v pořádku vůle textovou informaci na popisce poskytnout. Jako uživatel ji kvituji s povděkem. Dryjáčnická vyjádření o kočkopsech a nešvarech by bylo dobře vyargumentovat. Teorie "osvobození zvířat" je vaše autorství, já se o ničem takovém nezmínil.

Čistě technická: popisky čitelné jsou. Nemá smysl, abyste příště na základě fotek pochyboval, zda třeba i ta třetí odshora v pravo...

O módnosti formy očividně víte daleko více nežli já. To téma mne příliš nezajímá. Netuším tak, co lze či nelze na mém řešení expozice označit za módní. Konvenčně se tak označuje něco, co se - vzájemně si podobno - sezónně (v relatívně krátkém časovém úseku) mnohočetně vyskytuje a zároveň je podobnost snadno a jasně pojmenovatelná - definovatelná. Kvůli různým peripetiím je návrh architektonického vizuálu starý téměř desetiletí. Nevím co bylo módní tehdy a netuším, co je dnes.

Celkově mi přijde, že teoreticko-vědní a literární ambice Vaší přispěvatelské diskuzní tvorby je řádově vyšší než byly ambice tvůrců expozice. Zato se před Vámi upřímně skláním. Ohlodanou kost přidávám do expozice jako exponát. Bez popisky. Jen s odkazem na diskuzi...