Celá ta historie je vlastně strašně hloupá. Hotel se stal majetkem městské části. Ta ho prodala. Soukromníci ho přestali provozovat, neb se jim nevyplatil. Pak ho prodali dál. Mezitím ho pečlibvě odstrojili čili nový majitel dostal pustý dům, nesoucí znatelné stopy dlouhého neudržování. Požádal o povolení k demolici. Mezitím se několik odborníků obrátilo na ministerstvo kultury se žádostí, aby hotel ybl zapsán do seznamu kulturních památek. Ministerstvo to odmítlo, neb shledalo dům velmi mladý, s nejistou hodnotou, aniž by zřejmě přečetlo stanovisko žádajích odborníků a začalo o něm aspoň diskutovat. Čas plynul. Majitel se rozhodl, že se mu na tuto stavbu koukat nechce a že ji chce zbourat. Postaví místo ní školu - jen to bude dole, blíže Evropské ulice. Nahoř vznikne soukromý park. Park tu kdysi byl. Jenomže ne soukromý, ale veřejný ...
Stále nám několik jedinců vtlouká do hlavy, jak architektura 2. poloviny 20. století byla nudná a šedivá. Zřejmě tedy je nutno zbourat vše, co tomuto obrazu neodpovídá. Hotelu Praha bude škoda, byla to v obrazu pražské architektury výjimečná stavba, nejen svým architektonickým konceptem, ale i svou výpovědní dvoutvářností, každá jeho strana mluvila jinou řečí -a i to na něm yblo docela cenné, jak dobu a okolnosti svého vzniku charakterizoval. A jeho interiéru je škoda o to větší.
a to se mi hotel Praha líbí, může být nová škola mnohem pozitivnější počin pro okolní životní prostředí, než bývalý hotel. Ta síla peněz řešící změnu je fascinující. Zde může dojít k vylepšení situace, narozdíl od jiných případů viz Opletalka.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Stále nám několik jedinců vtlouká do hlavy, jak architektura 2. poloviny 20. století byla nudná a šedivá. Zřejmě tedy je nutno zbourat vše, co tomuto obrazu neodpovídá. Hotelu Praha bude škoda, byla to v obrazu pražské architektury výjimečná stavba, nejen svým architektonickým konceptem, ale i svou výpovědní dvoutvářností, každá jeho strana mluvila jinou řečí -a i to na něm yblo docela cenné, jak dobu a okolnosti svého vzniku charakterizoval. A jeho interiéru je škoda o to větší.