Transgas není brutalismus, ale postmodernismus, a velmi svižný. Je v podobném stylu, jako hala Hlavního nádraží nedaleko. Nejvice to vynikne, když ho srovnáte s Pragerem a jeho Novou scénou. Ten postmoderní dramatickou kompozici nepochopil a byl schopný ještě v 90. letech stavět brutalistně, tj. 20letý stylový propad..., že Cigler v současnosti dělá velmi pozdní modernu, to je ještě zpožděnější... Transgas je třeba chránit.
- třeba žižkovský vysílač, jako náhodou od Aulického! (Ostatně dnes, nějakých dvacet let po dokončení z valné části bez původní funkce. Inu, to nám ta budoucnost, panečku, pěkně utekla - než jsme se nadáli, je fuč!).
- pak také dopravní dispečink Na Bojišti
- a nebo Centrotex na Pankráci...
A nemusíme zůstávat v Praze: hotel Horal (Rudý prapor) ve Svatém Petru, hotel Horizont v Peci pod Sněžkou...
Můžete si mezi tyhle nepostradatelné perly naší každodennosti podle libé vůle přiřadit každý ten svůj obdivovaný skvost. Vybudovaný s láskou a péčí ve stylu brutalismu, mašinismu či pozdního traktorismu. Na každého z Vás se dostane - tím jsem si jist. A že to někdo z kunsthistoriků někam "zařadil"?... No a?!...
...Pravda, má radost je tedy poněkud zkalena skutečností, že tyto architektonické vývržky jsou v současné době nahrazovány velmi promptně ještě bezostyšnějšími sprostotami, jaké zrovna v tomtéž katastru, jímž jsou pražské Vinohrady, nejnověji reprezentuje stavba prezentovaná pod jménem Crystal.
Dobrá, když je tedy příležitost, udělejme jejím původcům malé "promo". Jistě dokážou na výsledky své práce pohlédnout s oprávněnou drzostí:
developer - ES Real
projektový vedoucí firmy - Václav Toss
architektonický návrh - Atelier 15, Radek Lampa a Libor Hrdoušek
Až to budou za 40 let bourat (třeba jako hotel Praha) tak tu, pánové, pak neskučte, že lidé "NEPOCHOPILI VAŠI VIZI" nebo že "NEDOROSTLI VELIKOSTI VAŠEHO ZÁMĚRU"... Jo, to takový Václav Toss! Ten z Vás jediný nezaskuhrá. Spíš se bude smíchy popadat za celou kancelář. Ale Vy, architekti, jakožto akcentované osobnosti, se budete žrát! Budete se kroutit a odvolávat na "uměleckou autonomii" a "tvůrčí svobodu"...
Ale v hloubi duše Vás bude ztravovat a bolet, jak jste mohli takovéhle svinstvo dopustit. A hlavně - že Vám to ten "nevzdělaný póvl" odmítnul "sežrat". Načež stanete v jedné řadě vedle Ivo Nahálky spjati tímhle svým výtvorem s jeho hotelem Don Giovanni. Těsně - tak úzce! Nejen fyzickou blízkostí obou staveb. Ale též cynickou bezostyšností a přesvědčením o své "PRAVDĚ".
Před nedávnem hovořil Richard Biegel otématu zbourání těšnovského nádraží v tom smyslu, že dnes se dost možná poněkud optimisticky navzájem ujišťujeme, že "něco takového by už dnes nebylo možné". Ale - jak dodal - ve skutečnosti, když se na společenskou atmosféru podíváme o něco pozorněji, nemůžeme to s plným přesvědčením tvrdit.
Koho by napadlo, že odporný hotel Don Giovanni - jak psal Václav Čtvrtek ve svých pohádkách - "najde svého horšího"! Ne, pánové, neutěšujte se míněním, že "to naše je přece úplně jiná liga", že jde o "odlišný sloh". Že to přeci "nejde srovnávat"...
Sprostota totiž nespočívá ve volbě slov ale ve způsobu myšlení.
Šakale, s většinou souhlasím, vlastně mi mluvíte z duše, ale ukazuje se stále zřetelněji osudové zjednodušení, že vše nové je špatné. Tak jednoduché to není, u nás byla řada architektů oslovena prací Jamese Stirlinga, která reagovala na posun od drsnosti k citlivosti, což posunulo vývoj architektury do nové epochy.
Stirling v architektuře je něco jak Mick Jagger, korzet nenosil a je ikona své doby. Tady je jeho charakteristika z roku 2011:
www.theguardian.com/artanddesign/2011/apr/02/james-stirling- architecture-exhibition-tate
Transgas je český rokenrol 70. let, nevím, jestli ho památkáři nebo puritáni akceptují, je kontrastní a komplikovaný, ale drží měřítko a má charakter. Kdyby se jeho betonové nádvoří zabydlelo, může být úžasné. Je někde k vidění, co se místo něj plánuje, nebo je to jak s Květinovým domem? Architektura nebo jen více m3?
Všechny ty ve svém výše uvedeném příspěvku jmenované stavby DOSLOVA proklínám a přeji jim co možno brzký zmar. Takže Vaši repliku: "Souhlas, až na ten žižkovský vysílač, ten je opravdu hrozný...", v téhle souvislosti nedokážu pochopit. Ale třeba se to ještě vyjasní...
...Víte, já se Vám, pane architekte, k něčemu přiznám...
Dílčí fragmenty tohoto stavebního komplexu se mi líbí - ba, co dím - mám některé části téhle stavby dokonce rád! Třeba tu část, která bývala původně sídlem místní pobočky Světové odborové federace, a svými křehkými, skleněnými kaskádami odstupňované fasády navazuje na štítovou zeď sousedního Rozhlasu. Na tenhle dům s jistým provinilým zalíbením popatřím dosud a považuji jej za milou, hezky ztvárněnou věc.
Ovšem architektura není a nesmí být VĚCÍ! To není socha, či "designový" kus nábytku. Naprosto zásadní rozdíl mezi architekturou a volným či užitkovým uměním spočívá v tom, že architekturu si nepověsíte na zeď do obýváku, ani si ji nevystavíte spolu s míšeňským porcelánem ve vitrínce. Jako součást dezurbanizovaného a - řekněme si to docela po lidsku - ROZBOURANÉHO domovního bloku, který byl jinak pevnou součástí vinohradského urbanismu, je tedy (k mému zármutku) i ona část toho stavebního souboru, na niž jinak rád pohlédnu, když se veškerou mocí snažím zapomenout na souvislosti, vlastně podvodem.
Dokážu proto odolat povrchnímu zalíbení ve výtvarném detailu, když při pohledu na celek znovu a opakovaně zjišťuji, že věc je vlastně jen otřesným dokladem toho, jak uvažuje a koná společnost prosáklá sociálním inženýrstvím. Společnost, která považuje lidi za figurky na šachovnici svého velkolepého záměru, v jehož rámci "staré musí být z kořene vyvráceno".
Kdyby se jednalo o soubor staveb vztyčených na troskách vybombardovaných parcel z časů druhé světové války, tak by to snad bylo o něco srozumitelnější. Ale takto, u vědomí skutečnosti, že se v daném místě vybourávaly sto let staré baráky, aby bylo možné vyerektovat tuhle vůči městskému prostředí dokonale NENÁVISTNOU kreaci!... To je opravdu drsné zjištění.
V téhle vteřině se to stalo... nemohu si pomoci, poplašný zvoneček uvnitř mé lebky se rozezněl... Ježíšmarjá, řekněte, že není tohle počínání architektů nějak příliš nápadně podobné oikofobii, která se současnou západní intelektuální kulturou nese už asi tak posledních čtyřicet let!... Že to není vlastně svébytný estetiský projev téhož nihilismu a opovržlivosti vůči vlastním společenským kořenům!... Sebenenávist, pohrdání vlastním původem, snaha "vykořenit" sebe samé i ostatní okolo ze všeho, co jsme dosud chápali a měli rádi...
Já v domech tohoto druhu vlastně stále vnímám cosi na způsob kulturního a společenského atentátu. Jak napsal přispivatel pod přezdívkou Augenblau k tématu Pragerovy architektury na zdejším webu: "Agresivita jako program: takhle to teď bude, holoubkové!"
...Jenže školní dril a výchova mé podvědomí neustále sladce a svádivě nabádají: "Nenech se splést tím, co vidíš... Věř NÁM!" A mazlivě se vemlouvají: "Vždyť TY máš přece na víc! Vyspělý člověk jako TY se nenechá splést vlastním zrakem a sluchem či intelektem!" A dodávájí: "Přidej se k NÁM a budeš mít nadosmrti vystaráno. Už nebude pochyb ani vnitřních zmatků. Tvé mínění splyne s VYŠŠÍM CELKEM a tím se ospravedlní."
Tak jsem zas v pytli... Akorát ty baráky, které jsem zmínil výš, považuju pořád za součást svého zlého svědomí, a svůj přístup k nim za provinilé zalíbení v něčem, co bych nejraději ve své zemi nepotkával. Za něco, kvůli čemu bych si dnes spíše zajel do ciziny a tam se pokochal tím "zajímavě bizarním", "nečekaně odvážným", či "pokrokově nespoutaným"...
P. S.
Ne, ten poslední odstavec nepatří všem těm citovaným výtvorům rovnou měrou - aby to nevypadalo jako dokonalá rozpolcenost mezi fascinovaným obdivem a nenávistí. Vlastně se ta moje "guilty pleasure" týká opravdu jen toho komplexu plynárenského dispečinku... Ta skleněná závěsovka na té Světové odborové federaci je vážně super! (7;- ))
šakale tak to jsem nepochopil, malé nedorozumění, Centrotex i Dopravní dispečink znám z dob svého mládí, už hodně dlouho, a mám je rád, vznikaly v nějaké době a je v nich kus naší novodobé historie, určitě by mě bylo líto je zbourat ... navíc u Centrotexu bylo postaveno několik nových budov a že by (architektonickou) kvalitou vedle Centrotexu nějak vyčnívaly, tak to si nemyslím, ani náhodou ... Kdyby došlo k jejich zbourání vyroste tam unifikovaná, bezduchá univerzální krabice, od jiných krabic rozlišitelná pouze barvou obvodového pláště.
Šakale přesně, i já to tak mám, v podstatě je to obskurní extravagantnost.
Ale, abych udržel myšlenku, při srovnání s vedle stojícím Federálem, který popírá úplně vše, na nic nenavazuje a je okatou replikou amerických dobových vzorů, Transgas sice fyzicky uboří historický blok, ale zároveň na něj navazuje uliční čárou, parterem, výškou a měřítkem. Jako Kotva nebo Máj nebo následně velmi citlivě ČKD na Můstku. To Prager neumí stejně jak Centrotex, Dispečink, Palác kultury atp.
Nerad bych, aby to vyznělo schizofrenně, myslím, že se takto křiklavě stavět nemá, ale vidím v Transgasu obdobu britského postmoderního brutalismu, který je krom drsnosti ještě ke všemu ironický. Je břitký, ale aspoň není tupý. A sice stále málo, ale naznačuje návrat k městu...
Pro mě je stavem prostoru, protože socha je zdrojem prostoru, oproti objektu. který je výbavou prostoru...
To, že se socha jeví,a objekt tváří, nemá smysl teď řešit...zvláště v souvislosti pokojové instalace.
Co mě nesedí na téhle budově, je její živelné ochrnutí, takříkajíc gestická mrtvice, tak typická pro realizace celkově poválečné éry.
Tím jsem myslel Tomáši ten inhibovaný (zdržený až utlumený) korzet.
Vzpomněl jsem si na Baletní jednotku Křeč bratří Cabanů. Ta upjatá normalizační doba byla zároveň i výzvou k fanfarónství a úletům. Vlastně na ni rád vzpomínám, dneska se už člověk tak nerozšoupne, legrace už asi není v módě.
Též vzpomínám, když jsem cestou z jejich vystoupení nasál ne Karlově mostě totalitní ozon (asi 1988?) a došlo mi, že Baletní jednotka Křeč - svobodného dechu řeč...
Jiná báseň ta ovšem byla s KP, když jsem do něj klavíroval tezi o nádechu a výdechu jak člověka tak i architektury, hleděl na mě jako by vypadnul za jízdy z jedoucího rychlíku....Ale to už je jiný příběh.
Díky Křeči se obloukem vracím k postmodernímu Transgasu, Googl mi přihrál skvělou studii Barbory Etlíkové o postmoderně v Čechách z roku 2015:
www.hybris.cz/pojem-postmodernismus-v-ceskojazycne-diskusi-o -umeni-predevsim-o-divadle
Když to zjednoduším, Transgas je scénografie a ta je řečí postmoderny. Dnes je klišé postmodernou pohrdat, což je důsledek kulturní nepolíbenosti a z toho pramení recyklace v přežité moderně.
Celkově řečeno, člověku se může pro samotný karneval stát, že ztratí ze zřetele střelku vnitřního kompasu...
Právě proto je dech podstatnou orientační hodnotou.
No a k téhle probírané budově už jen tolik - je jasné, že ji nezachrání ani ty luxusní holubníky, ve kterých se schovávali Prágrovi holoubci...
souhlasím! poučením z nudy modernismu a kakofonie postmodernismu je pravidelný dech.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
- třeba žižkovský vysílač, jako náhodou od Aulického! (Ostatně dnes, nějakých dvacet let po dokončení z valné části bez původní funkce. Inu, to nám ta budoucnost, panečku, pěkně utekla - než jsme se nadáli, je fuč!).
- pak také dopravní dispečink Na Bojišti
- a nebo Centrotex na Pankráci...
A nemusíme zůstávat v Praze: hotel Horal (Rudý prapor) ve Svatém Petru, hotel Horizont v Peci pod Sněžkou...
Můžete si mezi tyhle nepostradatelné perly naší každodennosti podle libé vůle přiřadit každý ten svůj obdivovaný skvost. Vybudovaný s láskou a péčí ve stylu brutalismu, mašinismu či pozdního traktorismu. Na každého z Vás se dostane - tím jsem si jist. A že to někdo z kunsthistoriků někam "zařadil"?... No a?!...
...Pravda, má radost je tedy poněkud zkalena skutečností, že tyto architektonické vývržky jsou v současné době nahrazovány velmi promptně ještě bezostyšnějšími sprostotami, jaké zrovna v tomtéž katastru, jímž jsou pražské Vinohrady, nejnověji reprezentuje stavba prezentovaná pod jménem Crystal.
Dobrá, když je tedy příležitost, udělejme jejím původcům malé "promo". Jistě dokážou na výsledky své práce pohlédnout s oprávněnou drzostí:
developer - ES Real
projektový vedoucí firmy - Václav Toss
architektonický návrh - Atelier 15, Radek Lampa a Libor Hrdoušek
Až to budou za 40 let bourat (třeba jako hotel Praha) tak tu, pánové, pak neskučte, že lidé "NEPOCHOPILI VAŠI VIZI" nebo že "NEDOROSTLI VELIKOSTI VAŠEHO ZÁMĚRU"... Jo, to takový Václav Toss! Ten z Vás jediný nezaskuhrá. Spíš se bude smíchy popadat za celou kancelář. Ale Vy, architekti, jakožto akcentované osobnosti, se budete žrát! Budete se kroutit a odvolávat na "uměleckou autonomii" a "tvůrčí svobodu"...
Ale v hloubi duše Vás bude ztravovat a bolet, jak jste mohli takovéhle svinstvo dopustit. A hlavně - že Vám to ten "nevzdělaný póvl" odmítnul "sežrat". Načež stanete v jedné řadě vedle Ivo Nahálky spjati tímhle svým výtvorem s jeho hotelem Don Giovanni. Těsně - tak úzce! Nejen fyzickou blízkostí obou staveb. Ale též cynickou bezostyšností a přesvědčením o své "PRAVDĚ".
Před nedávnem hovořil Richard Biegel otématu zbourání těšnovského nádraží v tom smyslu, že dnes se dost možná poněkud optimisticky navzájem ujišťujeme, že "něco takového by už dnes nebylo možné". Ale - jak dodal - ve skutečnosti, když se na společenskou atmosféru podíváme o něco pozorněji, nemůžeme to s plným přesvědčením tvrdit.
Koho by napadlo, že odporný hotel Don Giovanni - jak psal Václav Čtvrtek ve svých pohádkách - "najde svého horšího"! Ne, pánové, neutěšujte se míněním, že "to naše je přece úplně jiná liga", že jde o "odlišný sloh". Že to přeci "nejde srovnávat"...
Sprostota totiž nespočívá ve volbě slov ale ve způsobu myšlení.
S pozdravem: ZA DUŠI ČISTĚJŠÍ!
šakal, podepsán vlastní prackou
www.theguardian.com/artanddesign/2011/apr/02/james-stirling- architecture-exhibition-tate
Transgas je český rokenrol 70. let, nevím, jestli ho památkáři nebo puritáni akceptují, je kontrastní a komplikovaný, ale drží měřítko a má charakter. Kdyby se jeho betonové nádvoří zabydlelo, může být úžasné. Je někde k vidění, co se místo něj plánuje, nebo je to jak s Květinovým domem? Architektura nebo jen více m3?
Všechny ty ve svém výše uvedeném příspěvku jmenované stavby DOSLOVA proklínám a přeji jim co možno brzký zmar. Takže Vaši repliku: "Souhlas, až na ten žižkovský vysílač, ten je opravdu hrozný...", v téhle souvislosti nedokážu pochopit. Ale třeba se to ještě vyjasní...
Dílčí fragmenty tohoto stavebního komplexu se mi líbí - ba, co dím - mám některé části téhle stavby dokonce rád! Třeba tu část, která bývala původně sídlem místní pobočky Světové odborové federace, a svými křehkými, skleněnými kaskádami odstupňované fasády navazuje na štítovou zeď sousedního Rozhlasu. Na tenhle dům s jistým provinilým zalíbením popatřím dosud a považuji jej za milou, hezky ztvárněnou věc.
Ovšem architektura není a nesmí být VĚCÍ! To není socha, či "designový" kus nábytku. Naprosto zásadní rozdíl mezi architekturou a volným či užitkovým uměním spočívá v tom, že architekturu si nepověsíte na zeď do obýváku, ani si ji nevystavíte spolu s míšeňským porcelánem ve vitrínce. Jako součást dezurbanizovaného a - řekněme si to docela po lidsku - ROZBOURANÉHO domovního bloku, který byl jinak pevnou součástí vinohradského urbanismu, je tedy (k mému zármutku) i ona část toho stavebního souboru, na niž jinak rád pohlédnu, když se veškerou mocí snažím zapomenout na souvislosti, vlastně podvodem.
Dokážu proto odolat povrchnímu zalíbení ve výtvarném detailu, když při pohledu na celek znovu a opakovaně zjišťuji, že věc je vlastně jen otřesným dokladem toho, jak uvažuje a koná společnost prosáklá sociálním inženýrstvím. Společnost, která považuje lidi za figurky na šachovnici svého velkolepého záměru, v jehož rámci "staré musí být z kořene vyvráceno".
Kdyby se jednalo o soubor staveb vztyčených na troskách vybombardovaných parcel z časů druhé světové války, tak by to snad bylo o něco srozumitelnější. Ale takto, u vědomí skutečnosti, že se v daném místě vybourávaly sto let staré baráky, aby bylo možné vyerektovat tuhle vůči městskému prostředí dokonale NENÁVISTNOU kreaci!... To je opravdu drsné zjištění.
V téhle vteřině se to stalo... nemohu si pomoci, poplašný zvoneček uvnitř mé lebky se rozezněl... Ježíšmarjá, řekněte, že není tohle počínání architektů nějak příliš nápadně podobné oikofobii, která se současnou západní intelektuální kulturou nese už asi tak posledních čtyřicet let!... Že to není vlastně svébytný estetiský projev téhož nihilismu a opovržlivosti vůči vlastním společenským kořenům!... Sebenenávist, pohrdání vlastním původem, snaha "vykořenit" sebe samé i ostatní okolo ze všeho, co jsme dosud chápali a měli rádi...
Já v domech tohoto druhu vlastně stále vnímám cosi na způsob kulturního a společenského atentátu. Jak napsal přispivatel pod přezdívkou Augenblau k tématu Pragerovy architektury na zdejším webu: "Agresivita jako program: takhle to teď bude, holoubkové!"
...Jenže školní dril a výchova mé podvědomí neustále sladce a svádivě nabádají: "Nenech se splést tím, co vidíš... Věř NÁM!" A mazlivě se vemlouvají: "Vždyť TY máš přece na víc! Vyspělý člověk jako TY se nenechá splést vlastním zrakem a sluchem či intelektem!" A dodávájí: "Přidej se k NÁM a budeš mít nadosmrti vystaráno. Už nebude pochyb ani vnitřních zmatků. Tvé mínění splyne s VYŠŠÍM CELKEM a tím se ospravedlní."
Tak jsem zas v pytli... Akorát ty baráky, které jsem zmínil výš, považuju pořád za součást svého zlého svědomí, a svůj přístup k nim za provinilé zalíbení v něčem, co bych nejraději ve své zemi nepotkával. Za něco, kvůli čemu bych si dnes spíše zajel do ciziny a tam se pokochal tím "zajímavě bizarním", "nečekaně odvážným", či "pokrokově nespoutaným"...
P. S.
Ne, ten poslední odstavec nepatří všem těm citovaným výtvorům rovnou měrou - aby to nevypadalo jako dokonalá rozpolcenost mezi fascinovaným obdivem a nenávistí. Vlastně se ta moje "guilty pleasure" týká opravdu jen toho komplexu plynárenského dispečinku... Ta skleněná závěsovka na té Světové odborové federaci je vážně super! (7;- ))
Ale, abych udržel myšlenku, při srovnání s vedle stojícím Federálem, který popírá úplně vše, na nic nenavazuje a je okatou replikou amerických dobových vzorů, Transgas sice fyzicky uboří historický blok, ale zároveň na něj navazuje uliční čárou, parterem, výškou a měřítkem. Jako Kotva nebo Máj nebo následně velmi citlivě ČKD na Můstku. To Prager neumí stejně jak Centrotex, Dispečink, Palác kultury atp.
Nerad bych, aby to vyznělo schizofrenně, myslím, že se takto křiklavě stavět nemá, ale vidím v Transgasu obdobu britského postmoderního brutalismu, který je krom drsnosti ještě ke všemu ironický. Je břitký, ale aspoň není tupý. A sice stále málo, ale naznačuje návrat k městu...
To, že se socha jeví,a objekt tváří, nemá smysl teď řešit...zvláště v souvislosti pokojové instalace.
Co mě nesedí na téhle budově, je její živelné ochrnutí, takříkajíc gestická mrtvice, tak typická pro realizace celkově poválečné éry.
Tím jsem myslel Tomáši ten inhibovaný (zdržený až utlumený) korzet.
Jiná báseň ta ovšem byla s KP, když jsem do něj klavíroval tezi o nádechu a výdechu jak člověka tak i architektury, hleděl na mě jako by vypadnul za jízdy z jedoucího rychlíku....Ale to už je jiný příběh.
www.hybris.cz/pojem-postmodernismus-v-ceskojazycne-diskusi-o -umeni-predevsim-o-divadle
Když to zjednoduším, Transgas je scénografie a ta je řečí postmoderny. Dnes je klišé postmodernou pohrdat, což je důsledek kulturní nepolíbenosti a z toho pramení recyklace v přežité moderně.
Právě proto je dech podstatnou orientační hodnotou.
No a k téhle probírané budově už jen tolik - je jasné, že ji nezachrání ani ty luxusní holubníky, ve kterých se schovávali Prágrovi holoubci...