Roithova Ústřední knihovna osmdesátiletá
„Ne knihovna jako mechanická půjčovna knih, ale živý osvětový ústav, v němž se kniha doplňuje živým slovem a názorným obrazem, vše vzájemně skloubeno a účelně promyšleno.“
Thon, J. Knihovna hlav. města Prahy a stavba její Ústřední knihovny. V Praze : nákladem Pražské městské pojišťovny, 1926. S. 4.
Rok 1904: Praha potřebuje novou budovu pro městskou knihovnu, protože dům na Mariánském nám. číslo popisné 98 je asanační komisí určen k demolici a knihovna dostává z budovy výpověď. Vystěhuje se však až za dalších 20 let.
Rok 1923: Události kolem nové budovy pro ústřední knihovnu se konečně dávají do pohybu, a to zásadním způsobem. Pražská městská pojišťovna se rozhoduje, že chce své šedesáté výročí a také jubilejní rok republiky „vzpomenouti nějakým trvalým způsobem, jenž by byl ku prospěchu vší obci Pražské“. A protože je vrchní ředitel Antonín Šebek věrným a vděčným čtenářem, tak v radě prosadí, že nová budova pro knihovnu je tím správným počinem. Ještě ten rok bylo vypsáno výběrové řízení na vypracování projektu. Oslovena byla pětice předních architektů: A. Ausobský, B. Hübschmann, P. Janák, F. Roith a J. Sakař. Zvítězil návrh architekta F. Roitha.
Zadání pro vypracování projektu bylo nadčasové. Budova měla nejen splňovat všechny tehdejší požadavky na vybavení moderní knihovny, ale také nároky na reprezentaci města, důstojné prostory pro umístění vedení knihovny a stát se místem kultury jako takové.
25. října 1928: Slavnostní otevření knihovny.
V průběhu desetiletí doznaly interiéry různých změn, které byly vynuceny změnou provozních podmínek a nároků na knihovní provoz. Interiéru to ale příliš neprospělo.
Rok 1995: Rozhodnutí o rekonstrukci knihovny tak, aby prostory vyhovovaly novému provozu převedenému na počítače a zároveň získaly svoji dřívější krásu. Projektu na obnovu se ujal architektonický a inženýrský atelier Atrea. Výpůjční prostory získaly novou dispozici, více místa pro volný výběr a obnoveny nebo doplněny byly malé detaily interiéru, které mu dodávají jedinečnost – svítidla, dřevěné obložení stěn, dekorativní výmalba apod. Do vstupní haly přibyl nový prvek – Idiom od výtvarníka Mateje Kréna.
Znovuotevření proběhlo v roce 1998. Letos, po deseti letech provozu, prošly interiéry revitalizací, jejíž nejviditelnější částí je nově upravený dětský koutek.
Celá budova, tak jak byla navržena, je i po 80 letech plně funkční a všechny její části – knihovna, galerie, sály, loutkové divadlo jsou využívány tak, jak byly vizionářským ředitelem Janem Thonem a jeho kolegy v roce 1923 zpracovány do stavebního programu.
Rok 1923: Události kolem nové budovy pro ústřední knihovnu se konečně dávají do pohybu, a to zásadním způsobem. Pražská městská pojišťovna se rozhoduje, že chce své šedesáté výročí a také jubilejní rok republiky „vzpomenouti nějakým trvalým způsobem, jenž by byl ku prospěchu vší obci Pražské“. A protože je vrchní ředitel Antonín Šebek věrným a vděčným čtenářem, tak v radě prosadí, že nová budova pro knihovnu je tím správným počinem. Ještě ten rok bylo vypsáno výběrové řízení na vypracování projektu. Oslovena byla pětice předních architektů: A. Ausobský, B. Hübschmann, P. Janák, F. Roith a J. Sakař. Zvítězil návrh architekta F. Roitha.
Zadání pro vypracování projektu bylo nadčasové. Budova měla nejen splňovat všechny tehdejší požadavky na vybavení moderní knihovny, ale také nároky na reprezentaci města, důstojné prostory pro umístění vedení knihovny a stát se místem kultury jako takové.
25. října 1928: Slavnostní otevření knihovny.
V průběhu desetiletí doznaly interiéry různých změn, které byly vynuceny změnou provozních podmínek a nároků na knihovní provoz. Interiéru to ale příliš neprospělo.
Rok 1995: Rozhodnutí o rekonstrukci knihovny tak, aby prostory vyhovovaly novému provozu převedenému na počítače a zároveň získaly svoji dřívější krásu. Projektu na obnovu se ujal architektonický a inženýrský atelier Atrea. Výpůjční prostory získaly novou dispozici, více místa pro volný výběr a obnoveny nebo doplněny byly malé detaily interiéru, které mu dodávají jedinečnost – svítidla, dřevěné obložení stěn, dekorativní výmalba apod. Do vstupní haly přibyl nový prvek – Idiom od výtvarníka Mateje Kréna.
Znovuotevření proběhlo v roce 1998. Letos, po deseti letech provozu, prošly interiéry revitalizací, jejíž nejviditelnější částí je nově upravený dětský koutek.
Celá budova, tak jak byla navržena, je i po 80 letech plně funkční a všechny její části – knihovna, galerie, sály, loutkové divadlo jsou využívány tak, jak byly vizionářským ředitelem Janem Thonem a jeho kolegy v roce 1923 zpracovány do stavebního programu.
0 komentářů
přidat komentář
