INTRO

Přišli jsme na svět, když na nás svítila skleněná žárovka, jako novorozenci jsme občas dumlali skleněnou lahev s dudlíkem, první sluneční paprsky přicházely přes skleněnou okenní tabuli, ve skleněném zrcadle jsme poprvé viděli svoji tvář, rozbitá sklenička poprvé pořezala naše ruce a skleněný střep byl příčinou propíchnutého kola. Sklenice s pivem či vínem pozorovala náš vstup do světa radostí dospělých. Sklo nás provází po celý život a nikdy nemá pevnou strukturu, i když si myslíme, že ano. Stále pomalu teče. Je účelné, krásné a ze všech vyjmenovaných zkušeností víme, že je i nebezpečné.

1/ Editorial
4/ Úvodní slovo
6/ Vladimír Kopecký
12/ Fakulta humanitních studií v Praze
22/ Obchodní blok La Samaritaine
30/ Dům u lesa a rybníka
38/ Krystalické lávky
46/ Se sklem ještě nekončíme
51/ Bezpečnost umělecky zpracovaného plochého skla
54/ Krematorium pro zvířata
62/ Jihočeská vědecká knihovna
70/ Zahraniční inspirace
72/ Skleněné žiletky ve Vratislavi
78/ Bouda ve skalách
86/ Kapky v krajině
92/ Sklo a transparence v japonské architektuře
98/ Translucentní skořápka

104/ Sklo v architektuře osmdesátých let
110/ Kolektivní dílo Sipralu
114/ Zápisky lovce domů
116/ Materiály a technologie
144/ Ohlédnutí