Cecil Balmond je inženýr světové třídy a s konstrukčními problémy se na něj obrací jedna architektonická hvězda za druhou. V portugalské Coimbře se konečně mohl Balmond pasovat do pozice architekta, který měl k dispozici svého vlastního inženýra - Antonia Adao da Fonseca z Porta. V těchto dnech bylo dokončeno zatím poslední Balmondovo dílo - most pro pěší přes řeku Rio Mondego spojující dva nové parky v malém barokním univerzitním městě Coimbra. Lehký a elegantní most je přitom po konstrukční stránce velmi revoluční a dráždivý. Obě paralelní části mostu vedoucí z protějších břehů přes vodu totiž zpočátku vypadají, jako by se neměly uprostřed vůbec setkat. Pouze „tanec v poslední minutě“ je přivede dohromady. Místo setkání, které zde vzniká, slouží jako veřejný prostor, kde se člověk může „zastavit, rozhlédnout a popovídat“. Zábradlí tvoří různobarevné skleněné panely nepravidelných tvarů, které po způsobu kaleidoskopu v sobě odráží vodní hladinu. Most nevede chodce tou nejkratší cestou z jednoho břehu na druhý, ale chce být atrakcí nabádající k loudání se, snění a k žádnému štvaní. Podél cesty vedou klikatící se dřevěné balustrády „jako lokty běžce“ a vytvářejí malá místa, odkud se mohou dva lidé společně dívat na řeku. 274 metrů dlouhá most je široký čtyři metry a stál 3,5 milionu Euro. Link>
