V mezinárodní soutěži na přístavbu Serlachius Musem Gösta (Finsko) postoupil návrh ateliéru mimosa architekti do závěrečného kola hodnocení. Soutěže se zúčastnilo 579 návrhů z celého světa, do závěrečného kola postoupilo 55 návrhů.
Hodnocení poroty: The surprising placement has been utilised efficiently, without hesitation and frankly. The connection to the manor building is exemplary. The mirror surfaces on the façades and the ceilings of the lobby and restaurant fit into the spirit of the overall design. The overall idea, traffic, and spaces are harmoniously clear and secure. The entry is well finished.
Více informací k soutěži a hodnocení návrhů postoupivších do závěrečného kola je ke stažení na stránkách Serlachius Musem Gösta.
PRŮVODNÍ TEXT
Serlachius Museum Gösta je galerií představující v kontextu finské kultury kolekci uměleckých děl unikátní kvality. Současně je uceleným souborem budov vystavěným na počátku 20.století na výběžku Joenniemi Manor jako sídlo reprezentující ideje a kulturu Gösty Serlachia, jednoho z úspěšných průmyslníků 19. století, pozdějšího zakladatele nadace Gösta Serlachius Fine Arts Foundation. . Na výstavbě sídla umístěného do přírodního rámce typické finské krajiny a na krajinářských úpravách okolí se podíleli přední finští architekti a zahradní architekti své doby. Muzeum je zařazeno na seznamu národních památek (RKY). Navrhované rozšíření o plochu cca 3000m2 promění Serlachius muzeum Gösta v kulturní instituci nejvyššího současného standardu.
Základními body návrhu je vytvoření živého „srdce“ komplexu, zachování a podpoření jeho integrity, prezentace celku zachycujícího jednotlivé etapy historického rozvoje, zachování hierarchie staveb navzdory několikanásobně většímu objemu navrhované přístavby.
Návrh definuje dva prohlídkové celky – vlastní galerii, tzn. stávající sbírky umístěné v hlavním objektu a sbírky umístěné v přístavbě, a venkovní expozici prezentující kulturní, sociální a přírodní kontext Joenniemi Manor.
Přístavba svým umístěním potvrzuje centralitu stávajícího celku, stává se součásti historické mozaiky, dodefinovává centrální venkovní prostor před vstupem do stávajícího muzea, svým odstoupením od stávající budovy neoslabuje její význam. Tvarová a výrazová utilitárnost nadzemní části podporuje vyznění okolního prostředí, přístavba samotná ustupuje do pozadí. „Vznášející“ se zrcadlový objem je spíše uměleckým artefaktem, než budovou. Výraz prostoru pod zrcadlovým objemem (foyer, restaurace, přednáškový sál) je založen na vizuálním a funkčním prolínaní s okolím, hranice interiéru a exteriéru je potlačena.
Se stávajícím objektem je přístavba propojena podzemními prostory obsahujícími umělecké sbírky. V kontrastu k otevřenosti venkovní expozice jsou prostory pro umělecká díla uzavřeny do sebe, minimalizovány ve svém výtvarném pojetí. Dávají tak nerušeně vyznít uměleckým dílům. Výstavní prostory jsou koncipovány jako univerzální, vzájemné vazby a vazby na další funkce komplexu umožňují jejich nezávislé fungování.