Neodborné zásahy do volné krajiny a rozšiřování sídel za hranice stávajících měst či obcí jsou témata, kterými se zabývají nejen urbanisté, ale i zodpovědní architekti. Modernizace starých budov je podle téměř všech kritérií udržitelného rozvoje výhodnější než výstavba nových. Vyžaduje méně materiálu, méně energie a často i méně prostoru a nepřekračuje hranice stávající zástavby.
Jednou z možností, jak nabídnout zájemcům moderní bydlení se všemi výhodami stávajících a dobře fungujících sídel, je hledání rezerv ve stávající zástavbě. Rezervy v podobě neobydlených půdních prostor či horních podlaží bytových či rodinných domů nabízí efektivní způsob, jak získat nový prostor pro bydlení, aniž bychom zabírali cennou plochu půdy novou zástavbou. Lze tak využít konstrukce, které jsou již vyrobeny, a nevytváříme tak další CO2 při výrobě konstrukcí nových. Neméně důležitým faktorem jsou i sociální vazby v již zabydleném území, což je hodnota, kterou například v nově vzniklém satelitu nezískáme. Celkově lze říci, že promyšlená rekonstrukce má oproti novostavbě nižší ekologickou stopu. Abychom vytvořili optimální prostor co do vnitřního komfortu obyvatel, musí návrh podkrovního prostoru splnit několik základních hledisek. Je třeba zvolit dostatečné tepelně-technické parametry konstrukcí a doplnit lehké konstrukce krovu o masivní vnitřní konstrukce s vysokou tepelnou setrvačností, umožňující korekci teplotních výkyvů. Při revitalizaci starších budov a jejich adaptaci pro nové využití bývá často rozhodujícím faktorem, zda je možné vnitřním prostorům zajistit dostatek denního světla. Zvláště v historické zástavbě nebývá možné radikálně změnit původní vzhled objektů a jediným dostupným řešením pro půdní prostory je využití oken v šikmé rovině střechy. Tvar místnosti by měl umožňovat přirozené proudění vzduchu, pro efektivní provětrání je třeba umístit okna v protilehlých stěnách či nad sebou. A nezanedbatelným příspěvkem ke kvalitě obytného prostoru je umístění střešních oken tak, aby byl umožněn výhled z místnosti (k zajištění tzv. psychohygieny).
Z terasy do prosluněného bytu – Chorvatsko
K rozšíření obytného prostoru za hranice původního bytu může posloužit i nevyužívaná terasa v nejvyšších podlažích. Stačí ji vhodně zasklít. Střešní okna velkých rozměrů vytvoří novou obvodovou stěnu, jejich zešikmení je přitom šetrné k původní fasádě, protože z pohledu ulice takovou změnu chodec téměř nevnímá. Kombinací různých sklonů oken navíc může nový prostor získat dostatečnou podchodnou výšku a plnohodnotně tak lze využít celou půdorysnou plochu pro bydlení.
Bydlení v záplavě světla – Helsinky, Finsko Architekt: Janne Kupiainen
Rekonstrukce podkroví nabízí mnohdy architektovi velmi specifický prostor, s jehož tvarovými zvláštnostmi se musí vyrovnat. Zajímavé řešení nabídl Janne Kupiainen při rekonstrukci půdních prostor bytového domu z roku 1937 v Helsinkách. Obvykle zažitý princip svislého okna umístěného pod oknem střešním jednoduše převrátil. Vznikla tak tvarově velmi zajímavá kompozice, která přivádí do nitra dispozice dostatek denního světla a čerstvého vzduchu a zároveň se stává neotřelým designovým prvkem samotného interiéru. S omezeným prostorem se autor vyrovnal řadou vestavěných prvků, pro zvětšení prostoru využil světlých barev interiéru, který oživil promyšleným výběrem několika kusů nábytku. Celkově tak vznikl kultivovaný prostor s rovnoměrným prosvětlením a bez nadměrných světelných kontrastů.
Z půdy do luxusního podkroví – Stockholm, Švédsko Architekt: Maria Sahlstrom
Jiný pohled na renovaci podkrovních prostor nabídla architektka Maria Sahlstrom. Velkorysý prostor, který respektuje původní tvar střechy, umocnila vertikálně řazenými sestavami střešních oken. Pásy střešních oken přivádí do hloubky interiéru nejen dostatek denního světla a umožňují tak kontakt s venkovním světem, ale tvoří i dominantní prvek prostoru, který zdůrazňuje výškový nadstandard celého řešení. Atmosféru luxusního a neotřelého bydlení dotváří vkusné retro prvky a betonový krb.