Uragán dadaismu změnil před 100 lety pohled na umění i svět

Adolf Loos: Dům Tristana Tzary, Paříž (1925-26)

Curych - Výtvarné a literární hnutí dadaismus radikálně proměnilo před 100 lety pohled na umění i společnost. Umělci se při tom navíc výtečně bavili. "Vřískám, vřískám, vřískám a jsem si velmi sympatický," psal třeba zakladatel Tristan Tzara. Jeho kolega, malíř Marcel Duchamp, zase vystavil pisoár jako výtvarný objekt s názvem Fontána, čímž povýšil obyčejnou věc na umělecké dílo. Jakýmsi krédem dadaistů bylo, že umělecké dílo je to, co o něm říká a myslí si autor. Zlaté období dadaismu trvalo asi jen šest let: od slavného zapíchnutí nože do slovníku v roce 1916 k přechodu k surrealismu a Tzarovu sloganu: "Dada neznamená nic".

Jaká známá díla stvořil dadaismus? Vedle nejznámější Duchampovy Fontány je to třeba žehlička s bodci nazvaná Dárek od Američana Man Raye, Duchampova slavná Mona Lisa s knírem a bradkou nebo Mechanická hlava Rakušana Raoula Hausmanna, který působil před válkou v Československu. Dalším dadaistickým přínosem byly koláže a asambláže, simultánní básně či básně beze slov.

Hnutí vzniklo 5. února 1916 v curyšském kabaretu Voltaire, kdy se zde konalo první představení. Za zakladatele hnutí, které vlilo novou krev do žil modernímu umění, je považován zejména rumunský básník Tristan Tzara.

Nebýt první světové války, dadaismus by zřejmě nevznikl. Právě Curych v neutrálním Švýcarsku se totiž stal ideálním místem pro pobyt mnoha umělců (ale třeba i revolucionářů - Lenin se zde připravoval na návrat do Ruska). Německo-francouzský výtvarník a básník Hans Arp k vzniku později řekl: "Šílenství a vraždění už byly rozpoutány, když se dada roku 1916 vynořilo z temných hlubin Curychu. ... Dada chtělo vytrhnout lidstvo z jeho ubohé neschopnosti a zachránit lidi před zuřivým šílenstvím válečné doby."

Jak vznikl název hnutí? O tom panuje několik verzí. Podle nejznámější zapíchli do slovníku nůž na papír, jehož hrot dopadl na slovo dada. Podle jiné verze Tzara pustil kapku vody z kapátka na náhodně otevřenou stránku slovníku a kapka se rozpleskla na slově dada. Podle další verze slovo dada vyslovil Tzara v kavárně. Dada znamená ve francouzštině houpacího koně nebo také koníčka ve smyslu hobby, v ruštině či rumunštině přitakání, v některých italských dialektech krychli a třeba pro Němce je výrazem pošetilé naivity.

Umělci v kabaretu recitovali kupříkladu básně bez obsahu, založené jen na shlucích slabik a písmen, Tzara psal básně z náhodných slov, jež tahal z klobouku, jindy recitovali básně všichni najednou. V červenci 1916 vyšlo z Tzarovy iniciativy první číslo časopisu Dada a hnutí dostalo mezinárodní statut. Pak přišly první tzv. ready-made předměty (zmíněná Duchampova Fontána), koláže George Grosze či Johna Heartfielda a dada se prosadilo ve Francii, Německu či USA.

První mezinárodní výstava dada se konala v roce 1920 v Berlíně. Typická byla výzdoba galerie, kde návštěvníky vítala visící postava s prasečí hlavou oblečená do policejní uniformy.

Duchamp později napsal: "S (španělským malířem Francisem) Picabiou jsme se pokusili otevřít koridor humoru, jenž ústil do snového světa a nakonec vedl k surrealismu."

Hnutí se postupně vyprazdňovalo až k onomu zániku, vyjádřenému Tzarovým sloganem: "Dada neznamená nic." Za rok zániku dadaismu se označuje rok 1924, kdy jeden z jeho někdejších účastníků André Breton vydal Manifest surrealismu. Většina dadaistů pak přešla k surrealismu s jeho koncepcí vědomé i podvědomé imaginace a automatického psaní.

V českých zemích se dadaismus příliš neprosadil, ovlivnil ale skupinu kolem časopisu Devětsil, počátky poetismu, básníka Františka Halase či divadelní tvorbu Jiřího Voskovce a Jana Wericha.

Max Ernst jednou řekl: "Je předností dadaismu, že zemřel mlád." A jeden z otců zakladatelů, Richard Huelsenbeck, dodal: "Na dadaismu je nejlepší, že mu nemůžeš porozumět."