Brno uspělo u soudu ohledně neuznání statusu památky poliklinice

Brno - Brno uspělo u pražského soudu s žalobou proti rozhodnutí ministerstva kultury, které neuznalo status kulturní památky jedné z budov polikliniky v Zahradníkově ulici. Novinářům to dnes řekl primátorův náměstek Matěj Hollan (Žít Brno). Mluvčí ministerstva Simona Cigánková ČTK řekla, že ministerstvo podalo k Nejvyššímu správnímu soudu proti rozsudku kasační stížnost spolu se žádostí o přiznání odkladného účinku. Budova polikliniky přišla o status vinou opožděného zapsání na seznam kulturních památek. Podle Hollana to může potkat přes 1000 dalších památek v Brně.

Památky měly být zapsané na seznam do konce roku 1987. Přestože byl některým status uznán včas, zapsání už se nestihlo. Na základě toho ministerstvo neuznalo status objektu polikliniky.

Brno se proto bránilo u soudu, čímž chce dosáhnout precedentního rozhodnutí. "Soud se přiklonil k názoru, že rozhodující skutečností při posouzení je již rozhodnutí o zápisu památky, nikoliv až faktický úkon nějakého zaměstnance," uvedl Hollan.

Až Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti ministerstva, bude podle Cigánkové problém opožděných zápisů vyřešený. "Buď zruší rozsudek městského soudu a fakticky potvrdí stanovisko ministerstva kultury, nebo naopak potvrdí rozsudek a ministerstvo bude nuceno ve věci pozdních zápisů svoje stávající stanovisko přehodnotit, tedy přiznat, že i věci zapsané do seznamů po 1. lednu 1988 jsou kulturními památkami," řekla Cigánková.

Podle ní se však v takovém případě automaticky nestanou kulturními památkami věci, u kterých se už rozhodlo, že památkami nejsou. Každý žadatel by musel podat podnět k ministerstvu, které by o tom rozhodovalo individuálně. Stejně by muselo konat Brno ohledně polikliniky Zahradníkova. Ministerstvo se bude muset držet rozhodnutí soudu.

Z více než tisícovky objektů v Brně, u kterých hrozí neuznání statusu kulturní památky, vlastní město asi 200. Zbytek mají soukromí vlastníci. Hollan se obává, že se ztrátou památkového statusu si mohou vlastníci s budovami dělat, co chtějí, čímž je mohou nenávratně poškodit. U rekonstrukcí památek je totiž třeba dodržovat přísná pravidla, zatímco u ostatních budov takové omezení neexistuje.