Experti: Investoři v Praze nemají odvahu ke kvalitní architektuře

Praha - V Praze za posledních 20 let vyrostla řada nových staveb, málokterá však vzbudila větší debatu a téměř žádná nepřesáhla významem hranice České republiky. Takovou stavbou se naposledy stal Tančící dům, od jehož dokončení v těchto dnech uplyne 20 let. Odborníci, které ČTK oslovila, se ale shodují na tom, že podmínky pro vznik výrazné stavby na místě proluky z válečného bombardování byly výjimečné. Dnes jsou investoři opatrnější, legislativa je komplikovaná, politiky kvalita veřejných staveb příliš nezajímá a Praze stále chybí vize rozvoje města.

"Srovnávat Prahu s metropolemi současné špičkové architektury je jak porovnávat Škodu Fabia s Porsche GTX," říká Dan Merta, který vede na prezentaci architektury zaměřenou galerii Jaroslava Fragnera. Otázku po zajímavé současné architektuře si prý klade vždycky, když se ho zahraniční kolegové ptají, co by zajímavého mohli v Praze navštívit. Marně hledá nejen budovy, otázka se podle něj týká především urbánních celků a veřejného prostoru. "Jak město funguje, lze vidět například v Kodani, Vídni a Barceloně. Praha totálně zaostává," říká.

Důvody tohoto stavu vidí ve velkém konzervativismu české společnosti, komplikované legislativě i absolutní nepodpoře politického establishmentu veřejným stavbám, které by měly širší veřejnosti představit v kontextu špičkovou světovou architekturu na základě mezinárodních soutěží.

"Je také nedostatek kvalitních developerů s výrazným kapitálem, kteří by byli ochotní financovat stavby, jež by se staly novými ikonami, jako tomu bylo v případě ING a Tančícího domu či Serge Borensteina a přestavby Karlína," řekl Merta. Svůj podíl na situaci má podle něj velmi špatný dialog mezi odborníky, politickým establishmentem a investory.

"Zahraniční developerské firmy, například Nationale Nederlanden a její dceřiná společnost ING, vysílaly po roce 1989 do Prahy své nejlepší lidi, které sem přitahoval věhlas sametové revoluce a prezidenta Václava Havla," připomíná historik architektury Rostislav Švácha. Společnost Nationale Nederlanden byla investorem právě Tančícího domu.

"Zdá se mi, že dnes developeři sázejí na architekty nikoliv nejlepší nebo nejzajímavější, nýbrž na takové, kteří mají dobré konexe na městských úřadech a jsou schopní rychle získat stavební povolení. Taková taktika samozřejmě dobrou úroveň architektury nezaručuje," míní.

Architekt Petr Lešek ze studia Projektil, které je autorem jedné z mála odborníky i veřejností oceňované pražské novostavby, Národní technické knihovny, říká, že v  české společnosti je obecně deficit ve vnímání kulturního prostředí. "Velká část společnosti, včetně investorů, problém v absenci kvalitních počinů ve zvelebování našich měst a krajiny obecně prostě nevidí. Od otevření v 90. letech se bohužel osvětě a veřejné debatě o kvalitě prostředí ve kterém žijeme málokdo věnoval, s výjimkou ryze biologických témat kvality ovzduší či vody," říká.

U privátních investorů jde podle něj o malou odvahu k výrazné stavbě. "Vzhledem ke zmíněné malé osvětě od nich vyšší kvalitu prostředí téměř nikdo nepožaduje. Větší zájem o kvalitu je pouze u administrativních budov se snahou po reprezentaci a zlepšení podmínek pro zaměstnance. I tam jsou ale výsledky velmi nevyvážené s hvězdami i propadáky dle kultivovanosti a chytrosti investorů," uvedl.

U veřejných investorů hraje roli více věcí, v Česku je malá politická kontinuita a kvalitní stavby trvají i s přípravou více než jen jedno volební období - i kvůli české, i ve světovém měřítku velmi komplikované, stavební legislativě, říká s  ohledem na praxi. A nedostatkem je i absence veřejných soutěží, které nejen vedou k výběru, ale podněcují potřebnou diskusi.

Architekt Josef Pleskot, který má velké zkušenosti se zasazováním současných staveb do historického kontextu, míní, že za absencí kvalitní současné architektury v Praze stojí nízká sebedůvěrou celé společnosti. "Ta nás obklopila jakousi skleněnou bání, z pod které se nedá vzlétnout vzhůru. Nízkou sebedůvěru společnosti nezamaskují ani silácké plky našich politiků. Jsme prostě všichni jako společnost uťápnutí," řekl autor tunelu v Jelením příkopu, řady realizací a rekonstrukcí v Litomyšli a z  poslední doby třeba revitalizace průmyslového areálu Vítkovických železáren.